KOMENTÁŘ RADKA SCHOVÁNKA | Snahy o plošný dohled nad soukromou korespondencí, jako je dnes Chat Control, nejsou ničím novým. O tom, jaké se kdysi používaly nástroje a přístroje i jaké byly trestní postihy, vypráví „jeden za všechny“ příběh muže, kterého komunistický režim poslal do vězení za několik dopisů na „Západ“, Svobodné Evropě a Hlasu Ameriky.
Více než půl století starý případ zdokumentovaný v archivech StB je varováním, že jakékoli státem posvěcené šmírování se s politickou změnou může stát smrtícím nástrojem pro celou společnost.
Pošta 120 se speciálním oddělením StB
Komunistický režim po celou dobu své existence brutálně zasahoval do soukromí svých občanů. Okamžitě po komunistickém puči v únoru 1948 byla zavedena cenzura a budována plošná kontrola vnitrostátní i zahraniční komunikace, písemné i telefonní.
Pro šmírování v dopisech odesílaných do zahraničí byla zřízena Pošta 120 na Gorkého náměstí (dnešní Senovážné). Ve třetím patře budovy bylo několik velkých místností, skrz které procházely všechny dopisy a balíky směřující do svobodného světa.
Na to, jak tato místnost vypadala a jaké se zde používaly přístroje, se podívejte ZDE.
Desítky příslušníků a příslušnic Státní bezpečnosti denně otevíraly tisíce obálek a kontrolovaly jejich obsah.
Nejen zda nejsou posílány zakázané věci, jako například peníze nebo drogy, ale především co a komu se obyvatelé snaží soukromě sdělit. Pro tuto práci měla tajná policie speciální směrnice a kódy.
Boj o kontrolu nad soukromím: Od Chipper Chipu po Chat Control
Stejně jako v minulosti i dnes opět čelíme tlaku na plošné sledování komunikace. V demokratické společnosti je soukromá korespondence nedotknutelná. Nebo by aspoň měla být.
To, o co v současné době usiluje Evropská komise – opět, již poněkolikáté – ve snaze protlačit legislativu (tzv. Chat Control), která by umožňovala plošně šmírovat komunikaci občanů Evropské unie, ale není vůbec nic nového.
Vlády se snaží obrat občany o možnost komunikovat způsobem, který nejsou schopné státní orgány jednoduše kontrolovat, již mnoho desetiletí. Důvody jsou pokaždé jiné, ale pokaždé ty, které se zrovna nejvíc hodí dle naladění společnosti.
V devadesátých letech to byly drogy a kontrola jejich distribuce. Po 11. září 2001 celosvětový terorismus. Nyní je to šíření dětské pornografie. Uváděné důvody ale nejsou ve finále důležité – důležitá je neutuchající snaha šmírovat plošně celou společnost.
V roce 1993 představila vláda USA projekt Chipper Chip – šlo o kartu, kterou by si občan nainstaloval do počítače a mohl by pomocí (tehdy tajného algoritmu Skipjack) šifrovaně komunikovat po síti. Problém byl v tom, že FBI a další státní instituce by vlastnili univerzální klíč, kterým by mohli každou komunikaci sledovat.
Proti projektu se zvedl ohromný odpor. Ten následně vedl k velké popularizaci programu PGP (Pretty Good Privacy), který o dva roky dříve naprogramoval Phil Zimmermann.
Program umožňoval bezpečné šifrování, při použití silného hesla neprolomitelné. Autor PGP byl dokonce vyšetřován, protože vývoz silných šifrovacích programů z USA byl zakázaný. Kolem roku 1996 projekt Chipper Chip definitivně umřel.
Je zarážející, že státy, které se považují za demokratické, nerespektují jedno ze základních lidských práv, a to právo na soukromí.
Navíc je zcela evidentní, že pokud by k takovému kroku došlo, nikdo by nepoužíval aplikace, o kterých by věděl, že ho šmírují, a většina lidí by zákaz nějakým technickým řešením obešla.
Nejjednodušší se jeví nainstalování VPN a komunikování na Internetu mimo legislativu EU. Dalším je používání operačních systémů zaměřených na vysoké bezpečí, ať jde již o Tails pro počítače nebo GrapheneOS pro mobilní telefony.
