KOMENTÁŘ RADKA KOVANDY | Na řešení rovnice, kde na jedné straně stojí rostoucí nároky na spotřebu energie + deklarované snahy o dekarbonizaci, pracují v současné době vědci a technici po celém světě, včetně těch českých. Na druhé straně se kromě OZE (obnovitelných, někdy též občasných zdrojů energie, protože vyrábějí jen přerušovaně podle aktuálních vnějších podmínek) stále více v energetickém světě objevuje jiná zkratka: SMR – malé modulární reaktory. Přestože jsou zatím většinou jen „na papíře“, jejich překlopení do reality už je na spadnutí. Jaké jsou jejich přednosti nejen v oblasti výroby energie a v souvislosti s tím i rozvoje ekonomiky, a kde naopak riziková místa?
Je 5. prosince krátce po deváté ráno, obloha bez mráčku, slunce stoupající nad „jaderným údolím“ se odráží ve Vltavě, přes níž se klene štíhlá lávka pro pěší ze žel. st. Řež do Husince. Po ní právě míří na tu dobu neobvykle početný špalír do tamějšího ÚJV Řež, kde se koná prezentace a debata na téma Malé modulární reaktory v Česku.
Aulu pro stovku lidí plní příchozí – novináři i odborníci z řad technických a energetických oborů – do posledního místa. Na víc jak dvouhodinové akci je vykreslen – zčásti optimistický, ale ne vždy nutně – obrázek ohledně plánů nasazení malých modulárních reaktorů (SMR) v Česku.
Úvodním a ústředním tématem je nedávno podepsané strategické partnerství mezi českou společností ČEZ a britskou Rolls-Royce SMR, což je divize firmy (známé spíše díky výrobě automobilů) s dlouhou tradicí vývoje a výroby SMR.
Jakkoli jsou dnes považovány stále ještě za hudbu budoucnosti, byť již blízké, ve skutečnosti jsou tato zařízení vyvíjena již od padesátých let – a právě Rolls-Royce je dodavatelem SMR pro plavidla HMS (Jejího veličenstva) – ponorky, letadlové lodě či ledoborce – využívající jaderný pohon. S tím rozdílem, že vojenské „námořní reaktory“ slouží k výrobě páry primárně pro přímý pro pohon lodních šroubů a produkce elektřiny je „podružná“, kdežto u SMR pro využití v civilní energetice tomu bude naopak.
Více elektřiny, více pracovních míst, více HDP
Podle nedávno vydané zprávy MAF 2023 – hodnocení tzv. zdrojové přiměřenosti do roku 2040, které zpracovává národní provozovatel přenosové energetické soustavy ČEPS – se kvůli útlumu fosilních zdrojů i očekávanému nárůstu spotřeby energie staneme z dosud energeticky exportní země importní.
Jenže na podobné trajektorii jsou i okolní státy, a otázka proto zní, o kolik elektřina následkem zvýšené poptávky zdraží a bude-li ji v krizových situacích vůbec odkud „dovážet“.
Můžeme čekat, až to vyvinou a postaví jinde, a pak se postavit do fronty a čekat.
člen představenstva a ředitel divize Nová energetika společnosti ČEZ
Přestože ČEPS masivně investuje do posílení sítě i budování nových „smart“ prvků umožňujících plynulejší distribuci energie z nepravidelně vyrábějících OZE a udržování zachování stability sítě, je třeba zajistit dostatek stabilních zdrojů pro tzv. základní zatížení a vykrývání výpadků. Navíc spotřeba energie i přes všechna úsporná opatření bude nadále růst, protože dekarbonizace průmyslu bude nutně znamenat jeho elektrifikaci.
V této souvislosti poměrně brzy „může nastat nedostatek zdrojů již na začátku 30. let,“ vysvětluje Tomáš Pleskač, člen představenstva ČEZ a ředitel divize Nová energetika v úvodu prezentace programu, jehož cílem je vybudovat a zprovoznit do roku 2034 první modulární reaktor v lokalitě Temelín, druhý pak v Tušimicích do roku 2038 a celkově do roku 2050 dosáhnout v SMR 3000 MWe instalovaného výkonu.
