KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Rozesmátá fotka Trumpa, Putina a Orbána v Budapešti – to je černá můra Evropské unie, která se začala zhmotňovat od telefonického rozhovoru amerického a ruského prezidenta minulý týden, na který navázala Trumpova páteční schůzka s Volodymyrem Zelenským v Bílém domě. Vše nasvědčuje tomu, že Putin amerického protějška opět zlanařil na svou stranu, že Ukrajina ostrouhala a Evropa navíc dostala dárek v podobě Budapešti jako místa příštího setkání Trump-Putin.
Je to vlastně paradox – vlády evropských zemí, zejména těch velkých, se snaží seč mohou udržet Trumpa na své straně, zalíbit se mu, přimět ho, aby s nimi počítal. Evropská vojenská i hospodářská pomoc Ukrajině nakonec dnes už vysoce převyšuje tu americkou a Evropa má jasný nárok na to sedět kolem jakéhokoli stolu, u něhož se bude jednat o míru. Trump sice tvrdí, že o Ukrajinu se mají starat primárně Evropané, ale pokud jde o vyjednávání o míru, klidně je vynechá. Dokonce tak klidně, že se víceméně shodne s Putinem.
Zdá se, že nikdo neví, kdo z obou pánů přišel s nápadem sejít se v Budapešti. Je to ďábelská léčka. Zapojením Orbána se vlastně EU stává součástí partie, aniž by jí skutečně byla. „EU po měsíce žádala, aby mohla sedět u mírového jednání s Vladimirem Putinem. Nyní dostala, co chtěla, ovšem ve velmi pokřivené podobě,“ podotkl bruselský server Euractiv.
Pokud ke schůzce skutečně dojde, což není v tuto chvíli jisté, budou evropští lídři ve své většině trpce litovat, že se s Orbánem nevypořádali už dřív a důsledněji a nechali ho škodit až do tohoto stádia, kdy se jeden z členů Evropské rady pouští do otevřeného „appeasementu“ ve jménu pochybného míru.
Za 15 let u moci dokázal Orbán v praxi, že i uvnitř EU lze praktikovat autoritářské metody vládnutí a postupně opustit pravidla fungování právního státu. Celé poslední tři roky sabotuje, narušuje či komplikuje evropskou podporu a pomoc Ukrajině, chová se jako moskevský „trojský kůň“ uvnitř EU.
Také kvůli jeho obstrukcím vznikla „koalice ochotných“, tedy uskupení zemí, které spojuje vůle vojensky pomáhat napadené zemi. Byla to z nouze ctnost, protože Orbán využíval svého práva veta v Radě EU k vydírání ostatních. S Ukrajinou pěstoval napjaté, až nepřátelské vztahy, ačkoli vládne sousední zemi, která by v případě ruského úspěchu na Ukrajině byla první na ráně. Vyjednávání o členství Ukrajiny v EU se nehýbe z místa právě kvůli soustavné maďarské brzdě.
Nejhorší na tom je, že právě na tuto zemi vsadily v rámci EU Spojené státy. Na Trumpově odporu vůči Evropské unii se očividně nic nezměnilo. „Jde o úmyslný pokus americké administrativy oslabit jednotu EU a podkopat stávající většinovou pozici Evropské unie, pokud jde o podporu Ukrajině a sankční politiku vůči Rusku,“ soudí Daniel Hegedüs z německého Marshallova fondu. Dokazuje to, píše, že Trump dává přednost roztříštěné Evropě před jednotnou organizací schopnou jednat a hájit své zájmy.
Pro Ukrajince je pak Budapešť historicky symbolem západní zrady; právě zde bylo v roce 1994 podepsáno memorandum, kterým Ukrajina odevzdala Rusku svůj jaderný arzenál, tehdy třetí největší na světě. Výměnou za záruku státní svrchovanosti a územní celistvosti. Podepsaly je Rusko, USA a Velká Británie. Je pozoruhodné, jak se americký prezident při svých řečnických výlevech o tomto americkém závazku nikdy nezmiňuje.
