KOMENTÁŘ JANA BARTÁKA | Celá řada politiků v EU navrhuje zrušení Zelené dohody jako nezbytnou podmínku k zastavení ekonomického zaostávání EU za ostatními světovými mocnostmi. Trumpova protiklimatická politika a přístup z pozice síly jako základní princip mezinárodních vztahů jim k tomu zdánlivě nabízejí další argumenty. Je ale zcela naivní a neseriózní tvrdit, že kompletní opuštění cesty nastavené Green Dealem přinese Evropě energetickou nezávislost a prosperitu – naopak, uvrhne ji do ještě větší pasti závislosti na cizích mocnostech.
Před několika dny to jasně prohlásil Jordan Bardella, předseda francouzské krajně pravicové strany Národní sdružení (Rassemblement National): „Trumpova Amerika nás vyzývá silou: buď odpovíme, nebo zmizíme. Je to výzva pro civilizaci.“
Bardella pak obvinil všechny francouzské vládní strany posledních let za vyjednání „pravděpodobně jednoho z největších nerůstových plánů, které náš kontinent zažil za posledních 50 let“ a navrhl zrušení Zelené dohody, kterou popsal jako „nerůstový pakt“ a „inflaci norem a standardů“.
Bardella není samozřejmě jediný; podobná kritika zaznívá z mnoha dalších členských států, ze strany vládních stran i opozice, často – jako v Česku – i od těch, kteří dříve Green Deal projednali a schválili v Evropské radě.
Poselství je jasné: Odstraňme dekarbonizaci Evropy a všechno bude lepší. Je to ale skutečně tak jednoduché?
Podívejme se nejprve nikoli na USA, ale na nejrychleji rostoucí globální ekonomickou mocnost – na Čínu. Rudý drak má dokonale promyšlenou, pragmatickou a agresivní dekarbonizační agendu, kterou považuje za zásadní faktor růstu své moci a globálního vlivu.
Dekarbonizační politika umožnila Číně obsadit přední pozice v řadě průmyslových odvětví, nezbytných pro postupné snížení závislosti země na fosilních palivech, a v současné době je světovým šampionem v oblasti solární a větrné energie, baterií, elektromobilů, jaderné energie, rychlovlaků, elektrolyzérů atd.
Cílevědomě budovala technologické a dodavatelské řetězce, od přístupu ke strategickým surovinám na všech kontinentech až po převážně domácí zpracovatelský průmysl, takže nyní ovládá kompletní hodnotové řetězce (value chains) rozhodujících technologií post-fosilní ekonomiky, a to i na globální úrovni.
Z hlediska strategických surovin a energií je na tom Čína lépe než Evropa: Produkuje 25 procent své spotřeby ropy, zatímco Evropa jen skoro zanedbatelná zhruba tři procenta; to samé v ještě lepších číslech platí pro zemní plyn (50 procent vlastní spotřeby, přičemž domácí produkce roste); Evropa jen asi 10 procent a její produkce nezvratně klesá. Podobně jako Evropa, Čína usiluje o posílení své suverenity, jejíž nezbytnou podmínkou je energetická nezávislost.
Evropa není severní Amerika, nemá prakticky žádné zdroje fosilních paliv, které ještě stále představují přes 60 procent finální spotřeby energie EU, s prakticky totální závislostí na dovozech a s nimi souvisejícími dopady na státní rozpočty a obchodní bilance členských států.
Závislost na laciném ruském plynu jsme nahradili závislostí na drahém dovozu LNG z USA a z Kataru, který nedávno důrazně varoval, že zastaví vývoz plynu do Evropské unie, pokud blok prosadí nově zavedený zákon zaměřený na nucenou práci a poškozování životního prostředí.
Ústup od uhlí se ve většině členských států řeší přechodem na zemní plyn. Ale celkové emise životního cyklu LNG – od těžby přes zpracování, zkapalnění, transport, zpětné zplynění, distribuci, dodávku a konečné spalování – jsou podle mnohých studií srovnatelné nebo i vyšší než u uhlí.
Evropský kontinent je již dobrých patnáct let ve formě fyzické kontrakce (a tedy absence „reálného“ růstu). Důvodem je, že od poloviny prvního desetiletí tohoto století spotřeba energie stagnuje a s rostoucí poptávkou v jiných částech světa nemůže Evropa materiálně získat energii ve stále větším (nebo dokonce konstantním) množství.
Zrušení Zelené dohody na této skutečnosti nic nezmění. Je proto iluzorní, že by její zrušení přineslo zpět růst. Naopak, její zrušení by ještě více maskovalo realitu naší energetické závislosti.
Inflace norem není způsobena ekologií: je způsobena především rozvojem informačních technologií. Jakmile lidé a instituce, které vytvářejí normy, mají k dispozici informační technologie, pravidla kolektivní hry se nevyhnutelně stávají podrobnějšími, a proto složitějšími, než v dobách „papíru a tužky“.
Celý ekonomický systém se stává propojenějším a složitějším. Komplexita nevyhnutelně vede k růstu počtu norem a standardů. Tato tendence je viditelná všude na světě. Jenže svět bez norem a standardů by znamenal nepořádek a chaos. Normy zajišťují fungování celých průmyslových odvětví, mezinárodní obchod a dělbu práce. Otázkou tedy není zrušit normy, ale mít ty správné. To je problém mnohem složitější než populistická výzva ke zrušení norem.
Zdaleka nezastávám názor, že by Green Deal byl bez nedostatků. Na stránkách INFO.CZ i jinde jsem často analyzoval jeho nereálné, často ideologicky formulované cíle a nekritické prosazování přerušovaných obnovitelných zdrojů bez ohledu na specifika členských států (a na úkor jediného vhodného kritéria – snižování emisí).
Stejně tak jsem kritizoval i utopistické cíle rozvoje vodíkové ekonomiky nebo nepřiznání zásadní role jaderné energetice – ta je přitom primárním zdrojem výroby elektřiny v EU, která se bez ní v budoucnu neobejde, chce-li se reindustrializovat a zvýšit podíl elektřiny ve finální spotřebě energie v průmyslu, dopravě i domácnostech. Dekarbonizace Evropy je ale nadále nezbytná jak z klimatických důvodů, tak k zajištění její energetické nezávislosti.
Nevylévejme s vaničkou i dítě! Evropa není USA. Nemáme jejich zdroje – finanční, lidské a především energetické. Možnosti, které mohou být dostupné v zemi za velkou louží (zkušenost ukáže, zda tomu tak bude a na jak dlouho), zkrátka nejsou na starém kontinentu k dispozici. Úkolem Evropy je z tohoto omezení vytěžit maximum. Ale tvrdit, že ho můžeme ignorovat, je naivní a neseriózní.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
