KOMENTÁŘ JAROMÍRA PISKOŘE | Podobně jako Česko řeší i naši severní sousedé nutnost transformace své energetiky s ohledem na blížící se konec uhlí a nástup „čistých“ zdrojů. Pro Polsko je nyní základem jednak již dlouho plánovaná výstavba dvou jaderných elektráren s celkem šesti reaktory a třetí je na obzoru, ale relativně nově i masivní investice do větrné energie na Baltu. Přestože se očekává celkem rychlý růst podílu obnovitelných zdrojů, analytici varují, že ceny elektřiny budou i nadále růst – právě vyšší podíl OZE totiž znamená nutnost posílení a modernizace přenosových soustav, což se nutně promítne také do koncových cen. A to zřejmě nejen v Polsku.
Polsko je země jadernou energetikou v praxi dosud nepolíbená, jaderný program je však v běhu již mnoho let. Plány hovoří vybudování šesti až devíti gigawattů instalovaného výkonu tlakovodních jaderných reaktorů III. generace. Harmonogram schválený již v roce 2020 počítá se dvěma elektrárnami, každé se třemi reaktory. V plném provozu by mohly zajišťovat cca třetinu celkové polské spotřeby energie – počítáno ovšem v optice nynější spotřeby, která se do budoucna pravděpodobně zvýší.
Proběhl již výběr dodavatele technologie (americký Westinghouse) i finální výběr lokality pro první zařízení – to má stát na baltském pobřeží cca 60 km severně od Gdańsku. Zahájení výstavby prvního bloku mělo dle původního harmonogramu proběhnout již v příštím roce a jeho spuštění do ostrého provozu o sedm let později, v roce 2033.
Jenže již s koncem Morawieckého vlády před dvěma lety nabral projekt skluz a uvedení do provozu se posunulo o dva roky. Počátkem roku 2024 se nová vládní koalice zamotala v otázce jaderné energetiky do diskusí ohledně jejího budoucího směřování a navíc byla právně napadena EIA – již vydané posouzení o dopadu projektu na životní prostředí, nezbytný dokument pro povolení a zahájení stavby.
K tomu jeden z krajských politiků Tuskovy Občanské platformy (Leszek Bonna) v jednom jediném, ale široce medializovaném vystoupení začal zpochybňovat samotný výběr již schválené lokality Lubiatowo-Kopalino. Čekalo se tedy na rozhodnutí nové koaliční vlády a mezitím v roce 2024 prováděl hlavní investor, společnost Polskie Elektrownie Jądrowe (PEJ), pouze přípravné práce na projektu. Počátkem letošního roku bylo v naprostém mediálním tichu přijato rozhodnutí, že výběr lokality i enviromentální dopady stavby jsou v souladu se všemi předpisy i zákony.
Podle (zatím) nejnovějšího harmonogramu předloženého ministerstvem průmyslu má být povolení k stavebním pracím vydáno v roce 2027 a první blok má být uveden do komerčního provozu v roce 2036.
Z průzkumu z listopadu 2024 vyplývá, že 92,5 procenta respondentů vyjadřuje podporu jaderným elektrárnám v Polsku, z toho 67,9 procenta rozhodně. Naopak opačný názor zastává 5,9 procenta respondentů, přičemž 2,8 procenta je rozhodně proti.
Klíčová byla také otázka financování: Teprve na konci loňského roku schválila polská vláda zákon o státní podpoře jaderné energetiky a alokovala přibližně 60 miliard PLN na navýšení základního kapitálu společnosti PEJ, což pokrývá asi 30 % celkových nákladů. Pro rok 2025 je vyčleněno 4,6 miliardy PLN.
Zbývajících 70 % financí má být získáno formou úvěru, přičemž klíčovou roli by měla sehrát americká EXIM Bank s odhadovanou částkou 70 miliard PLN. Financování ale musí ještě schválit Evropská komise, zda jsou splněny všechny požadavky ohledně zajištění spravedlivé hospodářské soutěže a transparentnosti, což se zatím nestalo.
