Americký odpor k očkování posiluje i českou dezinformační scénu. V pozadí je Rusko, varuje expert

Floridský hlavní hygienik v obhajobě zrušení povinného očkování řekl, že lidské tělo je dar od Boha a on nemá právo říkat lidem, co si do něj mají dávat. Co na takový argument říkáte?

Že jde o chybný argument. Nechme stranou odvolávání se na Boha; víra je soukromá věc a neměla by hrát roli v řešení celospolečenských problémů. V případě očkování se už nepohybujeme ve striktně individuální rovině. 

Žijeme ve společnosti a naše volby mohou negativně ovlivňovat druhé. Je-li dostatečná proočkovanost podmínkou kolektivní imunity a ochrany lidského zdraví, můžeme ho chápat jako obecné dobro. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby každý člověk vzal vážně svou odpovědnost za život bok po boku druhých lidí a nechal se očkovat. Když tomu ale tak není, nezbývá nám než očkování vyžadovat, učinit ho povinným. 

Přitom i v případě povinného očkování se často uznávají různé výjimky, např. z důvodu náboženských přesvědčení. Osobně si však myslím, že to není fér: neočkovaní mají prospěch z kolektivní imunity, odmítají se ale na něm podílet, včetně toho, že by nesli (byť nepatrná) rizika.

Kde je hranice mezi svobodou člověka rozhodovat o svém vlastní těle a tím, co by se dalo nazvat společenskou odpovědností?

Ta hranice je samozřejmě nejasná a je třeba ji neustále upravovat ve světle nových faktů. U očkování ale platí, že se jedná o nejefektivnější zdravotní intervenci, která zachránila stovky miliónů lidských životů a milióny jich může zachránit.

Současně jde o opatření, které je spojeno s nepatrnými riziky, jež jsou mnohonásobně vyvážena prospěchem pro jednotlivce i celou společnost. Vyvažujeme-li pozitiva a rizika, úvaha se jednoznačně naklání ve prospěch očkování. A v zájmu ochrany veřejného zdraví i očkování povinného.

Sám jste ale už zmínil, že existují určité výjimky z očkovací povinnosti, třeba kvůli náboženskému přesvědčení. Vy byste je tedy zrušil?

Jak jsem už řekl, osobně bych výjimky povolil pouze v případě zdravotních důvodů, nikoli těch opírajících se o nějaké (hodně široce definované) náboženské či hodnotové důvody.

Dovolím si uvést příměr: Všichni asi souhlasíme, že veřejná doprava je skvělá věc, může ale fungovat jen tehdy, když ji společně platíme (jízdenky). Pár černých pasažérů asi udržitelnost veřejné dopravy neohrozí, ale není to vůči ostatním fér. Využívají jejích výhod, aniž by stejně jako ostatní nesli (relativně drobné) náklady s ní spojené.

Podobně je to s očkováním. V dobře proočkované společnosti pár odpíračů očkování obecné dobro kolektivní imunity neohrozí; mají z něj ale prospěch, a to je vůči těm, kdo se očkovat nechají, jednoduše nefér.

To ale nic nemění na tom, že Florida se chystá povinné očkování zrušit. A také ministr zdravotnictví v Trumpově vládě Robert Kennedy se několikrát vyslovil pro „svobodu volby“. Posílí to podle vás odmítače očkování i v Evropě a Česku?

Bohužel, už se to děje, stačí se podívat na naši tzv. antivakcinační scénu, která se rozplývá blahem a má pocit, že se jí dostalo zadostiučinění. Musíme se snažit, aby se Evropa a Česko tomuto šílenství ubránily a naše společnost si zachovala zdravý rozum. 

Uvědomme si ten paradox: existují oblasti světa, kde kdyby bylo očkování dostupné, mohlo by zachraňovat miliony lidských životů, zejména dětí. A přitom se u nás, kde se naštěstí očkovat můžeme, najdou lidé, kteří proti téhle obrovské, životy zachraňující vymoženosti, horlivě bojují. U nás už děti na preventabilní nemoci neumírají a věřme, že to tak zůstane.

V čem ale vůbec spočívá podle vás obecně zvýšený odpor proti očkování v Evropě i USA? Může za to spor kolem boje proti covidu-19?

Asi jde o faktor, který mohl různé tendence posílit, nicméně iracionální odpor vůči očkování, založený na různých „des- a misinformacích“ a uměle vyvolávaném odmítání vědeckého konsensu, není v případě očkování ničím novým. V podstatě se s ním setkáváme od jeho počátků.

Americký příklad je ale přece důkazem toho, že spor o efektivitu a smysl očkování už začíná ovlivňovat i politiku, včetně politiky velmocí. To začalo kdy? Vznikem sociálních sítí?

Jde o komplexní jev. Ale například pokud jde o nedůvěru ve vědu a konsenzus odborníků, je ten příběh docela dobře popsaný. 

Když si v 50. letech tabákové firmy uvědomily, že důkazy o škodlivosti kouření už nelze ignorovat, zvolily jinou strategii: namísto „kouření zdraví neškodí“ začaly ve společnosti protlačovat strategii „neexistuje konsenzus“, „existují studie, které hovoří jinak“ apod. A ten samý scénář se později opakoval i s jinými aktéry, například ropnými společnostmi. 

