KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Moskva zakazuje arménský koňak, hrozí zdražením plynu a plní tamní mediální prostor dezinformacemi o premiérových vilách na Západě. Vzorec je důvěrně známý – přesně tak Rusko postupovalo před Majdanem na Ukrajině. Arménie stojí před volbami 7. června a před klíčovou otázkou: vyměnit moskevské poručnictví za evropskou cestu, nebo ustoupit tlaku?
Arménie dlouhou dobu platila za věrného spojence Moskvy. Platilo u ní hlavně to, že prakticky neměla jinou možnost. Mezi její sousedy patřil Ázerbájdžán, který dlouhodobě odmítal ztrátu Náhorního Karabachu, či Turecko, se kterým Arménie vedla spory o genocidě Arménů z doby před více než sto lety.
Pokud tak nepočítáme Írán, s nímž byly vztahy omezené, jediným relativně přátelským státem byla Gruzie. Pro Arménii byla volba spojenectví s Ruskem poměrně jasná, i přes „drobný“ problém v podobě absence společných hranic.
Jenže války o Náhorní Karabach, kdy Arménie postupně v roce 2020 ztratila část Karabachu (formálně k ní nepatřil), aby v roce 2023 přišla o zbytek, změnily i arménský přístup k sousedům a spojenectví. Arménský premiér Nikol Pašiňjan tak udělal několik kroků k normalizaci vztahů s Ázerbájdžánem, což vyústilo v dohodu o dodávkách zemního plynu.
Cesta z izolace
Do té doby něco nemyslitelného; ostatně i ropovod Baku-Tbilisi-Ceyhan, stejně jako plynové cesty, jdou oklikou přes Gruzii. Poněkud netypicky Pašiňjan vyzýval k opuštění starých křivd a hledění do budoucnosti. S Tureckem se tak postupně začaly otevírat nové možnosti spolupráce, hlavně v obchodní oblasti. Vyváděl tak zemi z izolace, ve které se prakticky od rozpadu SSSR nacházela.
Rusko se pro Arménii neukázalo jako zrovna ideální spojenec. Prodávalo zbraně Ázerbájdžánu, v ani jedné z válek pro Arménii nic neudělalo. V té druhé pak bylo spíše za diváky než za mírotvůrce, jak slibovalo. V ruském vnímání je ale Pašiňjan brán za nevděčníka, který nedostatečně oceňuje, co pro něj Rusko udělalo.
Arménský premiér se ani netají tím, že nepodporuje Rusko ve válce proti Ukrajině. Pašiňjan se navíc sbližuje nejen s EU, ale i s USA. Není tak překvapením, že Moskva dělá vše pro to, aby se znovu premiérem nestal. Předvolební průzkumy mu sice dávají šanci na velmi výraznou většinu, ale ani to nebrání Moskvě v operacích proti němu.
Ukrajinský scénář
Nejnovější moskevský tlak na arménského premiéra souvisí s jeho snahou otevírat zemi dalším možnostem. Moskva vidí Eurasijskou ekonomickou unii jako svoje rozšíření moci, odchod jakékoli země je pro ni bolestivý, i když se jedná o relativně malou zemi jako je Arménie. Jedním z těchto směrů je i prohloubení vztahů s Evropskou unií.
Vladimir Putin nebyl daleko od pravdy, když varoval Arménii, že kráčí po ukrajinském scénáři. Ukrajina i pod „proruským“ Viktorem Janukovyčem směřovala ke sbližování s EU, které mělo vyústit v podpis asociační dohody. Rusko vyvinulo vůči Ukrajině extrémní tlak doprovázený ekonomickými sankcemi, blokádami i „nijak se současnou situací nesouvisejícími“ nálezy „nebezpečných substancí“.
Ruský tlak donutil Janukovyče odříct podpis pod asociační dohodou a naopak zintenzivnit sbližování s Ruskem. Vše pak vyústilo v ruskou anexi Krymu a ve válku proti Ukrajině. A podobné hrozby i nyní směřují do Jerevanu nejen z Moskvy, ale i z Minsku.
Moskva už tlak ani neskrývá
Ruští představitelé mají pravdu v tom, že jejich současné jednání je velmi podobné tomu, co dělali v letech 2013/14. Rospotrebnadzor, který dohlíží na kvalitu potravin v Rusku, postupně zakázal dovoz arménského koňaku (brandy), minerální vody, květin, ovoce a zeleniny. Ve všech případech jako záminku uváděl škodlivost těchto potravin. Zjevnou souvislost s nátlakem vůči Arménii se Rusové ani příliš nesnaží skrývat. K tomu se přidávají i hrozby zdražení zemního plynu o cla, která nyní Arménie v rámci celní unie neplatí.
Ačkoli žádný z dokumentů EAEU nezakazuje spolupráci s Evropskou unií, ruská strana nyní, stejně jako v případě předmajdanovské Ukrajiny, dává najevo, že si její „klient“ musí vybrat, zda půjde s Ruskem nebo s Evropskou unií. Rusko ukazuje, co čeká zemi, pokud se rozhodne sbližovat s EU.
Nekompatibilita obou bloků se odvíjí například od odlišných norem a předpisů, které prakticky vylučují účast v obou uskupeních. Moskva hrozí Arménii ekonomickými ztrátami až 14 % HDP. Stejně jako v případě jiných zemí, sází především na to, že efekt přerušení vztahů mezi oběma zeměmi je náhlý a momentální, zatímco výhody ze sbližování s EU mají spíše dlouhodobý charakter.
Předvolební dezinformace i v horoskopu
To, že se tlak vůči Arménii odehrává nyní, není náhodou. 7. června se v Arménii konají volby a Moskva se všemožně snaží o to, aby Pašiňjanova strana odešla jako poražená. Rusko odvolalo svého velvyslance ke „konzultacím“. Spolu s tím se pak arménský mediální prostor plní, zcela v souladu se schématy známými z jiných zemí, „zaručenými“ zprávami o Pašiňjanových vilách na Západě, jeho nemoci či dokonce horoskopy věštícími zkázu Arménie.
Během zasedání EAEU v Astaně pak vůdci Ruska, Běloruska, Kyrgyzstánu a Kazachstánu vyzvali Arménii, aby uspořádala referendum o sbližování s Evropskou unií. Argumentovali přitom tím, že arménské váhání ohrožuje jejich ekonomickou bezpečnost, což jim dává právo se takto vměšovat do arménské vnitřní politiky.
Lze očekávat, že se tlak Moskvy vůči Jerevanu bude s blížícími volbami ještě stupňovat. Arménie přitom volí poměrně logicky namísto zamknutí se ve svazku s Ruskem politiku, která umožňuje mít více obchodních partnerů v různých směrech. Ale pro Moskvu taková změna znamená ztrátu kontroly nad arménskou politikou včetně mýtu o Rusku jako jediné možnosti.
🔥🗞️ Pokud chcete vědět, jak volby nakonec dopadnou, přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
