KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Řada českých průmyslníků a politiků volá po tom, aby se stavitel nových Dukovan zavázal ke konkrétnímu podílu českých firem na zakázce. Bývalý ředitel Temelína František Hezoučký před tím ale důrazně varoval. A dokázal vysvětlit proč.
František Hezoučký, který bohužel loni v prosinci zemřel, při své letité zkušenosti a erudici používal poměrně logický argument: jakkoli to vypadá líbivě, když dodavatele donutíme zaměstnat co nejvíce českých firem, je takový závazek dodavatelem zároveň snadno zneužitelný. A rychle se z toho může stát noční můra české energetiky s nedozírnými následky.
„Pokud by vláda stanovila, že se musí hned při výstavbě prvního bloku zapojit určité procento domácích firem nebo dokonce konkrétní firmy, dodavatel toho může snadno zneužít,“ vysvětlil Hezoučký v rozhovoru pro INFO.CZ loni začátkem února. Při případném prodražení nebo zpoždění zakázky oproti harmonogramu by se dodavatel podle něj mohl vyvinit a argumentovat právě tím, že byl donucen spolupracovat s některými domácími subdodavateli, se kterými mu však spolupráce nefunguje.
Je potřeba připomenout, že Hezoučký se nejen podílel na dostavbě obou českých jaderných elektráren (Temelín dostavěl už jako jeho ředitel), ale zároveň byl i mezinárodně uznávaným jaderným expertem. Nikoliv jen teoretickým, ale tím, kdo měl jako jeden z posledních v Česku se stavbou reaktorů praktické zkušenosti. A tedy zjevně věděl, o čem mluví.
Všechny projekty jaderných elektráren v Evropě se drasticky zpožďují a prodražují – například ve francouzském Flamanville dosáhlo zpoždění už 12 let. Náklady se oproti původním odhadům zečtyřnásobily. Francie je přitom evropskou jadernou mocností číslo jedna. Podobně finský reaktor Olkiluoto 3 se ve výstavbě také zpozdil o 12 let. Náklady byly oproti předpokladům minimálně trojnásobné.
Důvodů zpoždění byla a je celá řada, od technických přes logistické a personální až po finanční i politické. Podle expertů za tím ale stojí primárně nezkušenost s výstavbou jaderných bloků po dlouhé prodlevě, kdy se v Evropě žádné reaktory nestavěly. Firmy tak trpí nejen logistickými nedostatky, ale především nedostatkem kvalifikovaného a zkušeného personálu.
Jinými slovy – investice do nových jaderných elektráren dnes představují takřka sebevražednou misi s velkou mírou rizika prodražení a zpoždění stavby. A do toho přicházejí někteří čeští politici a průmyslníci s požadavky, které mohou v konečném důsledku toto riziko ještě zmnohonásobit.
Je poněkud podivné, když předseda Svazu průmyslu Jan Rafaj volá po smluvním zajištění podílu českých firem na dostavbě Dukovan, když si prakticky všichni průmyslníci jedním dechem stěžují na nedostatek kvalitních zaměstnanců.
Tady něco nehraje: Budeme opravdu schopni zajistit Korejcům všechny subdodávky, k jejichž smluvnímu uzavření je sami donutíme? A pokud to nedokážeme, nemohou to Korejci – jak varoval František Hezoučký – právem využít k obhajobě zpoždění a prodražení stavby?
Česko je přes všechny problémy stále významnou průmyslovou velmocí a určitě dokáže korejské firmě KHMP zajistit značnou subdodavatelskou kapacitu. A to nikoliv kvůli tomu, že by to nařizovala vládní smlouva, ale prostě proto, že to bude pro obě strany výhodné.
Ale jestli bude jejich podíl na zakázce 30 % (o kterých mluví ministr průmyslu Vlček), nebo třeba těch průmyslem vysněných 60 %, o tom by měla rozhodnout kvalita a spolehlivost nabídky českých firem.
Raději know-how než povinnost
I kdyby to ale bylo mnohem méně, tou naprosto zásadní a rozhodují prioritou při dostavbě Dukovan musí být to, aby „nové“ Dukovany dodávaly elektřinu ve stanoveném termínu a se stanoveným rozpočtem. Nic jiného nepomůže českému průmyslu víc než co nejrychlejší a nejkvalitnější dostavba nového energetického zdroje, zajišťujícího energii za dostupnou cenu.
Pokud to korejská KHNP dokáže s vysokým zapojením českých firem na hodnotě zakázky, může to být „třešnička na dortu“. Každá smluvně daná povinnost zapojit konkrétní české firmy, i když to dodavateli právě nemusí vyhovovat, ale naopak hrozí tím, že se ze snu o jaderné renesanci v Česku stane noční můra. A František Hezoučký před tím varoval.
Místo smluvního stanovení podílu českých firem navrhoval něco jiného – podle něj by měl být tendr na stavbu prvního z objednaných jaderných bloků v Česku oproštěn od jakékoliv povinnosti zapojit konkrétní české firmy. Výběr by záležel pouze na dodavateli: „V kontraktu by ale měl být závazek dodavatele prodat know-how k jadernému ostrovu, aby se s každým dalším blokem zvyšovala míra našeho zapojení,“ vysvětlil Hezoučký v rozhovoru pro INFO.CZ.
Měl Hezoučký pravdu? Odešel expert, který věřil, že si Češi dokáží postavit jadernou elektrárnu sami
Podle něj by Česko tímto způsobem dosáhlo toho, že domácí průmysl by se takzvaně „učil za pochodu“ a čtvrtý blok (nebo i další) by si byl schopen zajistit prakticky sám. „Takový postup by nejen výrazně zlevnil výstavbu, protože domácí firmy platí daně u nás, ale výrazně by posílil i naši pozici jako země, schopné do budoucna rozvíjet jadernou energetiku vlastními silami,“ argumentoval Hezoučký.
Tahle Hezoučkého vize sice není aktuálně vzhledem k uzavření tendru na Dukovany zcela uskutečnitelná, ale rozhodně stojí za pozornost. Stejně jako varování erudovaného jaderného experta před tím, abychom kvůli líbivému závazku na zapojení českých firem nakonec neplakali nad tím, že místo předpokládaného termínu dostavby nových Dukovan v roce 2036 nebudou nové jaderné bloky fungovat ani v polovině století. Na příkladu francouzského Flamanville, finského Olkiluoto nebo anglického Hinkley Point lze snadno dokázat, že se nejedná o žádnou planou hrozbu.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
