Francie a Polsko rozběhly debatu o tom, jak naložit s příměřím na Ukrajině

Schůzka svědčí o tom, jak v Evropě stoupá napětí před střídáním v Bílém domě 20. ledna. Státníkům nezbývá než brát vážně několikanásobně vyhlášený úmysl Donalda Trumpa přimět válčící strany k rychlému příměří. Taková dohoda by nemusela nutně být v souladu s ukrajinskými zájmy či přáními. Trump dal současně najevo, že Spojené státy nemají v úmyslu se samy „namočit“ do bezprostředního dozoru nad dodržováním takové dohody.

Odtud více či méně konkrétní spekulace, že by mírové síly pověřené dohledem na dodržování příměří poskytly evropské země. Z Francie dokonce neoficiálně zaznělo i číslo – 40 tisíc vojáků. Ačkoli se Polsko odmítlo v tuto chvíli k čemukoli zavázat, nevyloučilo případnou účast, pokud by šlo o operaci NATO na základě mandátu OSN nebo OBSE.

„Přeji si utnout spekulace na toto téma,“ řekl Tusk na společné tiskovém konferenci a Macronem. Zdůraznil, že Polsko zatím žádný podíl na jakékoli operaci neplánuje a že o něčem takovém bude rozhodovat výlučně samo. Pokud by však vznikala nějaká koalice nebo plán více zemí Ukrajinu podpořit, Polsko své zapojení zváží – řekl ministr zahraničí Radek Sikorski.

Opatrnost výroků polských představitelů je vysvětlována zejména blížícími se prezidentskými volbami – pro vládní stranu Občanská platforma je velmi důležité, aby v nich zvítězil její kandidát, což by jí umožnilo konečně začít efektivně vládnout. 

Dosavadní prezident Andrzej Duda za Právo spravedlnost (PiS) svými vety výrazně vládní politiku paralyzuje. Závazek poslat polské vojáky na Ukrajinu by mohl vládnímu kandidátovi Rafalovi Trzaskowskému uškodit.

Macronova návštěva nic nevyřešila, ostatně s tím se ani nepočítalo. Nastolila však pro všechny evropské země, a zejména členy NATO, naléhavěji než dosud otázku mírového uspořádání v případě ukončení bojů na Ukrajině, zejména pak „bezpečnostních záruk“, které pro svou zemi předem žádá prezident Volodymyr Zelenskyj.

Ten při setkání s Donaldem Trumpem minulou sobotu v Paříži připustil možnost příměří, vznesl však právě požadavek „bezpečnostních záruk“ ze strany Západu. Z Trumpových dalších postojů vyplynulo, že pokud by šlo o rozmístění jednotek, přenechaly by USA tento úkol Evropanům. Zelenskyj je s tím podle všeho srozuměn, ovšem za podmínky, že Ukrajina „předtím dostane jasný příslib, kdy bude v EU a kdy bude v NATO“.

Ukrajinské vedení naléhá na Západ, aby mu otevřel dveře do Severoatlantické aliance, což považuje, oprávněně, za nejlepší záruku pro svou bezpečnost. Spojené státy a další mocnosti, například Německo, jsou však v tomto ohledu velmi zdrženlivé. Obávají se, že pokud by přijaly zemi ve válce nebo ve válečném stavu s Ruskem, vystavily by se přímému střetu s jadernou mocností.

Ukrajina naopak argumentuje, že bez řádného odstrašení využije Rusko příměří jen jako oddechový čas před dalším útokem. Její představitelé jsou oprávněně obezřetní – dobře si pamatují na budapešťské memorandum z roku 1994, ve kterém se Rusko, USA a Velká Británie výměnou za předání sovětských jaderných zbraní z Ukrajiny Rusku zaručily za ukrajinskou bezpečnost a územní celistvost. Dnes jsou tyto záruky cárem papíru.

Macron a Tusk se v tuto chvíli jasně shodují v tom, že pokud se bude v jakémkoli formátu jednat o budoucnosti Ukrajiny, chtějí být u toho a nepřipustí, aby se rozhovory vedly bez ukrajinské účasti. Toto stanovisko sdílí naprostá většina členských zemí NATO i EU. Formát, úroveň i okolnosti jakýchkoli rozhovorů zůstávají předmětem spekulací. Prostě se čeká, s čím přijde staronový a nevyzpytatelný americký prezident po 20. lednu.

Čtvrteční schůzka ve Varšavě ukazuje také rostoucí vliv Polska a Donalda Tuska na evropské scéně. Postavení „těžké váhy“ umocní půlroční předsednictví v EU, které začíná 1. ledna. Vyniká i v kontextu slabosti Francie a Německa, tradičních „tahounů“ EU, jejichž vnitropolitické turbulence je oslabují v mezinárodním měřítku. 

Pokud se Tuskově straně podaří získat ve volbách i prezidentský úřad, stane se Polsko aspoň na pár let přední evropskou mocností, která bude hrát prim při rozhodování o směřování evropské integrace. Toho by měla využít i česká politická reprezentace, která má s nynější polskou garniturou nadstandardně dobré vztahy.

A že bude o čem rozhodovat! V EU se bude v nadcházejících týdnech a měsících diskutovat především o obraně a bezpečnosti. O tom, jak zajistit, aby všechny státy, které jsou zároveň členy NATO, koordinovaně zvyšovaly své obranné rozpočty i o tom, zda by si EU jako celek měla vypůjčit peníze na společné vojenské projekty – spekuluje se o vytvoření speciálního fondu vybaveného 500 miliardami eur, jak odhalil tento týden list Financial Times.

Pro rychlý nárůst výdajů na obranu burcuje opět generální tajemník NATO Mark Rutte. „Nejsme ve válce, ale určitě nejsme v míru,“ řekl ve čtvrtek na konferenci organizované Carnegie Europe. Upozornil, že Rusko, Čína, Severní Korea a Írán usilovně pracují na tom, aby ohrozily Severní Ameriku a Evropu. „Snaží se nahlodat naši svobodu. Chtějí předělat světový pořádek – ne pro vytvoření spravedlivé rovnováhy, ale aby si zajistily vlastní sféry vlivu. Jsou živoucím důkazem svého cíle, kterým je ovládnutí světa.“

Za těchto okolností musí Evropané změnit uvažování, „přepnout na válečnou mentalitu“, a tudíž „prudce zvýšit výrobu (zbraní) a výdaje na obranu. Jsem naprosto přesvědčen, že posílení kapacit je naprostou prioritou,“ řekl politik, který ještě nedávno jako premiér Nizozemska rozhodně odmítal všechny návrhy na navýšení evropského rozpočtu na cokoli.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.