KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Začínají se naplňovat prorocká slova o tom, že řídící struktury Evropské unie mají v době krize tendenci přitvrdit a dupnout na unifikační plyn ve snaze prosadit za každou cenu i to, co se jeví jako nereálné, včetně pokračování v Green Dealu beze změny nebo totální „elektromobilizace“. Příkladem je nejnovější nástřel šéfky EU, která v Davosu vystoupila s ideou zavedení tzv. „28. režimu“ v EU, tedy nahrazení národních legislativ jedinou, bruselskou. Současně se ve svém vymezení vůči „antiklimatické“ strategii prezidenta Trumpa nekompromisně postavila proti jakýmkoliv odchylkám od dosavadní tvrdé linie EU, které by podrývaly Green Deal. A z nejvyšších míst Unie již prosakují náznaky plánu na zavedení celoevropských „všeobecných“ dotací na nákupy elektromobilů, což je jeden z kroků centrálně plánované a sankcemi vynucované spotřeby obyvatelstva.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová na ekonomickém fóru v Davosu oznámila kontury nového strategického pětiletého plánu EU. Ten by prý měl Evropě pomoci dosáhnout „rychlejšího, čistšího a spravedlivějšího růstu“.
Tato pochmurně socialistická plánovací vyhlídka je sama o sobě zneklidňující. Nabízí se – mimo stovek dalších – otázka, proč má být arbitrem spravedlnosti právě EU, která je doslova zaplevelena nespravedlnostmi plynoucími z aktivit své Komise…
Ale nezůstalo jen u vytyčení další pětiletky. Evropská komise by prý chtěla zavést „vylepšený jednotný trh pro firmy“. Ten současný podle Leyenové nefunguje tak, jak by měl.
„Dnes má evropský jednotný trh stále příliš mnoho národních bariér, někdy se firmy potýkají s 27 různými legislativami. Nabídneme jim místo toho možnost operovat napříč Unií pod jedním souborem pravidel – od daňového systému po pracovní právo,“ deklarovala nejvyšší evropská komisařka.
Zamýšlený nový rámec jednotné celounijní legislativy pak pojmenovala jako „28. režim“ (EU má dnes celkem 27 členských států).
Idea nového nadřazeného regulatorního režimu nad celou Unií je matoucí. Evropská komise a celá bruselská mašinerie přece už nespočet roků zavádějí – skrze své směrnice, direktivy a všemožné unijní společné politiky – jednotná pravidla pro vše živé i neživé, co lze na evropském území zregulovat.
Copak to všechno v jistém smyslu již není, respektive nebyl onen „vytoužený“ 28. režim? Což je mimochodem termín poprvé vyslovený již před čtrnácti lety.
Nyní se od paní předsedkyně dozvídáme, že dosavadní proces legislativní unifikace nezafungoval dle představ, a proto má být vyzkoušen další regulatorní mechanismus, který jde zcela mimo členské státy. Dosavadní glajchšaltování evropského trhu se na nejvyšších místech zjevně jeví jako příliš slabé...
Idea zavedení dalšího, „28. režimu“ celkem logicky vyvolává obavy o další vývoj v Evropě. Mnoho lidí totiž názorně chápe, že roky tvrdého regulatorního režimu Evropské komise nepřivedlo sedmadvacíku k plánovanému ráji (i když je životní úroveň v EU nadále vysoká a přitahuje miliony migrantů), natož do čela celosvětového ekonomického pelotonu.
Touha po definitivním, mj. také nezvratně bezuhlíkovém „zregulování trhu“ v plné režii Bruselu je záměr, který popírá smysl trhu. Trh je buď trhem, pokud je regulovaný málo nebo ideálně (skoro) vůbec, anebo jde o politicky a centrálně plánovaný pseudotrh (čili „ne-trh“), svázaný nespočtem limitů, směrnic a dalších administrativních či ideových (typu ESG) povinností. Což je případ naší žhavé, ekonomicky stagnující současnosti.
