KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Rozpadne se po volbách SPOLU? Někteří se na to těší. Někteří se toho obávají. Mnozí to mají za hotovou věc. Ale není k tomu objektivní důvod. Jen hromada subjektivních, spočívajících v osobních ambicích, nedůvěře, strachu a nedostatku lídrovství. Platí axiom: kdybychom tuto koalici neměli, museli bychom ji vymyslet. Na pravici potřebujeme hmotný subjekt, jinak demokracie kulhá na jednu nohu.
Osa, která nezmizela
Může se zdát, že klasický pravo-levý souboj je minulostí. Že hlavní střet se odehrává mezí konzervativci a liberály. Že vlastně už nejde o ideologie, ale o „řešení praktických problémů“. Že jde o zápas mezi demokraty a populisty, prozápadně a provýchodně orientovanými politiky atd.
To všechno je jistě pravda. Nicméně nic nemůže přebít odpověď na základní otázku v našich myslích: Kdo se má postarat, když mám problém? Já sám, nebo stát?
Pravičáci preferují svobody před jistotami, levičáci naopak. Tento rozpor je stále hlavním motorem společenského dění. Přestože civilizace je stále složitější, přináší řadu nových konfliktů a politika degraduje, vyprazďnuje se a byrokratizuje.
Nezaměňujme však příčinu a důsledek. Popírání pravicovosti a levicovosti není nutným a přirozeným atributem „modernity a pokroku“, ale naopak – vymizení idejí nese vinu za nezdravý a nenormální stav politiky.
Pravolevá osa stále tvoří základní ukazatel politického směřování. Nenahradí ji ani meritokracie, ani kulturní války, ani ji trvale nepřekryje zápas o to, zda patříme na západ, nebo na východ.
Jistě, dnes se tento fundament ztrácí pod nánosy populismu, bezzásadovosti, zbabělosti, chytráctví, licoměrnosti, prospěchářství, nedostatku vůle a kreativity, jež se šíří jako rakovina. Ale to přece není kýžený cílový stav? Přehlídka marnosti, imploze nicoty.
Problémem není svár, ale prázdnota
Jakkoli se strany snaží potenciálním voličům vnutit představu, že jim dají to, co přesně chtějí, lidé nejsou z výsledku šťastní. Svou frustraci dávají najevo v průzkumech, v nichž hodnotí svou (ne)spokojenost s politikou.
Přesně tohle je problém SPOLU. Nikoli to, že by ji tvořily tři nekompatibilní partaje, které se nemohou na ničem dohodnout, protože mají protichůdné představy. Ony si totiž ani jedna nemyslí nic – své voliče zklamaly prázdnotou, ne spory a hádkami.
Nemůžete dát lidem, co jim na očích vidíte, když sami máte prázdné ruce. I v politice, stejně jako na trhu, rozhoduje strana nabídky.
A přestože je Česko oproti třeba USA posunuto výrazně vlevo, dlouhodobě existuje poptávka po hodnotové pravicové politice. Byť hodně blízko středu, ale držící se svých zásad a kořenů.
Mirek Topolánek pro to měl heslo „tvrdé jádro, měkký obal“. V roce 2006 s touto strategií získal 35,38 % hlasů.