Výsledkem bylo rozložení důvěry lidí ve vědecké poznání a konsenzus odborníků jako nástroj praktické orientace v našem rozhodování – například právě o tom, zda se nechat očkovat či ne.

Není ale pluralita názorů i ve vědě důležitá?

Ano, samozřejmě. Ale neplatí to absolutně. Víme, že kouření škodí zdraví; má zde smysl mluvit o pluralitě názorů? Víme, že očkování nezpůsobuje autismus; opět, o jaké pluralitě názorů se chceme bavit? 

Měli bychom si uvědomit, že „mít názor“ není samo o sobě nijak zajímavé – každý nějaký máme. Ideálem našeho poznání by měla být pravdivá přesvědčení, která máme dobře podložená. Pravda je hlavní hodnotou lidského myšlení – nikoli to, že si něco o něčem myslím, že „máme názor“. 

Naše poznání samozřejmě podléhá korekcím a změnám, není to nějaký statický monolit. Nicméně pokud chceme být racionální a přijímat dobrá rozhodnutí pro sebe i lidi kolem nás, měli bychom důvěřovat vědeckému konsensu, zvláště když se jedná o konsensus robustní.

Dobře, ale v Česku zpochybňovali smysl očkování například i kardiochirurg Pirk, prezident Stomatologické komory Šmucler nebo molekulární genetička Peková. Není pochopitelné, že názor takových lidí má pak ve společnosti velkou váhu?

Je smutné, že jejich názor nějakou váhu vůbec má. Dovolte mi to vysvětlit: Je překročením základní vědecké etiky ochotně se vyjadřovat k tématům, v nichž nejsme odborníky. O to více, jde-li o hodně – o zdraví, životy a také důvěru ve společnosti. 

Zmiňovaní lidé jsou sice lékaři, nejsou však odborníky na očkování a další obory; pokud by měli trochu soudnosti, budou mlčet. Vždyť je to tak zjevně absurdní: opravdu si někdo myslí, že by například o nových technikách operace srdce měl veřejnost informovat dermatolog? 

Svou smutnou roli ale sehrávají i novináři a média. Tím, že je „pouští“ do veřejného prostoru, pomáhají vyvolat přesně ten dojem, který si přály tabákové formy – totiž že vědecký konsensus není široký a že existují minimálně dva stejně odborně hodnotné postoje.

Mluvil jste o někdejší politice tabákových koncernů. Kdo má ale podle vás zájem vyvolávat nejistotu ve společnosti dnes? To zní trochu jako konspirační teorie, jen z trochu jiné strany, než konspirují antivaxeři...

Aktérů může být celá řada. Ale vůdčí roli dlouhodobě hraje Rusko, které vnímá Západ – a tedy i nás, Česko – jako nepřítele, vůči němuž vede informační válku. Nijak to neskrývá, je to součást jeho oficiálních vojensko-strategických dokumentů. Chce natolik narušit naši schopnost kritického myšlení a práce s informacemi, že i když ty korektní budou doslova všude kolem nás, nebudeme schopní a ani ochotní je přijmout. 

Cílem Ruska je narušit pouta důvěry ve společnosti: lidí k lidem, lidí k institucím, hodnotám, sdíleným narativům a rozhodnutím. Společnost bez důvěry je slabá a zranitelná, náchylná k manipulacím a neschopná efektivně reagovat na důležité lokální i globální výzvy. Jednou větou: je to společnost, kterou by Rusko mohlo ovládnout.

Chcete tím říci, že Rusko ovlivňuje i antivaxerskou scénu v USA, včetně názorů současného ministra zdravotnictví Kennedyho?

Kennedymu do hlavy nevidím, neumím odhadnout, nakolik jde o jeho přesvědčení a nakolik o snahu zalíbit se určitým skupinám voličů. Nicméně je známo – i ze zpráv tajných a zpravodajských služeb – že se Rusko masivně snaží využít každé příležitosti. A covid-19 byl prostě příležitostí obrovskou, kterou se snažilo (a snaží) využít naplno. 

Neplatí to jen pro USA; nepřítelem je pro něj i Česko a informační válku vede i proti nám. Mnohé z těch falešných příběhů o škodlivosti očkování pochází přímo z Ruska a šíří se celou řadou médií, vůči nimž stát zatím nenašel odvahu radikálně zasáhnout. I když se jedná o ruské informační zbraně zamířené proti nám.

Co s tím? Existuje proti tomu vůbec nějaká obrana?

Mám obavy, že v krátkodobé perspektivě moc ne (ale rád bych se mýlil). Musíme změnit obsahy výuky, od základních škol až k celoživotnímu vzdělání. Méně faktů, které máme na dosah jednoho kliknutí, a mnohem více rozvíjení kritického myšlení a práce s daty a informacemi. 

Kritické myšlení je něco jako imunitní systém naší mysli. A kvalitní výuka nástrojů kritického myšlení je podobná očkování, které může vytvořit kolektivní imunitu vůči vlivům informačních útoků. 

Je také nezbytné znát psychologické mechanismy umožňující distribuci falešných informací a dynamiku jejich šíření. Právě na to se například zaměřuje nový projekt TAČR Modelování šíření mis- a dezinformací, který na Ústavu informatiky vede Roman Neruda.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.