TIP MARKA KERLESE | Pašijová cesta v jihočeském Římově je zřejmě dílem génia, který dal svému dílu i určitý skrytý rozměr. Jak a čím zesiluje nevšední zážitek, když se procházíte touto ojedinělou kulturní památkou?
Pašijová cesta v Římově byla vybudována už ve druhé polovině 17. století a je jedinou dochovanou cestou svého druhu v Česku. Za socialismu byla zanedbána, poté za „kapitalismu“ rozkradena – po roce 1989 postupně ukradli neznámí pobertové z barokních kaplí dvacet soch, tedy třetinu jejich původního celkového počtu..
Českobudějovické biskupství nechalo pašijovou cestu v posledních letech nákladem takřka sto milionů korun zrekonstruovat, a to včetně raně barokního kostela sv. Ducha. V obavě z dalších krádeží však byly původní sochy (ty, co se zázrakem nestaly kořistí zlodějů) nahrazeny kopiemi.
Každopádně až o letošních Velikonocích přivítala Pašijová cesta v Římově návštěvníky po rekonstrukci znovu v plné kráse, byť trochu obměněné. A to přilákalo stovky lidí, včetně takzvaných „duchařů“ – ti nacházejí kolem cesty místa se silnou energií nebo výskytem záhadných jevů.
Římov byl kvůli tomu v posledních letech vyhledáván nejen věřícími a běžnými turisty, ale i vyznavači různých okultních věd a hledači zdrojů „nadpřirozených sil“.
To, co může na někoho působit až okultně a mysticky, je však podle všeho výsledkem geniálního díla, jehož význam nebyl možná v Česku dosud zcela doceněn.
„Většina lidí se soustředí na podobu kapliček, obrazů a soch – bohužel si ale neuvědomuje, že autor cesty dokonale pracuje i s krajinou, která je nedílnou součástí díla,“ říká Maxmilián Petr Koutský, bývalý administrátor římovské farnosti.
Cesta je podle něj nejen kopií všech zastavení Ježíše Krista na jeho poslední pouti v Jeruzalémě, ale zároveň (a to zjevně záměrně) chytře promyšlenou, duchovně-psychologickou hrou s lidskou myslí při cestě krajinou.
Třeba při průchodu od kaple Stádní brána k Pusté vsi vede cesta hlubokým úvozem, navozujícím pocit stísněnosti a úzkosti – podobnému, jaký ve stejné části pouti zažíval Ježíš.
Kaplička Jidáš, zobrazující Jidášův zrádcovský polibek Ježíšovi po Poslední večeři v Getsemanské zahradě, stojí přímo pod nejprudším srázem, na který musí poutník při cestě vyjít. „A tedy zažívat něco, co by se dalo nazvat rozdýcháním zrady,“ popisuje páter Maxmilián.
Podobných příkladů geniální práce s krajinou a jejím vlivem na lidskou mysl lze podle něj na cestě najít celou řadu. Už zástupci předchozích generací, mezi nimi bývalý římovský farář Karel Šmákal, si všimli toho, že určitý skrytý smysl má nejen charakter cesty od jedné kaple ke druhé, ale dokonce i to, jakou kapličku poutník vidí, když stojí u jiné kapličky.
Svůj důvod má i to, že kaple Poslední večeře páně i Loučení mají dvoje průchozí dveře, jimiž se při modlitbě pašijové cesty prochází. Poslední večeři navíc autor záměrně zasadil na vršek uprostřed polí, kde obvykle sedláci a čeleď jedli, když měli při práci pauzu.
Celá cesta je podle pátera Maxmiliána koncipována tak, aby si na ní prostí lidé maximálně zážitkovou a osobní formou uvědomovali to, co prožíval Ježíš Kristus se svými učedníky. Zasazení kaplí do krajiny je v tomto ohledu stejně důležité jako jejich vizuální podoba.
Jako třešnička na dortu pak může působit fakt, že když se spojí všechna zastavení pašijové cesty v Římově, lze na spojnici s trochou fantazie rozpoznat siluetu holubice, symbolu sv. Ducha. Stejně tak kostel stojí přesně ve středu trojúhelníku, jehož vrcholy tvoří tři mariánské kapličky na celé cestě. A od Božího hrobu se odchází jinou cestou, než se k němu přichází.
I když s krajinou podobným způsobem pracovali i tvůrci jiných sakrálních staveb v době raného baroka, podle pátera Maximiliána je Pašijová cesta v Římově nepochybně naprosto geniálním dílem. To, co mnozí okultisté považují za projev tajemných nadpřirozených sil, je ve skutečnosti výsledkem geniality autora cesty.
Tím byl podle legendy P. Alexius, kapucín z českobudějovického kláštera sv. Anny, který pracoval s pověřením jezuity Jana Gurrého – mělo dát podnět ke stavbě Pašijové cesty v Římově zjevení ve snu. Gurré pak, jak pokračuje legenda, vyslal kapucína přímo do Jeruzaléma, aby přinesl přesný nákres pašijové cesty. A podle něj pak stavitelé postupovali, a to včetně vzdáleností mezi kaplemi. Stavbu financoval Gurré z dědictví po rodičích.
To, jak autor cesty dokázal v okolí i uvnitř Římova pracovat s krajinou a navodit poutníkům pocity Ježíše a jeho učedníků na této cestě, každopádně zůstává podle pátera možná až světově významnou hodnotou této duchovní a kulturní památky. Byť o ní paradoxně jen málokdo ví.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
