KOMENTÁŘ RADKA KOVANDY | Každoročně se s příchodem Velikonoc vynořuje téma rozdílných termínů oslav nejdůležitějšího svátku křesťanstva v různých světových stranách. Letos je o to poutavější, že jak pro západní katolicko-protestanský okruh, tak pro ten východní pravoslavný připadají na stejné období. Jde o poměrně unikátní záležitost, k níž dochází jen několikrát za století. A pokud nevyjde navrhovaná dohoda mezi západním a východním okruhem, jejímž cílem je termíny Velikonoc sjednotit, bude tento souběh stále vzácnější a za pět století se definitivně rozejde.
Je všeobecně známý a bez většího pozdvižení přijímaný fakt, že se na východ od nás slaví v zimě Vánoce dvakrát – nejdříve ty „naše“ komercionalizované, v pozdějších týdnech ty založené na spirituálních tradicích. Podobně si kdysi dnešní boomeři vyprávěli vtip o Sovětském svazu, kde včera znamená zítra (nebo naopak?) a že se Velká říjnová socialistická revoluce v Rusku odehrála v listopadu – prý aby soudruzi zmátli třídního nepřítele.
Obojí má přímou souvislost s Velikonocemi a s tím, proč je východní a západní církve slaví v jiných týdnech. Ale také proč občas dojde k „souběhu“. Vlastně častěji, než byste možná čekali.
Velké schizma: křesťanský západ vs. východ
K rozdělení kdysi jediné křesťanské „katolické“ (z řeckého καθολικός = všeobecný, všeobjímající, celosvětový) církve došlo v roce 1054, oficiálně kvůli ideologickým rozporům ohledně definice tzv. Svaté trojice „Bůh Otec – Bůh Syn – Duch Svatý“, ale ve skutečnosti z geopolitických důvodů.
Tehdy se vzájemně exkomunikovali (vyloučili z církevního společenství) nejvyšší vůdčí církevní osobnosti ze západní a východní části někdejší Římské říše. Šlo o kulminaci již staletí trvajícího procesu, jehož důsledky jsou patrné po následující staletí až dodnes – východ je obecně ortodoxní s desítkami tzv. autokefálních (nezávislých) církví, západ je obecně katolický (s papežem jako jeho „hlavou“) a protestanský s desítkami církví, které vznikly po tzv. reformaci.
Na jednom se ale obě církve rozdělené velkým schizmatem shodují od začátku a shodují se na tom dodnes – že Velikonoce (výraz reflektující tzv. Velkou noc, během níž ultimátní křesťanský prorok a syn Boží po svém umučením na kříži vstal z mrtvých, jsou nejdůležitějším křesťanským svátkem.
V roce 325 na úplně prvním setkání všech křesťanských biskupů v Nikáji (v dnešním Turecku, cca na půl cesty mezi Istanbulem a Bursou) se mimo jiné stanovilo, kdy se mají do budoucna Velikonoce jednotně slavit, aby v tom nebyl zmatek. Aby Velikonoce ctily novozákonní příběh s jeho kruciálními momenty – od poslední večeře zakončené zrádným polibkem (Zelený čtvrtek) přes odsouzení a ukřižování (Velký pátek) až po Velikonoční neděli (kdy se prázdný jeskynní hrob stal důkazem zmrtvýchvstání; odtud i východoslovanské pojmenování neděle – voskresenije). A aby jejich oslavy kopírovaly stejné dny v týdnu.
Z mnoha důvodů, včetně zachování někdejších pohanských tradic svěcení jara ve snaze je nenásilně zakomponovat do nového náboženství, bylo dohodnuto, že vrchol těchto svátků – Velikonoční neděle – bude ta první po prvním jarním úplňku. Od ní se pak odvodí vše ostatní – jak tzv. svatý týden, tak i předcházející čtyřicetidenní půst počínající masopustem (odtud karneval, z carni vale = sbohem maso).
