Nedávno jsme vydali článek o tom, že Trump je konzistentní politik. Klíčovým sdělením článku byla myšlenka politologa Ivana Krasteva, že Donald Trump základy svého politického přesvědčení jasně deklaroval v rozhovoru, který v roce 1990 poskytl časopisu Playboy. Psali jste a volali, abychom rozhovor zveřejnili. Zde jsou tedy vybrané úryvky z dlouhého rozhovoru, díky kterému můžeme lépe pochopit emoční myšlenkové tance velkého egomana.
V rozhovoru je Donald Trump mimo jiné dotázán, zda neuvažuje o kandidatuře na amerického prezidenta a to vzhledem k tomu, jak vystupuje. V roce 1990 to vehementně popírá. Říká, že rozhodně ne a že by své rozhodnutí změnil snad jen tehdy, pokud by měl pocit, že to s USA jde skutečně hodně z kopce. A že přestože je ve svých politických názorech konzervativní, patrně by kandidoval za demokraty, protože chudí pracující ho mají radši.
O čtvrt století později své rozhodnutí změnil, a to hned nadvakrát: kandidoval a kandidoval za republikány. Řada věcí ale zůstala stejná. Třeba jeho základní narcistně-sebevědomé nastavení:
Nejste zrovna znám tím, že byste se ostýchal sám sebe pochválit. Začněme takovou hrou: Trump Tower je…
Nejlepší obytný dům na světě.
A Taj Mahal v Atlantic City bude…
Nejkrásnější hotel s kasinem na světě.
A Trump Shuttle bude…
Jednoznačně jednička ve spojení Washington – Boston.
Prodeje vašich bytů jsou…
Nejlepší. Trump Tower a Trump Parc mají 70 procent z top prodejů v New Yorku na metr čtvereční.
Proč?
Prosté: Lidi vědí, že volí budovu, kde se nešetřilo vůbec na ničem, kde je úroveň materiálů a povrchových úprav ta nejlepší, budov, které se nacházejí v nejlepší lokalitě. Mnozí evropští a japonští investoři dávají svým podřízeným doslova pokyny, aby kupovali byty výhradně v Trumpových budovách. Jeden japonský investor mi právě zaplatil dvacet milionů za sedm bytů – udělá z nich jeden jediný.
No dobře. Jsme na začátku nového desetiletí. Co říkáte na to, když vás lidi označují za okázalý, egoistický a chamtivý symbol osmdesátek?
Bohatí mě mají rádi míň, ale pracující člověk mě rád má, protože ví, že jsem tvrdě makal a to, co mám, jsem nezdědil. Vydělal jsem si to sám, mám právo si s tím dělat, co chci.
Není vám trochu trapné chlubit se svým bohatstvím, když na ulicích měst je tolik chudoby?
Bohatství se dávalo na odiv vždy a vždy bude, dokud nepřijde krize, která taky vždy někdy přijde. Ale podle mě je dávání bohatství na odiv dobré. Ukazuje totiž lidem, že můžete být úspěšní. Může vám ukázat způsob života… Je velmi důležité, aby lidé usilovali o to být úspěšní. Jediný způsob, jak toho dosáhnout, je inspirovat se někým, kdo úspěšný je.
A pro vás, hovícího si ve svém sídle v Palm Beach, které má sto osmnáct místností…
Lidé chápou, že ten dům na Floridě je čistě byznys. Bývám tam jen zřídka. Klidně bych bydlel v malém bytě.
Ale no tak…
Myslím to vážně; domy, letadla a lodě, to jsou jen investice.
Bohatství pro Trumpa ale zdaleka nebyly jen investice. Byl to i výtah k publicitě, kterou si náležitě užíval. A užívá si ji zjevně i v úřadě prezidenta. Rozhovory s cizími státníky, vydávání exekutivních příkazů nebo ohlašování nových cel – jak jsme to viděli právě teď –, to vše je pojímáno jako jedna velká show, jejímž jediným hráčem je Donald Trump.
Jenže co pro vás tohle všechno – jachta, bronzový věžák, kasina – znamenají?
To jsou jen rekvizity pro show.
A ta show je co?
Ta show je „Trump“ a všude se vyprodala. Užíval jsem si ji a budu si to dál užívat. Myslím, že to bavilo i hodně lidí.
Myslíte, že ti, kterým se nelíbí, jen závidí?
Možná, ale většina to žere.
Když děláte byznys, potřebujete lidi dotlačit na hranu, aniž by se zlomili, do nejzazšího bodu, který jejich hlava unese – aniž by je zlomila. Takhle se pozná dobrý obchodník.
