KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Členské státy Evropské unie musí vydávat více peněz na obranu. To je fakt, který dnes málokdo zpochybňuje. Nyní jde o to, jak to udělat. Lídři „sedmadvacítky“ se kvůli tomu za necelé tři týdny, v pondělí 3. února, setkají na neformálním summitu v zámečku Limont nedaleko Bruselu. Zde budou daleko od novinářů debatovat ohledně jednotných instrukcí Evropské komisi, která do konce března slibuje vyplodit tzv. Bílou knihu o budoucnosti evropské obrany. Konkrétní rozhodnutí se pak pokusí „sedmadvacítka“ učinit na bruselském summitu, naplánovaném na konec června.
Ruská agrese proti Ukrajině obnažila obrovské nedostatky v evropské připravenosti na válku. Jednotlivé vlády, každá po svém, se je pokoušejí napravit. Pocit naléhavosti umocňují hrozby nastupujícího amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten varuje spojence, že americká podpora nebude nadále už zadarmo. Naposledy přišel s nápadem požadovat po členských státech NATO zbrojní výdaje ve výši 5 % HDP.
Takové sumy na Západě dnes nikdo na obranu nevydává, ani Spojené státy ne (3,38 procenta). V příštích měsících se bude tedy licitovat o tom, na jakém kompromisním čísle se nakonec spojenci shodnou během červnového summitu NATO v Haagu.
Generální tajemník aliance Mark Rutte uznává, že pětiprocentní cíl není realistický. Varuje však, že by se mohlo jednat o číslech jako 3,6 nebo 3,7 procenta HDP, pokud evropští spojenci neprokáží, že významně spoří zadáváním společných zakázek či sjednocováním parametrů výzbroje.
Na každý pád „budou obranné rozpočty pozoruhodně vyšší než dvě procenta,“ upozornil Rutte v pondělí při premiérovém setkání s nově ustaveným výborem Evropského parlamentu pro obranu. Jeho členům poradil, aby se doma v členských státech podívali zejména na možnosti úspor v rozpočtech určených na zdravotnictví, důchody a sociální zabezpečení, které obvykle činí kolem čtvrtiny výdajů evropských zemí.
Rozhodně se také ohradil proti francouzskému naléhání, aby se evropské peníze zásadně používaly pouze k nákupu zbraní a vybavení vyrobených v Evropě. Ministr obrany Sébastien Lecornu tento týden vzkázal novému evropskému komisaři pro obranu Andriusovi Kubiliusovi, že to je pro Francii zásadní požadavek. „Pokud ho Komise nechápe, tak ať radši nic nedělá. Lépe je nedělat nic než dělat něco špatně,“ řekl Lecornu týdeníku Journal de Dimanche.
O kolik se bude muset zvednout příspěvek členských zemí do rozpočtu EU, který zatím činí zhruba 1,5 % HDP?
Podle Rutteho je zatím „iluzorní“, že by se Evropa byla schopna ubránit bez podpory Spojených států. Její zbrojní průmysl je zatím „příliš malý, příliš roztříštěný a příliš pomalý“, než aby mohl sám pokrýt nové potřeby.
Francie naléhá zejména na to, aby 1,5 miliardy eur z programu EDIP (European Defense Industry Programme) byly utráceny výlučně v Evropě. Podle Rutteho by naopak byla chyba vylučovat ze zakázek spojence. „Transatlantická průmyslová obranná spolupráce nás může jen posílit,“ uvedl.
Také předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová dala již před časem najevo, že nepočítá s podmíněním evropských výdajů podle francouzských požadavků – nákup americké vojenské techniky naopak považuje za jeden z nástrojů pro snazší jednání s budoucím šéfem Bílého domu o celkových ekonomických vztazích Spojených států s EU.
Šéf Evropské rady zatím klade otázky
Členské státy mají zajisté plnou odpovědnost za své ozbrojené síly, musí však nutně „více a lépe spolupracovat“, napsal António Costa lídrům ve zvacím dopise. Jednotlivé země nedosáhnou na nezbytné vysoké investice samostatně. „Účinnou obranu“ je podle Costy třeba považovat za „společný statek užitečný pro všechny Evropany“.
Místo návodu, jak jí dosáhnout, zasypal premiéry a prezidenty sérií otázek, na které boudou společně hledat odpovědi: „Jaké obranné kapacity bychom měli přednostně společně budovat, s ohledem na jejich význam a kolektivní bezpečnost EU? Jsme připraveni společně více a lépe za to utrácet? Jak dokážeme urychlit mobilizaci soukromého financování, jaké nástroje EU použijeme? Jak můžeme lépe využít evropský rozpočet? Jaké další možnosti financování lze najít, vzhledem ke značným potřebám?“
Debata 3. února se tak povede nejen o spolupráci, partnerství, průmyslu, slaďování a koordinaci, ale zejména o penězích. Nutně se tak stane součástí přípravy příštího sedmiletého rozpočtu EU na léta 2028–35, jehož první návrh předloží Evropská komise v létě.
Bude obsahovat řádově vyšší výdaje na společnou obranu, kterou dosud tento rozpočet v podstatě pomíjel? Zohlední polský návrh uvolnit na tyto účely až 500 miliard eur? Měly by tyto peníze, ať už půjde o jakoukoli částku, být součástí rozpočtu EU nebo financovat nějaký mimorozpočtový nástroj? A především – o kolik by se musel zvednout příspěvek vlád členských zemí do rozpočtu EU, který zatím – i při započtení postcovidového „fondu obnovy“ – činí zhruba 1,5 procenta HDP?
Náplň neformálního „posezení u krbu“, také za účasti Marka Rutteho a britského premiéra Keira Starmera, je tedy jasná. Bezpečnost Evropy je v ohrožení a EU na to musí reagovat. „Jsem hluboce znepokojen bezpečnostní situací v Evropě. Nejsme ve válce, ale nejsme ani v míru,“ řekl Rutte poslancům EP. „Znamená to, že musíme více investovat do obrany a zvětšit její kapacitu. Nelze čekat. Musíme posílit odolnost naší společnosti a kritické infrastruktury.“
Pokud s tím někdo nesouhlasí, má podle Rutteho zajisté tuto možnost: zapsat se na kurzy ruštiny, nebo se odstěhovat na Nový Zéland.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
