KOMENTÁŘ RADKA KOVANDY | Trumpova první zahraniční cesta po jeho návratu do Bílého domu se uskuteční (pravděpodobně již nadcházející sobotu) u příležitosti pohřbu papeže Františka, který opustil pontifikální stolec o Velikonočním pondělí. Proč tahle okázalá akce? Trumpovy tanečky kolem křesťanství ukazují, že stejně jako k domácí i světové politice je jeho vztah k tomuto světodějnému náboženství primárně transakční.
Současné Spojené státy jsou daleko religióznější, než by se možná na první pohled zdálo. Rozhodně ve srovnání s Českem, kde se k „ateismu“ hlásí téměř polovina lidí – v USA je to necelá třetina, zbytek je většinově protestantský, katolíků je tu necelých dvacet procent.
Přesto, jak je vidět i z Trumpova rychlého oznámení, že se spolu s první dámou (třetí manželkou) Melanií zúčastní pohřbu papeže Františka, hraje tato statisticky menšinová denominace v rámci politiky významnou roli. Co tím Trump primárně sleduje? Jak on sám sebe vnímá v rámci křesťanského společenství? A proč usiluje o přízeň katolíků?
Z menšiny bez vlivu k menšině s vlivem
V době zrodu USA na konci 18. století zde byli katolíci v drtivé menšině, většina z pouhých pár procent se usadila na území dnešního státu Maryland, který jim jako jediný zaručoval svobodu vyznání. Zásadní změnu přinesly následné imigrační vlny z Irska, Itálie, Německa a ze střední Evropy. Na přelomu 19. a 20. století dosáhl jejich počet cca 14 % – sice stále menšina, ale ve srovnání s mnoha protestanskými církvemi největší a nejsoudržnější náboženská skupina.
Získávala stále větší politický vliv, zejména v Demokratické straně, slibující více práv pro menšiny a náboženskou svobodu, angažovala se i v dělnickém hnutí. A také v budování škol, nemocnic a další sociální vybavenosti.
To s sebou ale neslo také polarizaci společnosti mezi protestanty a katolíky, která se projevila například při sporu o prohibici (zákaz pití alkoholu coby „společenského hříchu“) mezi „mokrými demokraty“ (podporovanými svobodomyslnými katolíky) a „suchými republikány“ (s podporou bigotních protestantů).
Katolíci sehráli významnou roli v éře New Dealu prezidenta Franklina D. Roosevelta ve 30. letech 20. století, který reagoval na Velkou hospodářskou krizi. A to jak coby voliči rekrutující se z řad nejvíce postižených vrstev, tak jako aktéři politických změn.
Jedním z nich byl i Joseph P. Kennedy na postu nově založené (a dodnes činné) Komise pro cenné papíry (SEC), jehož syn se o dvě desetiletí později stal prvním katolickým prezidentem USA (tím druhým a zatím posledním byl předchozí prezident Joe Biden).
Důležitou událostí byl rok 1973 a rozhodnutí Nejvyššího soudu v případu Roe vs. Wade, které legalizovalo potraty, proti nimž ale tradičně katolická církev vystupuje (a ani poslední papež nebyl výjimkou). Mnoho katolíků se od té doby začalo přesouvat k více „pro-life“ republikánům. Dalším dělícím bodem v opačném směru se stala migrace, kterou podporují demokraté (a také papež).
Již od 80. let tak katolíci a jejich „agendy“, které vedou napříč oběma největšími stranami, představují významný „swing voting bloc“ = totéž co nerozhodnuté tzv. swing states, ale v rámci příslušníků náboženských skupin. A všichni kandidáti na prezidentský úřad se proto začali systematicky ucházet o jejich přízeň. Trump v tom není žádnou výjimkou.
Trumpova víra
Donald Trump se narodil do protestanské rodiny – jeho otec Fred byl původem německý luterán, matka skotská presbyteriánka. Byl pokřtěn a poté konfirmován v Jamaice (místní název části newyorské čtvrti Queens), v 70. letech se jeho rodina stala členy reformované církve Marble Collegiate Church na Manhattanu – tam v roce 1977 proběhl i jeho první sňatek s Ivanou Zelníčkovou (původním vyznáním katoličkou).
