Od Trumpa může přijít nabídka, kterou Putin neodmítne. A Evropa zažije ošklivé déjà vu

V únoru 1945 hostil sovětský diktátor Josif Vissarionovič Stalin v Jaltě na Krymu amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta a britského premiéra Winstona Churchilla, aby s nimi projednal společné plány na poválečné uspořádání. 

Jejich dohoda ratifikovala sovětskou kontrolu nad východní Evropou, pročež ji mnozí – zejména v našich geografických končinách, kde jsme jejím následkem snášeli 40 let kremelského jha, považují za zaprodání svobody střední a východní Evropy.

Britům se štěnicemi (jak těmi elektronickými, tak kousavými) prolezlý palác Romanovců, které nechali bolševici vyvraždit, pranic nelíbil. Za německé okupace byl Krym rezidencí polního maršála von Mansteina, ale v průběhu bojů byl značně poškozen, což v kombinaci s přeplněností a primitivní sanitací nepůsobilo dvakrát důstojně. 

Churchillova dcera Sarah v jednu chvíli napočítala tři polní maršály, kteří stáli ve frontě na jeden kýbl… Následkem byly všudypřítomné mouchy a dotěrný hmyz, pročež Churchill Jaltu nazval riviérou Hádu.

Nicméně populární představa, že Churchill a Roosevelt na Jaltě padli do řady pastí, které na ně Stalin nastražil, uvěřili jeho lžím a naivně mu dovolili, aby získal vše, co chtěl, je mýtus. 

V Rooseveltově doprovodu sice byli američtí zrádci, kteří tajně pracovali pro Sověty, jmenovitě Alger Hiss z amerického ministerstva zahraničí a náměstek ministra financí Harry Dexter White, ale máloco nasvědčuje tomu, že významně ovlivnili to, co bylo dohodnuto.

To, co se na Jaltě dělo, bylo mnohem komplexnější a každá část vznikající dohody ovlivňovala tu další. 

Ústřední, všudypřítomnou skutečností, která stála v pozadí všeho, bylo to, že Stalin měl ve východní Evropě armádu čítající více než šest milionů mužů, která v té době již okupovala celé Polsko.

Západ Sověty potřeboval, aby vyhlásil válku Japonsku, jakmile skončí válka s Německem, protože si nemohl být jistý, že atomová bomba – o níž se ze zřejmých důvodů na konferenci nemluvilo – skutečně funguje.

Churchill a Roosevelt navíc chtěli, aby se Rusové smysluplně zapojili do práce vznikající Organizace spojených národů, která byla zamýšlena jako celosvětová organizace naplňující Atlantickou chartu – jež měla menším národům zajistit práva.

Snaha Donalda Trumpa ukončit válku na Ukrajině tím, že si ji fakticky rozdělí s Vladimirem Putinem, se Jaltě v mnohém podobá. 

Trump se ohání příslibem triumfálního návratu Ruska do Evropy a Putin, toužící přesně po takovém uznání ruské velikosti, bude muset o nabídce minimálně vážně uvažovat. A tak se před námi rýsuje vyhlídka na novou Jaltu, která musí nutně znepokojit všechny americké spojence, o zoufale se bránící Ukrajině ani nemluvě.

Prezident Roosevelt v únoru 1945 nutně potřeboval Stalinovu spolupráci. Válka v Evropě se již sice chýlila ke konci, ale Roosevelt stál o Stalinovu pomoc v Asii a byl dokonce ochoten vyměnit Japonci držený jižní Sachalin a řetězec Kurilských ostrovů za Stalinovu účast ve válce proti Japonsku. To Stalinovi nemusel nabízet dvakrát.

Jak ve své monumentální knize popisuje historik Sergej Radčenko, sovětskému vůdci nešlo především o územní zisky v Evropě a Asii, jakkoli byly pro člověka se Stalinovým imperialistickým smýšlením důležité. Šlo mu o to, aby Amerika uznala legitimitu těchto zisků – a právě na tom Stalinovi v průběhu konference v Jaltě záleželo nejvíce. 

Sověti se stali nejen velmocí (za což vděčili svému vítězství ve druhé světové válce), ale i legitimní supervelmocí, kterou Spojené státy akceptovaly jako nepostradatelného partnera při vytváření poválečného uspořádání.