Problém není existence 27 režimů (ve 27 státech EU), jak naznačuje šéfka Evropské komise, nýbrž to, že se všichni, kdo na to mají pravomoci, snaží regulovat ekonomiku, zesložiťovat podmínky podnikání, zakazovat a nařizovat typy výroby atd.
Plán na zavedení „28. regulačního režimu“ je zjevnou snahou o ještě progresivnější unifikaci, tedy posílení centrálních orgánů EU a jejich detailnější plánování a řízení nejen ekonomiky, ale i životů obyvatel.
Vize takového směřování není příjemná, zvláště když si uvědomíme, že již dnes připomínají mnohé státy EU (typu Česka) jen jednu z evropských provincií, jejíž „vláda“ působí jako sbor místodržících a „převodové páky“ na plnění pokynů (tj. nařízení, potažmo režimu) bruselské centrály.
Budiž uznáno, že „pětiletý plán“ a obecně vzato „strategické centrální plánování“ v EU není ničím novým. Staly se nedílnou součástí postupně sjednocované Evropy. Nové je snad „jen“ to, že vedle nařizovaných pravidel, podmínek a cílů výroby začíná být z Bruselu plánována i spotřeba.
Nejvyšší úředníci stanovují, kolik čeho mají zákazníci kupovat. Pokud spotřebitelé tyto plány neplní, mají být pokutovány výrobní podniky, jež své zákazníky neumějí donutit k uvědomělému plnění bruselských plánů. Což je případ unijního „svatého grálu“, tedy elektromobilů – ty byly pasovány do role klíčového nástroje (či spíše symbolu?), jenž má spasit planetu před emisemi CO₂ a zabránit jejímu oteplování. Jenže, ekonomicky uvažující obyvatelstvo EU zatím o koupi bateriových vozidel jeví nižší zájem, než jaký jim úředníci naplánovali.
Shodou náhod, či právě proto, jen pár dní po akčním Trumpově anti-greendealovském vstupu do funkce začaly z nejvyšších pater bruselské Komise prosakovat informace naznačující, že by v EU měly být zavedeny celoevropské dotace na koupi elektromobilu. Dokonce jsou hlásány slogany typu „kdo nejde s námi, jde proti nám“, jako z úst německého kancléře Scholze, který prohlásil: „Kdo nevěří v elektroauta, poškozuje náš průmysl“.
Není jasné, komu, za kolik a s jakými konkrétními cíli by případné celoevropské přelévání „elektromobilních“ dotací mělo probíhat. Nad slunce jasné je však to, že pro spolehlivé „dokopání“ většiny obyvatel ke koupi elektromobilu by dotace musely být absolutní. Jinými slovy, bateriová vozidla by musela být rozdávána zdarma.
Ekonomická situace obyvatel v zemích, jako je Česko, příliš nenahrává tomu, aby si převážná část domácností dopřála nový automobil (bez ohledu na to, zda se spalovacím či elektrickým pohonem), a to i kdyby byl dotován z větší části. Navíc už téměř každý tuší, že Bruselem řízená sedmadvacítka států se stala doslova „dluhovou unií“.
Nemá smysl diskutovat o otázce, odkud by šéfové Unie chtěli vzít dostatečnou sumu peněz na masivní rozhazování do nákupu elektromobilů. Je jasné, že jediným „dostupným“ zdrojem jsou další půjčky a dluhy. Tak či onak, po zmiňovaném vystoupení předsedkyně Leyenové je evidentní, že se nová Evropská komise rozhodla jít nejen proti měnícímu se (hypoteticky) klimatu, ale zjevně i hlavou proti zdi, tedy proti pragmatické klimatické politice neevropského světa.
Leyenová v Davosu oznámila, že „Pařížská dohoda je stále největší nadějí pro celé lidstvo. Evropa proto zůstane věrná svému závazku a bude spolupracovat se všemi zeměmi, které chtějí chránit přírodu a bojovat proti globálnímu oteplování.“
Což se dá chápat ve smyslu „Green Deal uskutečníme, i kdyby se celý svět proti nám na hlavu stavěl“. Chtělo by se k tomu dodat, že neodvratným výsledkem takového počínání může být to, že na hlavu poražena bude celá Evropská unie.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
