GLOSA MARKA KERLESE | V socialistickém Československu zahynuly mezi lety 1964 až 1989 při výkonu vojenské služby tisíce vojáků. V průměru za rok to bylo zhruba stejně obětí, jako má nyní válčící Izrael. To je další důkaz toho, jak nečekaně velkým rizikem byla pro mladé muže za socialismu běžná vojna.
Osobně patřím k těm, kteří s velkým odstupem času hodnotí dva roky socialistické vojny (Prešov, Karlovy Vary) dnes velmi smířlivě. A stejně jako mnozí při různých rodinných a hospodských debatách vzpomínám především na úsměvné a nikoliv negativní zážitky.
Dokonce se najdou někteří z mých vrstevníků (já k nim nepatřím), kdo povinnou vojnu doporučují jako lék na přílišnou zhýčkanost mladé generace. Aby se naučila „pořádkům“ a dokázala se lépe postarat sama o sebe. Nakonec mnohým z nás připadá paradoxně výchovná i šikana.
Jenže
statistika úmrtí na socialistické vojně, kterou před časem vůbec
poprvé zveřejnilo INFO.CZ, dokazuje, že si opravdu ty dva roky na
vojně možná až příliš idealizujeme. Důvod je jednoduchý.
Čísla jednoznačně hovoří o tom (byť se to dnes mnohým z nás, socialistickým záklaďákům, nezdá), že socialistická vojna představovala z hlediska ohrožení života a zdraví paradoxně podobné riziko, jakým je dnes služba v některých válčících státech.
Mezi lety 1964 až 1989 zemřelo v Československu při výkonu vojenské služby nebo v přímé souvislosti s ní 3843 vojáků, což znamená v průměru 154 mrtvých za rok. Příčinou byly většinou nehody, sebevraždy, nešťastné události.
Pokud srovnáme počet úmrtí ve zhruba dvousettisícové armádě „mírového“ socialistického Československa třeba se současnou izraelskou armádou, dojdeme pro někoho možná až k šokujícím číslům.
Cvičení horší než válka
Izraelská armáda má dnes kolem 177 000 vojáků, vzhledem k vysokému nasazení záložáků, jsou ale její počty srovnatelné se stavem tehdejší Československé lidové armády.
V loňském roce, kdy Izraelci bojovali hned na několika frontách s přímým bojovým nasazením, zemřelo podle listu The Times of Israel 151 izraelských mužů a žen v uniformě. To je tedy méně, než umíralo v průměru za rok v posledních 25 letech existence Československé lidové armády, která nikdy neválčila! Pouze cvičila.
Ještě markantnější je toto srovnání, když se rozklíčují příčiny úmrtí. Zatímco za naprostou většinou tragických událostí v Československé armádě byly nehody, pochybení vojáků ve službě či sebevraždy, v Izraeli šlo loni většinou (88 případů) o zabití v přímém boji nebo při teroristickém útoku.
V roce 2004, tedy v prvním roce po teroristickém útoku Hamásu a zahájení odvetných opatření, sice izraelská armáda přišla o vyšší počet 363 vojáků, z toho ale „jen“ 57 mimo samotný boj a teroristické útoky.
I
po sečtení a porovnání těchto čísel se dá dojít k závěru,
který si zřejmě mnozí z nás pamětníků socialistické vojny odmítají po dlouhých letech připustit. Ale je to tak.
Jaká jsou rizika dnešní armády?
Když maminka vypravovala syna na vojnu v socialistickém Československu, měla podobnou naději, že se jí syn vrátí, jako když dnes izraelské matka vypravuje potomka do války.
Troufám si přitom tvrdit, že snad každý, kdo byl za socialismu na vojně, slyšel z blízkého okolí o nějaké tragédii nebo byl jejím přímým svědkem. Jen máme možná tendenci na to zapomínat.
Podle dat, které serveru INFO.CZ poskytlo ministerstvo obrany, zemřelo v Česku za 21 let od profesionalizace armády při služební činnosti celkem 32 vojáků. Dalších 16 přišlo o život při zahraničních operacích.
Je tedy nad slunce jasné, že riziko služby v dnešní profesionální armádě, která je oproti té socialistické zhruba desetkrát menší, se přes nepochybnou nebezpečnost nedá s rizikem nástupu na povinnou vojnu za socialismu vůbec srovnávat.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
