KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Aby si lidstvo zajistilo do budoucna dostatek energie, nezbývá mu podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) zřejmě nic jiného než totální příklon k jaderným zdrojům. Tou horší zprávou ale zůstává, že se to zřejmě neobejde bez zásadního vlivu Ruska.
Jaroslav Čížek z think-tanku Realistická energetika a ekologie používá jednoduchý příměr, ukazující na nutný prazáklad veškeré debaty o budoucnosti energetiky.
Lidé mají podle něj jen dva základní zdroje energie – tím prvním je Slunce, bez kterého by se život na Zemi neobešel, tím druhým je energie uložená v jádru hmoty. Žádný jiný energetický zdroj neexistuje.
Problém zůstává v tom, že sluneční svit sice slouží v rámci fotosyntézy k růstu rostlin, a tedy udržení života, ale jeho zachycení k účelům výroby elektřiny je energeticky náročné a málo účinné. Proto se lidé naučili energeticky využívat fosilní paliva, která nejsou ničím než zdrojem vysoce koncentrované sluneční energie, respektive jejích přebytků uložených v zemi.
Jestliže ale lidé ze známých důvodů už nechtějí pálit uhlí, ropu a plyn (nebo se tyto zdroje tenčí), nemají jinou možnost než si své rostoucí energetické potřeby zajistit z druhého zdroje, tedy z jádra hmoty. To ovšem stojí nezměrné úsilí a prostředky, protože uvolnit energii lze „rozbitím atomu“ pouze některých prvků.
Jaderná renesance
Jenže zbývá nám něco jiného? Mezinárodní energetická agentura ve své letošní lednové zprávě prakticky dospěla k závěru, že nikoliv. Takzvané obnovitelné zdroje (fotovoltaické a větrné elektrárny atd.) sice mohou být vhodným doplňkem energetického mixu, ovšem vzhledem k nízké hustotě výkonu a jiným vlastnostem se nikdy nemůže jednat o spolehlivý „páteřní“ zdroj. Tím může být z výše uvedených důvodů vedle fosilních paliv pouze jádro hmoty.
Důkazem je i nynější rozvoj jaderné energetiky. Dokonce i Egypt, v němž panují dobré podmínky pro využívání energie z větru a slunce, se rozhodl postavit svou první jadernou elektrárnu. Stejně tak Kazachstán, kde donedávna bránili rozvoji „jádra“ špatné zkušenosti s následky atomových pokusů ze sovětské éry. Nyní ale na základě výsledků kladných výsledků referenda vláda vypsala tendr na první jaderný reaktor v zemi.
Kvůli útlumu fosilních paliv nelze rostoucí poptávku po elektřině uspokojit jinak než jádrem.
Podle IEA dnes usiluje o rozvoj jaderné energetiky více než 40 států, přičemž ve fázi výstavby jsou dnes reaktory s kapacitou výkonu 70 gigawattů, tedy zhruba 35 nových „Temelínů“.
Po letech útlumu, vyvolaném především jadernými haváriemi v Černobylu (1986) a Fukušimě (2011), nastává nevídaná renesance jaderné energetiky. A to – jak píše IEA – kvůli kombinaci hned několika faktorů.
Tím hlavním je enormní nárůst globální poptávky po elektřině, vyvolané jak růstem životní úrovně v rozvojových zemích, tak částečným přechodem na elektromobilitu a hlavně prudkým rozvojem umělé inteligence a stavbou energeticky nesmírně náročných datových center.
Pokud ale hodláme zároveň v brzké době utlumit využívání fosilních paliv, pak tuto rostoucí poptávku není možné prakticky uspokojit jinak než výstavbou nových jaderných elektráren.
Rekordní rok
IEA předpovídá, že celková výroba jaderné energie dosáhne v roce 2025 přibližně 2 900 terawatthodin, což by mělo být nejvíc v historii. „Vstupujeme do nové éry jaderné energetiky,“ říká šéf IEA Fatih Birol. Zároveň ale upozorňuje, že se globálního geografie jaderného průmyslu mění.
Zatímco od 70. do 90. let minulého století dominovaly jaderné energetice USA a Evropa, dnes se těžiště rozvoje jaderné energetiky přesouvá jinam – z 52 reaktorů, které se na světě začaly budovat po roce 2017, jich byla polovina čínské výroby.
Čína dosahuje významných „jaderných zisků“, zatímco dosud tradiční jaderné země jako USA a Francie se potýkají jak se zpožděním projektů, tak s nárůstem nákladů na modernizaci stávajících nebo výstavbu nových jaderných elektráren.
Slabým místem očekávané renesance jaderné energetiky zůstává podle IEA také silná závislost světa na čínských a zejména ruských jaderných technologiích.
Představa, že výstavbou nových jaderných elektráren „západního typu“ se zbavíme závislosti na Rusku, je iluzorní. Závislost Evropy a celého světa na ruských jaderných technologiích je tak silná, že „jádro“ zůstává jediným oborem, v němž si USA a EU nedovolí uplatnit na Rusko žádné sankce.
Rusové například kontrolují 40 % globálních zpracovatelských zařízení a 46 % celkové světové kapacity pro obohacování uranu. „Ruský Rosatom je jedním z mála příkladů, kdy ruská společnost vyvinula některé typy technologií dříve než Západ,“ napsal loni server Energypost.
Rusko je všude
Rusko přes různé firmy vlastní značné podíly i ve zpracovatelských závodech pro jaderný průmysl v zahraničí, takže je velmi těžké a zpravidla nemožné říci, zda určitá technologie nebo palivo pro jaderné elektrárny nenese ruskou stopu. Zpravidla totiž nese.
Vůbec největším dovozcem ruských jaderných produktů do Evropy je Francie, která ještě v roce 2022 dovezla z Ruska jaderné produkty v hodnotě 359 milionů eur. A obecně je spolupráce Francouzů s Rusy na poli jaderné energetiky stále velmi úzká.
Podle odborníků není divu. Rusko je v jaderné energetice tak dominantním hráčem, že dnes dokáže maximálně levně a kvalitně zajistit prakticky všechny fáze jaderné výroby. Od projektu nejmodernějších jaderných reaktorů, obohacování uranu, výroby a přepracování paliva až k bolavému místu jaderné energetiky, tedy ukládání vyhořelých palivových tyčí.
Pokud se tedy někdo domnívá, že výstavbou nových jaderných elektráren se může svět, včetně Česka, zbavit závislosti na ruském plynu a ropě, pak závislost na ruském jaderném průmyslu je ještě mnohem silnější. A bude trvat ještě dlouho.
Podle IEA je to však zřejmě jediná možnost, jak si svět může zajistit dostatek energie při neustále rostoucí spotřebě. A to se všemi negativy, které jaderná energetika přináší.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