Stalin v přesvědčení, že větší zisky s menší legitimitou nejsou stejně dobré jako menší zisky s větší legitimitou, své choutky mírnil. Jaltská dohoda hrála roli v jeho počátečním odmítnutí podpořit řecké komunisty v jejich občanské válce, v jeho stažení z Íránu a v jeho ochotě obětovat věc čínského komunismu za dobré vztahy s Čankajškovou vládou nacionalistů (i když zde Stalin později obrátil a podpořil Mao Ce-tunga).

Očekával, že svět bude rozdělen na sféry vlivu, a chtěl, aby Američané uznali tu jeho. Sovětští pováleční plánovači považovali za samozřejmé, že východní Evropa se dostane pod sovětskou nadvládu, která se podle nich rozšíří daleko do západní Evropy – možná až do Švédska na severu a k libyjskému pobřeží Afriky na jihu.

Stalin nechtěl nutně celou Evropu udělat komunistickou, alespoň ne na nějakou dobu. Místo toho kladl důraz na levicové koaliční vlády, které by mohl ovlivňovat, ne-li přímo kontrolovat, prostřednictvím komunistických stran a kominterny. Spojené státy si mezitím na západní polokouli měly hledět svého.

Toho všeho mohl díky vítězství v Evropě dosáhnout, nebo si to alespoň myslel. Jak sám řekl nedlouho před Jaltou: Neřídíme se emocemi, ale rozumem, analýzou a kalkulací. Pokud nemůžete postupovat, uchylte se k obraně, ale jakmile nashromáždíte síly, přejděte do útoku.

Přesto se nakonec přepočítal. Stalin neočekával, že Američané v Evropě zůstanou, ale stalo se. Abychom byli fér – to, že Američané v Evropě zůstanou, nutně neplánovali ani oni sami, prezident Eisenhower velmi stál o stažení amerických sil, což se však stalo nemožným tváří v tvář sovětské agresi.

Spojené státy západní Evropě poskytly masivní pomoc – známou jako Marshallův plán, aby podpořily poválečné ekonomiky a učinily tak komunismus na zbídačeném kontinentě méně přitažlivým. 

Stalin se obával přitažlivosti amerických hodnot a síly amerického dolaru, a proto rychle začal upevňovat svou moc ve východní Evropě prostřednictvím brutální komunizace. Pokusil se vyhnat Američany z Berlína, což vyvolalo Berlínskou krizi a slavný letecký most. Velmocenská spolupráce v duchu Jalty šla stranou. Nastala studená válka.

Přesto je těžké obviňovat prezidenta Roosevelta, že byl jeho podpis Jalty amatérskou chybou z naivity. Východní Evropa již byla pod Stalinovou vojenskou kontrolou. Válka se SSSR byla nemyslitelná (ačkoli Winston Churchill jako vždy předběhl dobu a nařídil za tímto účelem vytvořit válečné plány, které byly příznačně nazvány Operace Unthinkable čili nemyslitelná).

Naproti tomu Putin ještě mnoho nedobyl a jeho slavná armáda se stále potácí na východní Ukrajině, kde útočí mimo jiné pomocí oslů, elektrických koloběžek a golfových vozítek z Číny. 

Co se mu však zatím nepodařilo získat silou, může získat obratnou diplomacií. Trump ve své dychtivosti po velmocenské spolupráci s Ruskem (o níž se bohužel zcela mylně domnívá, že mu pomůže čelit Číně) může Ukrajinu ponechat jejímu chmurnému osudu a umožnit Rusku návrat do velmocenské pozice v Evropě.

Putin by tak mohl dosáhnout toho, co celou dobu chce nejvíc čili amerického přijetí za rovnocenného partnera s „velmocenskými právy“. A na rozdíl od Stalina a Harryho Trumana, který se ujal prezidentského úřadu po Rooseveltově smrti, Putin a Trump mají shodné hodnoty, totiž hodnoty impéria 19. století.

A tak by se 80 let po Jaltě mohla nabízet Jalta nová, která by přivedla oslabené, autoritářské Rusko vedené stárnoucím diktátorem zpět na výsluní. Jenže tentokrát by bylo zaprodání východní Evropy zcela zbytečné a bezdůvodné.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.