KOMENTÁŘ LADISLAVA NAGYE | Úřadování Donalda Trumpa v Bílém domě je skutečně divoká jízda. Tarif střídá tarif, co platilo jeden den, druhý už neplatí. Někdo v tom vidí chaos, někdo za tím tuší strategický záměr; jedno je ale jisté: Donald Trump je naprosto konzistentní – dodejme, že bohužel pro Evropu.
Vyhlášení cel ve výši 100 miliard dolarů na dovoz všech automobilů a nedávno uniklá konverzace z chatovací aplikace, to jsou jen dvě poslední z mnoha indicií o směřování americké politiky, které nikoho v Evropě nemohou potěšit.
A i ti poslední, kdo si ještě myslí, že Trump přehání a jeho cílem je potom ustoupit a vyjednat nějaký „deal“, by si měli uvědomit, že Donald Trump hraje svou hru – a Evropa nejen že mu je lhostejná, on ji ve svém úzce ekonomickém vidění světa vnímá nepřátelsky. Je v tom ovšem zcela konzistentní.
Zvláštní daň na každý mercedes!
Evropská konkurence leží Trumpovi v žaludku dlouho. Ve slavném rozhovoru, který poskytl už v roce 1990 časopisu Playboy, neskrývá vztek nad tím, že poražené Německo a Japonsko dokázaly s americkou hospodářskou pomocí vybudovat automobilový průmysl, který ten americký dostihl a v době ropné krize dokonce předběhl.
„Uvalil bych zvláštní daň na každý mercedes, který přijede do téhle země,“ říkal tehdy Donald Trump. Američany, kteří si kupovali evropská a japonská auta, vnímal Trump jako vlastizrádce. Když se o téměř třicet let později stal prezidentem, nařídil ministru financí Rossovi, aby prověřil celní tarify a ověřil, zda dovoz vozů do Spojených států neohrožuje národní bezpečnost země.
Tento rozhovor a s ním spojené skutečnosti vzpomínají Ivan Krastev a Stephen Holmes v knize Světlo, které pohaslo. Vedle toho podávají brilantní analýzu Trumpova myšlení a stylu – jeho činy v druhém funkčním období ji dokonale potvrzují.
Když jsem knihu před několika lety pro Karolinum překládal, přišla mi jejich analýza pronikavá, ale doufal jsem, že jde jen o chvilkovou epizodu ve vývoji americké politiky. Druhé Trumpovo funkční období, v němž ještě zostřuje své pozice z toho prvního, vzbuzuje obavy, že návrat zpět nebude jednoduchý. Z dnešního pohledu je škoda, že se této knize nedostalo větší pozornosti.
Pravdu měli ti, kdo upozorňovali, že ve svém prvním období se Donald Trump musel vzhledem ke svému okolí mírnit a že jeho druhé angažmá bude podstatně radikálnější. Je mnohem radikálnější.
Málokoho asi napadlo, že krátce po nástupu do úřadu vyhlásí ambici anektovat svého souseda a autonomní součást jiné země, přičemž obě tyto země, Kanada i Dánsko, jsou americkými spojenci.
To, že Spojené státy byly jedinou zemí NATO, která aktivovala článek 5 (a to dokonce za jeho republikánského předchůdce), Trumpa nezajímá: nezajímalo ho to tehdy a nezajímá ho to dnes. Zajímá ho jen to, aby Amerika ekonomicky profitovala.
Amerika jako „normální“ země
„Nevím o tom, že bychom měli někomu dávat kázání,“ citují Trumpa Krastev s Holmesem, „jen se podívejte, co se to děje s naší zemí? Jak máme někoho poučovat, když tady u nás chladnokrevně zabíjejí policisty? Jak máme někomu kázat, když vidíme nepokoje a hrůzy v naší vlastní zemi?“
Od této kritiky Spojených států přechází k novému definování americké role ve světě. Krastev s Holmesem detailně popisují zvláštní úhybný manévr, jímž Trump na první pohled přejímá rétoriku liberálních kritiků Spojených států a jejich angažmá v geopolitice, ovšem dospívá k radikálně odlišnému závěru.
Amerika podle něj nemá právo nikomu kázat, a to proto, že není výjimečná. Podle Trumpa je jako každá jiná země a musí se chovat normálně. Na to ostatně v kampani poukazoval i Mitt Romney, když Trumpa kritizoval právě za to, že pod ním Spojené státy pozbydou svůj étos „města na kopci“, tedy vzoru pro ostatní země.
Dodejme, že myšlenka města na kopci sahá do samotných základů americké společnosti a původního puritánského osídlení. Přistěhovalci z Britských ostrovů chtěli vybudovat nový svět, který bude vzorem pro ten starý, zkažený.
Začne Babiš nenávidět Trumpa? Nikdo jiný mu před českými volbami neudělal čáru přes rozpočet jako on
Takto to Trump ale nechápe. Dějiny i přítomnost vnímá čistě v intencích ekonomiky. A protože vidí, že země poražené v druhé světové válce dokázaly Spojené státy dohnat a v lecčems předehnat právě tím, že v mnohém napodobovaly americký model, nemá pražádný zájem na tom jim poskytovat další vzor.
Krastev s Holmesem jasně říkají: „Trump se staví nejen proti veškerému šíření demokracie a lidských práv. Konzistentně ignoruje hranici mezi zeměmi, které lidská práva a demokratické normy respektují, a zeměmi, které je porušují. Amerika nemá žádné poslání a není ničí vzor, stejně jako lidské dějiny nemají žádný ‚konec‘ ve smyslu morálního cíle. I proto setrvale odmítá americké mesiášské vnímání sebe sama, stejně jako myšlenku, že Spojené státy jsou etalonem svobody a spravedlnosti pro celé lidstvo, model, o který by měly usilovat všechny rozvojové země.“
Neopičte se aneb když spojenec je vlastně nepřítel
Podle Trumpa se má Amerika chovat „normálně“ jako každá jiná země, totiž myslet výhradně na své zájmy a ty zcela bezskrupulózně prosazovat. Nechme stranou to, že ekonomické zájmy, jakkoli důležité, nejsou všechno, stejně jako skutečnost, že co se v krátkodobém horizontu jeví jako zisk, může být z delší perspektivy velká ztráta.
Nicméně vyústěním takového přístupu, jak bystře poznamenávají Krastev s Holmesem, je postoj, který může na první pohled překvapovat: pro Trumpa jsou největšími rivaly ti, kdo mají podobný model jako Amerika, a tudíž představují potenciální nebezpečí, že by Ameriku mohli předehnat – z velké části jsou to právě spojenci.
„Pokud napodobitel úspěšně okopíruje (a vylepší) váš obchodní model, pak vám odláká zákazníky. Úspěšní napodobitelé vám seberou vítr z plachet a nakonec vás doženou k bankrotu. Pro Trumpa byly po celá léta těmi nejskandálnějšími příklady Německo a Japonsko.“
Některé projevy členů Trumpovy administrativy, včetně oné konverzace z aplikace Signal, jasně ukazují, že podobné smýšlení sdílí i Trumpovo okolí. Zásadní hranice se nevede už podle toho, kdo je spojenec a kdo nikoli, nýbrž podle toho, kdo je konkurent.
To je pro Spojené státy samozřejmě Čína (která podle Trumpa taky napodobila americký ekonomický model), ale stejně tak Evropa. Není to ale třeba KLDR a Rusko. Evropští politici by toto měli mít na paměti a nemyslet si, že když má americký prezident stejný nebo podobný pohled v té či oné bitvě kulturních válek, je to okamžitě přítel a spojenec.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
