Rusko už zase straší jadernými zbraněmi. O náladě v Kremlu to vypovídá víc, než by bylo Putinovi milé

Podle Putina by mělo Rusko právo použít jaderné zbraně v případě útoku nejaderné země, která bude podporovaná jadernou mocností, pokud by takový útok vedl k ohrožení existence Ruska.

Výrok pochopitelně vzbudil pozornost, což bylo také účelem, ale reálně zase tolik nezměnil. Rusko se snaží zbavit Ukrajinu možnosti se bránit, zatímco případná jaderná válka by znamenala posun o několik řádů od současného konfliktu. Ukazuje jen na nervozitu Kremlu z toho, že válka bude pokračovat dále.

Ruská válka proti Ukrajině je plná paradoxních a vzájemně si odporujících výroků. Sergej Lavrov na zasedání Valného shromáždění OSN mluvil o nutnosti odstranit prvopříčiny konfliktu, aniž by přesně řekl, co tím myslí (stačí si jen vzpomenout na „důvody“ typu biolaboratoří).

Rusko označuje válku za „speciální vojenskou operaci na obranu donbaského národa“. Zatímco spustit válku proti Ukrajině považuje za svoje právo, její obranu má za zločin „kyjevského režimu“, popřípadě loutek Západu.

Zprávy Úřadu pro lidská práva OSN i jiných mezinárodních organizací přitom v posledních letech mluvily o zamrznutí konfliktu s minimální intenzitou.

Rusové šermovali pojmy jako „genocida“, ale reálně válku spustili z obavy, že zamrzne na liniích, které se nepohnou. Donbas by jim připadl jen zčásti, navíc jejich vliv na ukrajinskou politiku povážlivě klesal.

Odiózní figura Viktora Medvedčuka (o jeho cennosti pro Rusko svědčila výměna za obránce Azovstalu v září 2022) neplnila svůj účel a země se stále více posouvala od Ruska. Prvopříčinou tak nebyla nějaká péče o ruskojazyčný lid, ale obava ze ztráty mocenských pozic.

Vladimir Putin neměl zájem o vleklý konflikt, jako je tomu nyní, ale o bleskovou válku s úderem na řídicí centrum ukrajinského státu a dosazení povolného prezidenta. Válka se ale vleče, což s sebou nese lidské i finanční náklady.

Rusko čelí vysoké inflaci, která už má tendenci přecházet do stagflace, tedy stavu, kdy se růst zastaví, ale inflace pokračuje ve vzestupu. Viníkem jsou hlavně neproduktivní vojenské výdaje.

I když se Vladimir Putin tváří, že pro Rusko jde všechno báječně, je jasné, že by konflikt rád ukončil co nejdříve. Putin ani nezvažuje, že by mohl konflikt ukončit sám, jedinou jeho šancí je tak rychlá porážka Ukrajiny. A ta, i kvůli západním dodávkám, nepřichází.

Rusko neustále mluví o míru, spravedlivé bezpečnosti a ochotě k jednání, nicméně jeho ochota spočívá v tom, že Ukrajina splní všechny jeho požadavky a prakticky se stane ruským protektorátem. Na Ukrajinu, které upírá právo na existenci, se tak ruské tvrzení o spravedlivé bezpečnosti pro všechny nevztahuje.

V ruských podmínkách pro zahájení jednání (nikoli vstupních požadavcích, o kterých je Moskva připravena jednat, jak se někteří domnívají) je tak výrazné omezení ukrajinské armády z hlediska kvantity i kvality.

Že si ponechají území, která již okupují a důsledně čistí od všeho ukrajinského, ale i ty části oblastí, které pod kontrolou nemají, Rusové považují za svoje právo.

Vzhledem k tomu, jak kreativně Rusko přistoupilo ke zdůvodnění války v minulosti, scénář, že pod nějakou záminkou napadne i zbytek Ukrajiny, není nijak extrémní. A podle výroků ruských představitelů popírajících existenci ukrajinského národa jde o variantu očekávatelnou.

Rusko už několikrát vytýčilo červené linie, po jejichž překročení se vlastně nic nestalo. V minulosti varovalo před dodávkami zbraní, dodávkami raket, letadel. Hrozby se pak ukázaly jako plané.

I to vede k obecnému přesvědčení, že i tentokrát budou hrozby plané. Když nic jiného, tak proto, že použití jaderných zbraní by jen těžko mělo oběti pouze na straně Západu. Ze všeho nejvíc hrozby jadernými zbraněmi působí jako rostoucí nervozita Kremlu.

Ačkoli nikdo přesně neví, co se uvnitř Kremlu děje, to, že Vladimir Putin čelí kritice, je poměrně známé. Nicméně kritika nejde od nějakých liberálů, které v současném Kremlu spočítáte na prstech jedné ruky amatérského pyrotechnika, ale naopak od stoupenců tvrdého postupu na Ukrajině. Pro ně je Vladimir Putin příliš měkký.

To částečně vysvětluje i obavy západních politiků z ruské porážky na Ukrajině. Podle nich by pád Vladimira Putina přivedl k moci mnohem horší síly. Putin tak svojí rétorikou může mířit i na vnitřní síly. I když v tomto případě lze jen těžko čekat jejich uspokojení, protože jeho hrozby budou nejspíše ignorovány.

Navíc, proti, byť omezenému, použití jaderných zbraní, se staví Čína a Brazílie, ruští, pokud ne přímo spojenci, tak alespoň ne odpůrci.

Paradoxní je i ruská reakce na údery na ruské území. Především proto, že od „referend“ v roce 2022 považuje čtyři „nové ruské regiony“ za součásti svého území. Nedává tedy žádnou logiku, že nervozitu probudil až výpad do Kurské oblasti. Ukazuje to spíše na to, že ani Moskva tvrzením o výsledcích referenda nevěří.

Podle zpráv, které máme, běžní Rusové události v Kurské oblasti příliš neřeší, ale je pochopitelně otázkou, jak moc lze těmto zprávám věřit. Navíc, Vladimir Putin dal příkaz výpad do prvního října zlikvidovat, což se s vysokou mírou pravděpodobnosti nepodaří. Ale daleko horší jsou pro Rusy údery západními zbraněmi.

Jak ukázaly výbuchy muničních skladů v Toropci, ale i jinde, Rusové považovali tato umístění za bezpečná. Se západními zbraněmi by ukrajinská armáda mohla útočit ještě dále, a navíc efektivněji. Pro Rusko nepříjemnost z důvodu prodloužení konfliktu.

Ruské výroky o možnosti použít jaderné zbraně mají ze všeho nejspíše za cíl zabránit Západu, aby Ukrajině povolil údery na ruském území. Není úplně jisté, že takové údery mohou zvrátit průběh války, ale rozhodně Rusům ztěžují jejich vítězství. I proto tak operují s nutností neprodlužovat válku, kterou by paradoxně právě oni mohli jednoduše ukončit.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.