Zvláštní oblast Praha: Proč se v našem hlavním městě vždycky volí jinak než ve zbytku republiky?

To, jak se volí v Praze (už jsem o tom na INFO.CZ psal), dlouhodobě odporuje tomu, jak jsou rozdělené voličské preference ve většině západních demokraciích. Tam jsou obvykle hlavní města – ať už jde o Berlín, Vídeň, Paříž, Londýn nebo Washington – „líhněmi“ liberalismu a levičáctví, zatímco venkov se drží konzervativnějších hodnot. 

Konkrétních příkladů je mnoho. Zatímco třeba ve Vídni sociální demokracie od války neprohrála, na rakouském venkově a v menších městech vítězí lidovci nebo (v poslední době) ultrapravicová FPÖ. 

Bavorsko sice ovládají křesťanští demokraté (resp. křesťansko-sociální unie CSU), ovšem v bavorské metropoli Mnichově sbírají body sociální demokraté (SPD) a město má sociálně-demokratického starostu. O levicovosti a přebujelém liberalismu takového Berlína není třeba pochybovat.

Tohle rozdělení voličských preferencí mezi (většinou) konzervativním venkovem a městským prostředím (zejména u hlavních měst) sice trochu narušuje nástup populistických a ultrapravicových stran jako německé AfD a rakouské FPÖ, ovšem obecně platí na Západě dodnes.

Má to svou logiku. Sice se v hlavních městech soustředí různé instituce, univerzity a jsou tam většinou vyšší platy, na druhou stranu byly aglomerace dlouho i baštou proletariátu. A díky koncentraci vzdělávacích institucí také mladých lidí, obvykle náchylnějších k liberalismu a levičáctví. Praha je zcela jiná – ale nebyla taková vždycky.

Když Češi volili do parlamentu přesně před 100 lety (tedy v roce 1925), dostala nejvíc hlasů v Praze „prohradní“ Československá strana socialistická (18,2 %), následovaná těsně „agrárníky (17,1 %), komunisty (16 %) a sociálními demokraty (10,9 %). 

Komunisté ale především dosáhli v hlavním městě druhého nejlepšího výsledku ze všech volebních krajů v republice. Pouze ve volebním kraji Louny byli komunisté ještě úspěšnější (21 %). Naproti tomu většina ostatních krajů nebyla komunistům vůbec tak nakloněná jako v hlavním městě. V Plzeňském kraji KSČ například dostala jen 5 % a v Budějovickém 8 % hlasů, tedy mnohem méně než v Praze.

Po 100 letech od voleb v roce 1925 se ale poměr voličských preferencí mezi venkovem a většími městy (a zejména Prahou) totálně obrátil. Praha se po sametové revoluci stala nejpravicovější metropolí Evropy, zatímco menší města a venkovské oblasti se nadprůměrně přiklonily spíše k levicové části politického spektra.

ODS v parlamentních volbách mezi lety 1996 až 2010 v hlavním městě pravidelně vítězila a získávala přes 40 % hlasů, takže se začalo říkat, že v Praze by vyhrála i „Klausova tenisová raketa“. 

V roce 2013 sice občanské demokraty na čas vystřídala další pravicová strana TOP 09 a o čtyři roky později ANO, naposledy (v roce 2021) se ODS na trůn vrátila se 40 % hlasů v koalici SPOLU.

Přes drobné voličské turbulence se každopádně dá říci, že Praha je největší českou baštou těch stran, které o sobě tvrdí, že jsou pravicové, zatímco „levičáci“ jako sociální demokraté a komunisté (dnes Stačilo!) tady obvykle dosahují nejhorších volebních výsledků v republice. Proč se Praha v tomto ohledu tak liší od západních metropolí?

Bývalý předseda KSČM Vojtěch Filip tvrdil, že v Praze bylo za socialismu nejvíce kovaných komunistů – a když se „to obrátilo“, je tady zase nejvíc antikomunistů. To ale zjevně nebude ten hlavní důvod.

Fakt, že venkov po sametové revoluci byl mnohem méně nakloněn pravicovým politickým proklamacím než města (a zejména Praha), tedy úplně opačně než na Západě, má zřejmě počátek ještě za socialismu. A možná to souvisí i s komunistickou „přestavbou“ venkova, která byla mnohem důkladnější než například v sousedním Polsku.

Na druhou stranu zůstává otázkou, proč tohle geografické rozdělení voličských preferencí platí s menšími změnami i 36 let po pádu totality. Venkov vypadá výrazně jinak než v roce 1989, a i Praha je jiná. Tak z jakého důvodu se nemění ani voličské preference „prozápadním“ směrem, tedy k liberálnějším a levicovějším městům a naopak konzervativnějšímu venkovu?

I poslední předvolební průzkumy totiž hovoří o tom, že Praha by měla zůstat nadprůměrně pravicová (pokud se dá ještě mluvit o pravici a levici), zatímco zbytek republiky by poslal do sněmovny výrazně více těch, kteří deklarují svou údajnou levicovost.

Čím to je? Možná odpověď spočívá částečně také v tom, že Češi si z Prahy vytvořili (s mírnou nadsázkou) určitý „stát ve státě“, který je od zbytku země v mnohém ještě odlišnější než třeba Vídeň od zbytku Rakouska nebo Berlín od zbytku Německa. A platí to jak o platech, tak životních nákladech.

Průměrná hrubá měsíční mzda (62 302 korun) je například v Praze o 21 % vyšší než průměrná mzda ve státě (49 302 korun) a dokonce o 33 % vyšší než průměrný plat v platově nejchudším Karlovarském kraji (41 944). To je výraznější rozdíl než ve většině okolních zemí.

V již zmíněné Vídni jsou sice také nadprůměrně vysoké platy (51 750 eur ročně), ovšem obyvatelé Vorarlberska (51 094) a Hornorakušané (49 442) berou v průměru prakticky to samé co Vídeňáci. A průměrný rakouský roční plat v hrubém (49 121 eur) jen jen o zhruba 10 % nižší než ve Vídni.

Tak výrazný rozdíl mezi platy v hlavním městě a zbytku země jako v Česku přitom není obvyklý ani v dalších sousedních zemích. A dokonce není ani pravidlem, že by hlavní město muselo být platově nejatraktivnější. Například v Německu je Berlín z hlediska výše průměrného platu (48 250 eur ročně) až na pátém (!) místě mezi všemi německými spolkovými zeměmi. Dovede si to někdo představit v Česku?

Zároveň je ale třeba připomenout, že i když jsou vysoké rozdíly v platech mezi Prahou a zbytkem Česka ve střední Evropě naprostou anomálií, podobně (jenže v opačném směru) se liší i náklady na bydlení. Průměrná cena nájmu v Praze letos dosáhla zhruba 405 korun za metr čtvereční, zatímco ve zbytku Česka je to 266 korun. A stejné rozdíly jsou v cenách nemovitostí.

S jistotou lze každopádně na základě uvedených dat říci, že prakticky ve všech ekonomických ohledech je Praha jako hlavní město České republiky v porovnání s dalšími evropskými aglomeracemi v naprosto výlučném postavení. A tomu zjevně odpovídají i odlišné voličské preference nejen oproti jiným hlavním městům, ale i oproti zbytku republiky. 

Průzkumy napovídají, že ani nadcházející parlamentní volby na tom pravděpodobně mnoho nezmění. Stejně jako na tom, že teze o konzervativním venkově neplatí v Česku zdaleka tak silně jako u sousedů.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.