„Program by měl vytvořit přibližně 8 tisíc nových pracovních míst, zvýšit zájem o technické obory, upevnit pozici Česka jako světového lídra v SMR a podpořit ekonomický růst,“ vypočítává další „přidané benefity“.
Součástí „SMR dealu“ je zapojení českých firem do dodavatelského řetězce, dokonce do jednoho z jeho vrcholů – ČEZ ve spolupráci s Rolls-Royce SMR plánuje vybudovat u nás jednu až dvě továrny na výrobu technologických celků pro malé modulární reaktory (SMR). Během dvaceti až třiceti let by tak mohlo vzniknout výše zmiňovaných až osm tisíc nových pracovních míst.
Proč právě Rolls-Royce?
První tým pro SMR ustavil ČEZ již před pěti lety. Tehdy se malé modulární reaktory diskutovaly většinou jen na úrovni energetických expertů a byly stranou zájmu mainstreamových médií – na rozdíl od letošního boomu, kdy jejich využití ohlásili velcí hráči BigTechu jako Amazon, Apple, Google či Oracle pro svá stále rychleji rostoucí datová centra, jejichž spotřebu již nemají „zelené energie“ šanci uspokojit.
V roce 2021 pak proběhla první kvalifikační studie, kdy se výběr potenciálně využitelných společností pro spolupráci na SMR v Česku zúžil na sedm nejperspektivnějších.
A z nich pak letos vzešel jako ideální partner Rolls-Royce SMR, kam ČEZ hodlá kapitálově vstoupit (podílem cca 20 %, což v přepočtu představuje investice v řádu nižších jednotek miliard korun) – stane se tak „největším minoritním“, ale strategickým investorem a partnerem, který bude mít možnost ovlivňovat rozhodnutí a směřování společnosti a využívat společné know-how – nejen technické, ale i to spojené se samotnou realizací projektu a jeho provozováním, a k nastavení spolehlivých dodavatelských řetězců.
Ty mají být v tomto případě „redundatní“, aby zajistily spolehlivost dodávek v případě výpadků některého z článků.
Na velikosti nezáleží
„Na velikosti reaktoru nezáleží,“ navazuje Tomáš Ehler, ředitel Sekce jaderné energetiky a nových technologií Ministerstva průmyslu a obchodu, který představuje hned 19 klíčových témat, která je třeba v souvislosti s plánovaným nasazením SMR v ČR řešit.
Naráží tím (byť nevyřčeně) na fakt, že diskutovaný SMR není ve skutečnosti vůbec malý, ale střední reaktor, svým výkonem 470 MVe dokonce větší, než byl původně (před modernizací) „Dukovanský“ VVER-440.
Výhodou modulárních reaktorů je právě jejich „modularita“ – jednotlivé moduly se již vyrobené dopraví přímo na místo a odpadá tak montáž z mnoha jednotlivých komponent, jako je tomu doposud u stavby velkých jaderných elektráren. S tím se pojí i rychlejší zprovoznění a nižší náklady – i když v režimu FOAK (First of a Kind), jaký se plánuje i u nás v Temelíně, jsou naopak náklady vyšší; ovšem s perspektivou, že po prvním uvedení a spuštění sériové výroby náklady naopak citelně klesnou.
Než se v očekávané první polovině 30. let projekt realizuje, bude muset být finalizována legislativa ve formě novelizací nejen energetických zákonů, ale i stavebního či liniového, vyřešena podpora státu a investorské modely, podpora mezinárodní spolupráce na vládní úrovni, identifikace vhodných lokalit a jejich posouzení z hlediska bezpečnosti... a v neposlední řadě i otázka úložiště vyhořelého paliva.
Do budoucnosti, rámované rokem 2035, bude ale podle Ehlera zapotřebí dozdrojovat českou energetiku stabilními zdroji, a jelikož zdroje s největší přidanou hodnotou jsou právě v oblasti jaderné energetiky, stát jim hodlá poskytnout potřebnou podporu.
Hrozí kanibalizace?