První jarní úplněk se dal určit poměrně snadno. Jelikož tehdy neexistovala televize ani veřejné osvětlení, sledovali ti, kdo zrovna v noci nespali (či se nevěnovali jiným činnostem, při nichž není potřeba světlo), zářící hvězdnou oblohu a měli tak dokonalé ponětí o tom, jak se její „mapa“ v různých ročních obdobích posouvá.
Sledovali zároveň, jelikož vstávali i chodili spát „se slepicemi“, východy a západy slunce – a tudíž věděli, že jen dva dny v roce Slunce vychází přesně na východě a zapadá přesně na západě. A že zároveň v tento den jsou si den a noc v časové délce rovny.
Equinox = rovnodennost (přesněji tedy „rovnonoc“) nastává na jaře a na podzim, mezitím se Slunce na obzoru „stěhuje“ na sever, resp. na jih, než na vrcholu léta, resp. zimy dosáhne nejzazšího bodu a začne se „vracet“ (odtud slunovrat). Každopádně Velikonoční neděle měla být ta po prvním úplňku po jarní rovnodennosti.
Na návrhy sjednocení data konání Velikonoc mezi západem a východem se největší pravoslavná církev netváří přívětivě.
Měsíc ale „běží po své vlastní ose“ a nerespektuje sluneční (tropický) rok – kolem Země oběhne za cca 28 dní a za stejnou dobu se také otočí kolem vlastní osy (proto vidíme pořád jednu a tu samou jeho polokouli, jen jinak osvícenou Sluncem).
Dvanáct měsíčních oběhů = 354 dní, kdežto oběh Země kolem Slunce je o 11 dní delší. Tento nesoulad cyklů vede k tomu, že Velikonoce mohou nastat v období od 22. března do 25. dubna.
Dokud platil kalendář zavedený Juliem Césarem (tzv. juliánský), bývaly Velikonoce všude ve stejném termínu. Vědecky progresivnější západní církev ale na konci 16. století zavedla sofistikovanější časoměřičskou reformu, protože se juliánský kalendář každý rok míjel s astronomickou skutečností (oběhem Země kolem Slunce) o 11 minut – což v rámci staletí dávalo již hodně dnů až týdnů.
Ne každý tuhle vědecky podloženou, ale církevně vyhlášenou (v roce 1582 papežem Řehořem XIII., proto „Gregoriánský kalendář“) reformu přijal okamžitě, dokonce i mnoha zemím západního okruhu to trvalo pár (desítek) let, například Anglie na něj přešla až v roce 1752. Mnohé země ale ještě daleko později, proto taky ta zmíněná VŘSR v listopadu. Řecko a Bulharsko na něj oficiálně přešly až v roce 1923.
Zatímco katolíci a po nich protestanté vtělili reformu i do svého „liturgického kalendáře“, pravoslavní zůstali věrni tomu starému, juliánskému, který je v současné době napřed už o 13 dnů a každých 128 let naroste tento rozdíl o další celý den.
Občas se ale stane, že i přes tento rozdíl připadne neděle po prvním jarním úplňku u obou kalendářů na stejné datum. A vlastně to zatím není až zas taková vzácnost. V minulém století se to stalo dvacetkrát, v tomhle století již šestkrát (2004, 2007, 2010, 2014, 2017 a 2025).
S tím, jak se oba kalendáře pomalu, ale jistě stále více rozcházejí, bude těchto souběhů ubývat – úplně poslední by měl nastat v roce 2698, kdy bude rozdíl mezi oběma kalendáři již 18 dnů.
Je však možné, že nakonec po dlouhých staletích dojde k „dohodě“ – již před pár lety ekumenický patriarcha Bartoloměj I., velmi nadneseně řečeno „neoficiální papež“ pravoslavných církví (které ale na rozdíl od katolíků žádného papeže oficiálně nemají, jen patriarchy jednotlivých denominací), navrhl sjednotit datum konání Velikonoc mezi západem a východem. Akorát že ne všechny pravoslavné církve se na to tváří přívětivě – zvláště ta úplně největší (ruská).
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
