Měl Hezoučký pravdu? Odešel expert, který věřil, že si Češi dokáží postavit jadernou elektrárnu sami

V zasedací místnosti jaderné elektrárny Temelín visí na zdi tři portréty. Na prvním je už zesnulý František Poukar, který vedl stavbu elektrárny do roku 1992 a byl uznáván jako geniální stavitel velkých projektů. Vedle něj „visí“ portrét Miroslava Grégra, bývalého sociálně-demokratického ministra průmyslu, za jehož působení v úřadu byl Temelín v roce 2000 uveden do provozu. A konečně na třetím portrétu je František Hezoučký, který byl v době spuštění naší druhé jaderní elektrárny jejím ředitelem.

I když může někomu připadat tahle série portrétů v zasedačce poněkud starosvětská, možná až narcistní, má reálný a pochopitelný základ. I ti „jaderníci“, kteří všem třem zobrazeným vyčítali jejich někdejší členství v KSČ, totiž uznávali rozhodující zásluhu Grégra, Poukara i Hezoučkého na tom, že byla elektrárna – přes vleklé potíže stavby  – nakonec uvedena do provozu. Bez nich by Temelín možná nikdy spuštěn nebyl.

Jak Poukar, tak Hezoučký byli zástupci dnes zoufale chybějící generace inženýrů – techniků a stavitelů –, která měla jako poslední opakovanou zkušenost z velkých strukturálních staveb. Důkazem toho, že lidé s touto zkušeností dnes chybějí, je mimo jiné zpožďování prakticky všech velkých projektů v Evropě.

Zatímco se v Česku nic tak velkého jako Temelín už 30 let nepostavilo (i na Západě je tato prodleva podobná), v případě Hezoučkého s Poukarem se jedná o techniky, kteří přecházeli od konce studií doslova z jedné velké stavby na druhou. Hezoučký pracoval na slovenské atomové elektrárně v Jaslovských Bohunicích, pak pomáhal spouštět čtvrtý blok v Dukovanech, a jako pověstnou třešničku na dortu v pozici ředitele dokončil a spustil jadernou elektrárnu Temelín. Podobnou profesní zkušeností se dnes nemůže pochlubit žádný z vrcholných manažerů v české energetice.

Hezoučký navíc po odchodu z Temelína pracoval jako expert Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) a prakticky až do svých osmdesáti let učil na vysokých školách – ČVUT v Praze a ZČU v Plzni.

Dalo by se proto očekávat, že vláda, případně společnost ČEZ se budou doslova přetahovat o Hezoučkého rady a zkušenosti. Jenže tak jednoduché to nebylo. To, co se po spuštění Temelína odehrálo a odehrává v české energetice, bylo totiž mnohdy v příkrém rozporu s představami, které razil Hezoučký. 

Především v jedné zásadní věci: Když byla dokončena temelínská elektrárna jako posledních z velkých strukturálních projektů v Česku, začal být ČEZ podle Hezoučkého místo „pilíře české energetiky“ spíše obchodní a investiční firmou, která za velkého uspokojení politiků dodávala do státního rozpočtu miliardy. To se ale Hezoučkému nelíbilo.

Vždy tvrdil, že ČEZ nemá sloužit jako penězovod, ale jako firma, která pro stát zajišťuje energetickou stabilitu a udržitelné ceny energie. Nejen že místo odevzdání dividend na důchody a sport investuje zisk do přípravy a stavby dalších zdrojů, ale její manažeři sami chodí iniciativně za vládou s plánem nových strategických investic.

„Jestliže má mít majoritní vlastnictví ČEZ ze strany státu smysl, pak se z výrobce musí stát společnost, která je hodnocená nikoliv podle čistého zisku, ale podle toho, zda je schopná zajistit zemi dostatek dostupné energie,“ řekl v dřívějším rozhovoru pro INFO.CZ Hezoučký.

Taková firma podle něj nemůže čekat na neustálé odkládání rozhodnutí o výstavbě dalších zdrojů (včetně jaderných), musí kalkulovat a jednat okamžitě, s dostatečným předstihem. A sama aktivně přesvědčovat politiky, že je třeba zisk z výroby Temelína hned vracet a investovat do dalších zdrojů. K tomu je ale nutné – jak tvrdil Hezoučký – najít manažery, pro které není výhodné „nestavět“. A jen obchodovat.

Tento Hezoučkého názor se v politických ani manažerských kruzích příliš neujal, stejně jako jeho další teze o možné české cestě v renesanci jaderné energetiky. Hezoučký byl přesvědčen o tom, že Česko má potenciál na to, aby nové jaderné bloky stavělo dříve či později samo.

„Česká cesta, kterou jsem před více než deseti lety prosazoval, spočívala v tom, že bychom si koupili projekt jaderného ostrova a zbytek elektrárny si projektovali sami, pražským Energoprojektem. Dodávky by byly uskutečněny českým průmyslem,“ řekl Hezoučký v rozhovoru s INFO.CZ letos v únoru. Tímto způsobem byly dokončeny a zprovozněny všechny jaderné elektrárny v bývalém Československu, včetně Temelína.

Poté, co kvůli embargu vypadly ze soutěže o nové bloky v Česku ruské projekty, s kterými mělo Česko zkušenosti, sice možnost této ryze české cesty padla, ovšem Hezoučký i tak trval na tom, že je možné tuto cestu najít – jen trochu jiným směrem. Podle něj by totiž měla vláda v kontraktu s dodavatelem nových bloků stanovit závazek dodavatele prodat know-how k jadernému ostrovu, aby se s každým dalším blokem zvyšovala míra zapojení českého průmyslu.

„Jinými slovy: přijali bychom takový model, v jehož rámci by se domácí průmysl učil za pochodu a čtvrtý blok nebo další bloky by byl schopen si zajistit prakticky sám. To by měl být náš cíl. Vyžaduje to sebedůvěru, chuť do práce a opuštění alibismu,“ řekl Hezoučký.

Podle něj by takto postupný prodej „know-how“ byl za určitých podmínek výhodný jak pro Českou republiku, tak pro zahraničního dodavatele. Ani tento návrh však vláda v přípravě tendru na nové bloky (alespoň prozatím) nezohlednila.

Co lze ale považovat za zásadní odkaz Františka Hezoučkého, je jeho představa, že energetika se dnes nedá provozovat váhavě a polovičatě. Je totiž pro stát i přežití společnosti tak životně důležitá, že musí být záležitostí určitého, byť možná direktivního státního zájmu. 

Pokud stát dojde k názoru, že mu bude chybět energetický zdroj, musí se do přípravy nových zdrojů pustit s plným nasazením. Hezoučkému proto mnozí vyčítali, že se inspiruje v totalitní Číně. On to ale odmítal.

„Samozřejmě, že Čína je specifická. Ovšem na druhou stranu si musíme přiznat, že pokud dnes jde o velké investiční projekty, existuje z pohledu států jen jedna cesta k úspěchu, a tou je cesta direktivní. Prostoru pro demokracii v ní moc nenajdete. Jde o peníze i budoucnost. Buď direktivně rozhodnete a budete svůj plán dodržovat, nebo ty zakázky a budoucnost přenecháte někomu jinému,“ řekl Hezoučký.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.