Aby toho optimismu nebylo až příliš, vystoupil Štěpán Kochánek, ředitel Sekce jaderné bezpečnosti SÚJB. Na rozdíl od svých předřečníků se zaměřuje vyloženě na výzvy.
„Taková je totiž nevděčná role regulátora – jsme tu od toho, abychom střežili veřejný zájem z hlediska bezpečnosti. ... Jsme vnořeni do všech procesů, včetně povolování záměrů, stavebních povolení či kolaudace z hlediska vyjádření či stanovisek, ale musíme mít na paměti, že i když se vše podaří pružně a rychle v linii ‚jaderné‘, může se to zadrhnout jinde.“
Týká se to dlouhého řetězce od tipování a hodnocení lokalit přes procesy EIA až po stavební postupy, kolaudaci a uvedení do provozu. Nejviditelnější jsou sice pro veřejnost z hlediska SÚJB krizové plány havárií, resp. vymezení rizikových zón (zvláště pokud by se měly do budoucna SMR umisťovat poblíž lidských sídel), ale v souvislosti s výstavbou hrozí také třeba riziko nedostatku základních stavebních materiálů a surovin – realizace SMR projektů může být v souběhu s jinými plánovanými infrastrukturními projekty, které budou vyžadovat velké objemy betonu.
Možné riziko „kanibalizace“ existuje i přímo v dodavatelských řetězcích pro SMR v rámci Evropy nebo světa, a to nejen na úrovni surovin a materiálů, ale i „lidských zdrojů“ od dělníků po jaderné či IT experty, nezbytné pro výstavbu, resp. provozování těchto zařízení.
„Při každém setkání s novými lidmi, kteří k nám nastupují, vidím na jejich tvářích, jak se na tu práci těší,“ říká poslední vystupující, předseda představenstva a generální ředitel ÚJV Řež Martin Ruščák k tématu hrozícího (ne)dostatku kvalifikovaných pracovních sil pro provoz jaderných zařízení.
Podle něj právě nasazení SMR v Česku může představovat motivaci pro mladé studovat technické obory, protože budou mít perspektivu stabilní a vysoce ceněné práce. Což uzavře celý kruh, v němž už má Česko základní pilíře rozvinuté.
Česko má našlápnuto být stejně jako v segmentu „automotive“ úspěšné i v oblasti „atomotive“.
„Silný provozovatel, silný dozor, silný průmysl, rozvinuté vysoké školství, vývoj a výzkum. Obrovská veřejná podpora jaderné energetiky v ČR. To je zásadní výhoda oproti jiným zemím, kde se s jádrem teprve začíná,“ vypočítává Martin Ruščák výhody naší země v rozvoji jaderné energetiky.
A k tomu přidává fakt, že ÚJV Řež má nejen bohaté zkušenosti z oblasti aplikovaného výzkumu, ale i v rámci SMR disponuje kapacitami – technickými i lidskými – pro vývoj, testování, kvalifikaci a validaci komponent i paliva; ostatně ústav má významné zkušenosti s designem a engineeringem již z Dukovan a Temelína. Proto také bude strategickým partnerem investora a spolutvůrcem technologie při rozvoji a výstavbě SMR.
Na závěr konference se všichni shodují, že přestože nemusejí mít vždy na danou problematiku a její proveditelnost podobně optimistický pohled, na jednu věc mají stejný názor – že Česká republika je ve „hře o SMR“ dobře zapojená a že zásadní je již probíhající diskuse a snahy o řešení od všech stran, od investora přes stát a regulátora až po technicko-výzkumné instituce.
„Před Českou republikou i před námi jako společností ČEZ byla volba, jestli čekat, až to všichni dovyvinou, a z těch pár, co to dovyvinou, si vybrat jednoho a stoupnout si do fronty, a mít to tady o deset nebo patnáct let později... Nebo jít do rizika, být na začátku a zkusit hrát úplně jinou roli než pouze budoucího zákazníka – to je cesta, pro kterou jsme se rozhodli, kterou jsme vykročili, a jsem přesvědčen, že je to cesta správná,“ řekl na závěr Tomáš Pleskač z ČEZ.
Záznam celé prezentace a debaty si můžete pustit ZDE:
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
