V noci ze soboty na neděli nás opět čeká posun ručiček. Zatímco většina lidí řeší hlavně o hodinu kratší spánek, historie ukazuje, že změna času může mít mnohem pikantnější důsledky. Od zmařeného teroristického útoku, který překazil špatně seřízený čas, až po spor českého faráře, jenž odmítl přizpůsobit kostelní zvony lidskému rozhodnutí.
Málo známým příběhem, spojeným se změnou času, zůstává například zmařený teroristický útok na izraelské civilisty před 27 lety. Prostý fakt, že se změnil čas, zachránil život možná desítkám až stovkám lidí.
Teroristé z hnutí Hamás chystali na Západním břehu Jordánu bombový útok – připravili bomby v autech a nastavili časovače na 18:00 a 18:30 (palestinského času). Cílem bylo, aby auta vjela na izraelské území a explodovala v době večerní dopravní špičky s cílem zasáhnout co nejvíce obětí zejména v autobusech.
Jenže Izrael začátkem září 1999 přešel z letního času na standardní, aby se přizpůsobil modlitbám před východem slunce. Palestinské oblasti na Západním břehu Jordánu ale nadále dodržovaly letní čas.
A právě tahle skutečnost zřejmě zachránila mnoha lidem život. Špatná dohoda mezi teroristy vedla k tomu, že izraelští Arabové, najatí k převozu bomb hnutím Hamás, používali nový standardní čas, platný v Izraeli. Ten byl ale o hodinu pozadu oproti času nastavenému na bombách.
Výsledkem bylo, že bomby v autech explodovaly nikoliv na určeném místě, ale během jejich převozu. Při explozích byli zabiti tři teroristé a jedna izraelská žena utrpěla vážné zranění. Kdyby ale plán teroristů nenarušila změna času, mohl být počet obětí mezi civilisty fatální.
Modlitba, nebo oběd?
Další nevšední událost, spojená s přechodem z jednoho času na druhý, je spojena s Českem. Farář ve známém poutním místě v Římově na Českobudějovicku v devadesátých letech odmítal přizpůsobit kostelní zvonění letnímu času. Argumentoval tím, že kostelní zvony nesvolávají lidi k obědu, ale mají upozornit na čas polední modlitby. A ta by se měla odehrávat nikoliv v době, kterou určí lidé, ale tehdy, kdy je slunce na obloze nejvýš.
Argumentace mladého a vzdělaného faráře tehdy nejen rozdělila farníky v Římově, ale vyvolala na základě stížností některých věřících debatu i v samotné církvi. Církev se nakonec přiklonila k tomu, že i kostelní zvonění by se mělo v tomto případě přizpůsobit lidské vůli. A tento postoj trvá dodnes, byť se nejedná o žádné dogma.
„Žádné
církevní doporučení neexistuje, církev se řídí oficiálně
stanoveným časem. Tohle byla opravdu spíše kuriozita,“ napsala
INFO.CZ k římovskému případu mluvčí České biskupské
konference Monika Klimentová.
Německý čas ve Španělsku
Čas
ze standardního na letní mění během roku i Španělsko, jeho
stanovení může být ale pro Čechy trochu zavádějící. A to z
jednoduchého důvodu. I když totiž Španělsko spadá do stejného
západoevropského časového pásma jako například Portugalsko
nebo Velká Británie, ve skutečnosti používá čas
středoevropský. Tedy stejný jako máme v Česku. Tahle
geografická anomálie byla zavedena v roce 1940
diktátorem Francem, který chtěl sladit čas ve Španělsku s časem
v nacistickém Německu.
Čas na jižním pólu
Zatímco severní pól pokrývá moře, na jižním pólu jsou polární stanice provozované různými zeměmi. Jaký je tam tedy čas? Všechna časová pásma se totiž na pólech sbíhají. „Kvůli satelitní komunikaci s domovskými zeměmi tam vědci používají čas, který platí aktuálně u nich doma. Na hodinkách tedy mohou mít na pólu různé časy, byť žijí na jednom místě,“ řekl INFO.CZ polárník Oleg Dittrich z Centra polární ekologie Jihočeské univerzity.
Čas podle slunce
Mnoho dohadů vyvolává otázka, zda střídaní času může mít negativní vliv na lidské zdraví. Dva španělští vědci přišli loni se zajímavou hypotézou, která zjednodušeně říká, že když člověk přizpůsobuje svůj životní rytmus slunečnímu svitu, je to po všech stránkách přínosné a zdravé. Dělaly to ostatně i všechny přírodní kultury.
„Dokonce i v tropických společnostech bez přístupu k umělému světlu jsou časy vstávání obvykle za úsvitu a čas spánku je většinou asi tři hodiny po západu slunce,“ uvedli Jorge Mira z univerzity v Santiagu de Compostela a José María Martín-Olalla z univerzity v Seville v časopise Britské královské společnosti Open Science.
Od nepaměti lidé vstávali „se sluncem“. V létě tedy vstávali dříve a pracovali déle než v zimě. To vzhledem ke stavu dnešní ekonomiky není možné, ovšem lidé by se podle autorů studie měli alespoň snažit v maximální možné míře slunci přizpůsobit.
Tedy měnit čas ze standardního na letní třeba první víkend v dubnu a nikoliv jako dnes poslední březnovou neděli. V březnu je údajně ještě na takovou změnu z hlediska délky slunečního svitu příliš brzy. Stejně tak vědci doporučují, aby byl letní čas ukončen v zemích EU už na začátku října místo na jeho konci.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
