KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Sebevědomě a energicky se polští politici a diplomaté pustili do šestiměsíčního řízení Rady EU. Vytyčili pro ně heslo „Bezpečnost Evropo!“, přičemž téma bezpečnosti chtějí razit nejen z obranného či vojenského hlediska, ale také jako imperativ pro evropskou ekonomiku, průmysl, energetiku, hranice nebo zdraví obyvatel. Premiér Donald Tusk si je vědom nebývalého množství a vážnosti hrozeb, kterým evropský projekt momentálně čelí, ale také své vlastní sílící prestiže na evropské scéně.
„Evropa nepřežije, bude-li bezmocná. Udělejme vše pro to, aby Evropa a Polsko s ní nemusely platit nejvyšší cenu za svobodu, sílu a svrchovanost. Udělejme vše pro to, aby Evropa byla zase silná,“ prohlásil Tusk při slavnostním pátečním zahájení předsednictví ve Varšavě.
Nový předseda Evropské rady António Costa po jeho boku podotkl, že se Polsko „ujímá kormidla EU v nejvhodnější chvíli“ a že „vitalita polské demokracie a polský smysl pro národní identitu posilují celou Evropskou unii. Polsko je zdrojem odporu v okamžiku, kdy populismus a autoritářství ohrožují naše hodnoty.“
Tato slova dokreslují naděje, které jsou v tuto chvíli do Polska vkládány. Ještě nedávno pária evropského klubu za vlády Práva a spravedlnosti (PiS), dnes uznávaná veličina v Evropě, která hledá svého vlajkonoše. Po problematickém půlročním maďarském předsednictví a za situace, kdy se Německo naplno noří do volební kampaně a Francii schází elementární politická stabilita, se naděje upínají k Tuskovu Polsku.
Když se francouzský prezident Emmanuel Macron sešel v Paříži v prosinci s vítězem amerických voleb Donaldem Trumpem a ukrajinským Volodymyrem Zelenským, letěl výsledek této schůzky projednat do Varšavy s Donaldem Tuskem. Tamtéž se vypravil také šéf německé CDU a pravděpodobný budoucí kancléř Friedrich Merz poté, co jednal se Zelenským v Kyjevě.
Polský lídr patří mezi silné politiky kontinentu; provází ho dobrá pověst vyjednavače z dob, kdy předsedal Evropské radě, a má skvělé vztahy s většinou špičkových politiků liberálního ražení počínaje předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a konče českým premiérem Petrem Fialou.
„Polsko je nepochybně jedním z nejúspěšnějších příběhů rozšíření EU, nejlepší geostrategická investice, jakou Evropa udělala, aby po dlouhém období totality zajistila svobodu a demokracii,“ řekl například dále Costa. To nejsou jen běžné zdvořilostní fráze, ale vážně míněná slova uznání.
Poláci budou chtít předvést cílevědomý a racionální výkon a také „tah na branku“. Budou prosazovat dosti přesně definovanou agendu a nebudou se chtít rozptylovat bočními prioritami nebo návrhy. Evropskou komisi budou tlačit, aby předkládala své návrhy v termínu, tedy aby plnila svůj vlastní harmonogram.
Klíčovými momenty budou debata o „kompasu konkurenceschopnosti“, který má přistát na stole členských zemí koncem ledna, podobně jako následující „dohoda o čistém průmyslu“.
Po Komisi budou požadovat, aby předložila slibovaný návrh na zásadní zjednodušení předpisů, a tudíž administrativní zátěže pro podniky, zejména ty malé a střední. Je jisté, že jako předsedající vláda se zapojí do dialogu o osudu automobilového průmyslu v EU, který slíbila rozjet Ursula von der Leyenová.
Polští představitelé od počátku upozorňují, že budou usilovat o speciální finanční nástroj, z něhož bude EU financovat svůj obranný průmysl a posilování svých armád; mělo by v něm být až 500 miliard eur. Dávají ke zvážení, zda by měl mít podobu „fondu obnovy“, tedy půjčky garantované rozpočtem EU, která vyžaduje jednomyslné schválení, nebo se podobat spíše „mírovému nástroji“ spravovanému mimo rozpočet EU, jehož zřízení a správa nepodléhají konsenzu. Oprávněně se obávají, že Maďarsko, a soudě podle posledního vývoje i Slovensko, by mohly společnou obrannou iniciativu bojkotovat.
Podpora pro Ukrajinu a rozhodné odmítání ruské agrese budou určující směrovkou. Tusk, podobně jako Zelenskyj, nevylučuje zahájení nějakého jednání o míru ještě nyní v zimě; zdůrazňuje, že Ukrajina musí být právě proto silná, diplomaticky i na bojišti. A musí mít podporu evropských zemí, které samy také nastoupí rychle cestu posilování svých armád. To by mělo pomoct přesvědčit prezidenta Donalda Trumpa, který se ujme úřadu 20. ledna.