V tomto sboru působil i pastor Norman Vincent Peale, proslavený jako autor motivační knihy Síla pozitivního myšlení, kterého (a kterou) označuje Trump za formativní pro svůj život a kariéru. Oblíbil si zejména citát, že „mysl může překonat veškeré překážky“.
Když v létě 2015 oznámil svou kandidaturu na prezidenta, padla logicky i otázka ohledně jeho náboženského vyznání a vztahu s církvemi. Trump prohlásil, že je oddaný, aktivní, praktikující křesťan – „chodím na bohoslužby, kdykoli můžu“ – a odkázal se na svou mateřskou církev na Manhattanu; její představitelé potvrdili, že Donald Trump je oficiálním členem, rozhodně ne však aktivním.
V roce 2020 se stal druhým prezidentem v historii USA, který „změnil víru“ (první byl Dwight Eisenhower; kvůli pacifismu novokřtěnců, který mu bránil ve vojenské kariéře) – oznámil odchod z řad presbyteriánů s tím, že zůstává „křesťanem bez církve“. Ovšem to nebyla a není tak docela pravda.
Koho Bůh miluje, toho hojností navštěvuje?
Za prvé: Jeho „učitelkou“ se stala Paula White-Cain, kazatelka, televizní evangelistka a vůdčí osobnost tzv. Nezávislého charismatického hnutí, které (podobně jako již zmíněný Peale) propaguje „teologii prosperity“ = pokud člověk správně slouží Bohu, dostává se mu odměny ve formě zdraví, bohatství a hojnosti. Její společenství lavíruje na pomezí mezi církví a sektou.
Paula patřila od začátku k Trumpovým podporovatelům v prezidentské kampani, pronesla řeč při jeho inauguraci v lednu 2017 (jako vůbec první žena v historii USA) a Trump ji tehdy jmenoval zvláštní poradkyní pro víru a příležitosti v úřadu Bílého domu pro styk s veřejností. V současné době zastává funkci ředitelky nově vytvořeného Úřadu pro víru.
Za druhé: Trumpův kabinet je s více jak třetinou členů „ultra“ katolický – k téhle denominaci se hlásí mimo jiné J. D. Vance (konvertoval v roce 2019), Marco Rubio (ministr zahraničí), Sean Duffy (ministr dopravy), John Ratcliffe (šéf CIA), Robert F. Kennedy (ministr zdravotnictví; ale u Kennedyů, jak již bylo zmíněno výše, je to „rodové“)...
Důvodů je několik. Čistě pragmatická snaha udržet si stávající katolické voliče a získat nové z jejich tradiční bašty u demokratů; osobní vazby na oddané podporovatele (J. D. Vance); a sdílené ideologické hodnoty, ačkoli zároveň i panující rozpory – například v otázce zákazu potratů se současný Bílý dům s Vatikánem shodují, naopak v (proti)migrační politice se ostře rozcházejí, ostatně papež František Trumpa za jeho přístup k migraci několikrát otevřeně kritizoval.
Papežova vyjádření v těchto otázkách mají celosvětově a napříč rozdílnými kulturami na všech kontinentech stále silnou váhu, a Donald Trump si to velmi dobře uvědomuje. Proto také jako jeden z prvních světových politiků přispěchal po oznámení papežovy smrti s příslibem, že se zúčastní jeho pohřbu.
„Myslím, že Trumpova cesta – od volného členství u presbyteriánů přes prohlášení o křesťanském vyznání bez církve až po následování Pauly White-Cain, vtělené velekněžky hnutí New Age – nemůže být ničím jiným než známkou duchovního úpadku,“ popisuje svůj pohled nejmenovaný americký kněz, který je ve službách katolického kléru již od 70. let. „Trumpova volba katolíků do vládního kabinetu je jen čistě pragmatický tah, jelikož ho staví na morálně ‚vyšší půdu‘ při jeho frontálním útoku na levicové proudy včetně hnutí woke, i na ty domněle ‚nepřátelské‘ z pravé části spektra.“
Trumpova víra může být povrchní a možná si ani pořádně nepamatuje jediný citát z Bible, třebaže ji prohlašuje za svou nejoblíbenější knihu a má jich doma hned několik. Ale je to víra silná a neochvějná, v transakčním slova smyslu – čím víc ji bude dávat najevo, tím víc se mu to vyplatí. Nebo tomu aspoň pevně věří.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