Polská vláda zatím nerozhodla o lokalitě druhé jaderné elektrárny, ani se závazně nevyjádřila k projektu výstavby třetí jaderné elektrárny, který realizují společnosti ZE PAK a PGE s korejskou KHNP. Nenastínila ani plán rozvoje malých jaderných reaktorů (SMR). Celkově tak podpora jaderné energetiky ze strany stávající polské vlády není nijak dramatická – ostatně v jejím funkčním období jim žádné politické body navíc nepřinese.
Zcela jinak je to s větrnými parky na Baltu, po vzoru těch německých. Premiér Donald Tusk prohlásil, že nabídnou energetickou kapacitu 18 GW: „To je čtyřikrát více než plánovaná kapacita jaderné elektrárny, kterou právě začínáme stavět“. Podle šéfa vlády to dává představu o tom, jak velkou, neideologickou rozvojovou příležitostí je obnovitelná energie. „Je to věc, která může pozitivně vyřešit přístup ke stále levnější energii. Nemáme moc jiných možností, jak polskou elektrickou energii, která je dnes jednou z nejdražších v Evropě, zlevnit,“ prohlásil Tusk.
Projekty větrných elektráren na moři v polských vodách budou umístěny ve vzdálenosti nejméně 22 km od pobřeží, čímž se eliminuje negativní dopad na turistické destinace. Projekty se rovněž nacházejí mimo nejdůležitější oblasti polského rybolovu.
S výhledem do roku 2030 budou větrné elektrárny na moři představovat 13 % a v roce 2040 až 19 % vyrobené polské elektřiny. První větrné elektrárny na moři začnou vyrábět elektrickou energii již v roce 2026. Odhadovaná hodnota investic do větrné energie na moři má činit přibližně 130 miliard PLN. Polsko proto pragmaticky masivně čerpá evropské zdroje na dnes Evropskou komisí podporované zelené projekty.
Například větrná farma na moři Baltic Power je klíčová pro skupinu ORLEN. Už se staví a má jít o instalovaný výkon až 1,2 GW. V různých fázích výstavby je dalších 18 projektů a o dalších licencích se uvažuje. „Kapacita“ větrné energie v polských vodách je odhadována až na 33 GW.
Zdálo by se tedy, že transformace polské energetiky nakonec povede k tomu, že ceny elektřiny budou v budoucnu v Polsku nižší, jak ostatně předpokládá i současný polský premiér. Jenže analytici ORLENU o tom silně pochybují. Ve své nedávno strategii zveřejněné odhadují, že ceny elektřiny se budou do roku 2050 pouze zvyšovat.
Proč taková prognóza, když podíl polské OZE poroste? ORLEN v horizontu strategie předpovídá obrovský skok v poptávce po elektrické energii, což by mělo mít přímý dopad na výši cen. Tento skokový nárůst má být důsledkem předpokládaného hospodářského růstu.
Maciej Stańczuk, expert na energetickou transformaci, není prognózou Orlenu překvapen. Jak zdůrazňuje v rozhovoru pro WNP.PL, nezbývá než souhlasit: „Tvrdit, že ceny energie klesnou jen proto, že budeme mít v energetické bilanci více OZE, není správný argument. Období levné energie je nenávratně pryč,“ upozorňuje.
I když zvýšíme podíl OZE, stále budeme potřebovat „zálohu“ v podobě stabilních zdrojů energie, které budou k dispozici, když nebude „svítit nebo foukat“. Jako záložní zdroje však mohou sloužit pouze zařízení typu elektráren s kombinovaným paroplynovým cyklem – jaderky fungují jako zdroj pro kontinuální udržování základního zatížení – „base load“.
Expert v této souvislosti upozorňuje i na další problém, který se netýká jen Polska, ale obecně všech evropských sítí, které se musí kompletně přebudovat a přizpůsobit „nové filozofii“ výroby a distribuce energie – kdy místo centrálních stabilních velkých zdrojů nastupuje stále více menších nestabilních.
„Jedná se o gigantické investice. Připomeňme jen, že plán rozvoje přenosové sítě, který připravila společnost PSE, předpokládá do roku 2034 investice na úrovni 64 miliard PLN. Tedy tvrzení, že ceny elektřiny klesnou, pokud se zvýší podíl OZE v energetickém mixu, není ani tak zjednodušením, jako spíše úplnou nepravdou,“ hodnotí Stańczuk situaci, kdy se právě tyto investice budou muset promítnout i do cen koncových zákazníků.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
