Nastává soumrak, nebo obrození Evropy? Záleží na tom, jak se vypořádáme s Ruskem a jeho přisluhovači

Podle všech známek se nynější nájemník Bílého domu stará primárně o to, aby mohl na Ukrajině vytěžit vzácné kovy. Zajištění míru nechává na nás, když říká, že vojáky máme poslat my a že prý pán Kremlu proti tomu nic nemá (ten to ovšem zatím popírá). 

Máme se bát katastrofy? Ne. Ale musíme se připravit na vše a být silní. Abych parafrázoval Kennedyho: „Neptej se, co udělají USA pro bezpečí Evropy, ptej se, co udělá Evropa sama pro sebe.“ Jak to zařídíme? Hlavně si musíme uvědomit, jaké jsou naše národní zájmy, potažmo priority všech členských států Unie. 

Jistěže si přejeme zachování svobody, bezpečí, prosperity. Co je může zničit? Ruská rozpínavost, masová migrace, Zelený úděl. V tomto pořadí hodnot a hrozeb. To je kontext, v němž musíme vnímat dění jak u našich sousedů, tak ve Spojených státech i na domácí politické scéně – to je střelka kompasu, která nám neomylně ukáže cestu.

Začněme Rakouskem a Německem. V první zemi se vláda obejde bez vítězných Svobodných. Což je partaj, která silně koketuje s Ruskem. Podobná strana, Alternativa pro Německo (AfD), se pro změnu nestane součástí vlády v Berlíně. Někomu by mohlo být líto, že tyto protimigrační a protizelené subjekty nedostanou do ruky moc. Buďme ale rádi. Právě proto, že jsou příliš vstřícné k Vladimiru Putinovi. A to je nepřekročitelná „červená linie“.

Zarazit ruské spády je „conditio sine qua non“, nutná podmínka zachování evropské civilizace. Ne, že by šílené klimatické plány a nekontrolovaná migrace nepředstavovaly fatální ohrožení životní úrovně a elementárního bezpečí. Když však nezastavíme Putina, nebudeme mít vůbec nic. Náš svět se rozpadne a pak už nám Green Deal i či migranti budou tak nějak jedno… Tohle je tedy primární: nepustit k moci a vlivu (pro)kremelské strany.

Příklad jižních a západních sousedů je důležitý i pro nás. Mění totiž „momentum“. Politici stranící Rusku se mohli pohodlně vézt na vlně odporu k Zelenému údělu a migračnímu paktu, a děsit tak občany... kteří vlivem toho možná snadno „přehlédli“, že ten, kdo slibuje zrušení těchto chybných politik, je zároveň spřažen s „ďáblem“. 

Není se však ukazuje, že oponovat Putinovi je zásadně důležité. Tím spíše, že jsou zpochybněny americké záruky pro Evropu.

Přátelé Ruska se radují, že Trump nechává starý kontinent na holičkách, a vidí v tom svoji šanci. Úplně stejně jako kdysi čeští fašisté vítali zradu západních mocností a těšili se na příchod jejich milovaného „vůdce“. Pomiňme, že nakonec skončili na popravišti mezi prvními. Nyní jednak ještě není jisté, že se USA od Evropy zcela odkloní, jednak na rozdíl od situace v roce 1938 nejsme bezbranní. Evropská ekonomika je desetkrát větší než ruská.

Nesmíme ovšem dát na Andreje Babiše a jeho rady na síti X: „Teď se musíme spolehnout na Trumpa, protože pokračování války nic nevyřeší a utrpení jen prodlouží.“ Naopak. Jestli něco opravdu nesmíme, tak sázet na to, že prezident USA se postará o naši svobodu a bezpečí. Řiďme se heslem „pomož si a bude ti pomoženo“. Když ukážeme dostatečnou sílu a odhodlání, dokážeme se postarat sami o sobe. A možná i změníme Trumpův názor.

Jistě, Babiš hájí vlastní politický zájem. Vždy stál na straně „chcimírů“ a jeho potenciální spojenci, tedy komunisté, Okamurovci a Motoristé mají afinitu k Rusku. Nepotřebuje tedy, aby se narativ přístupu k válce na Ukrajině změnil způsobem, který diskvalifikuje z podílu na moci každého, kdo není důsledným oponentem ruské agrese a věří v appeasement. Pak by nemohl spoléhat na podporu zmíněných subjektů a musel o příští vládě vyjednávat se SPOLU.

Osud české republiky a složení příštího kabinetu ovšemže vyplyne z celkové situace. Bez ohledu na výsledek podzimních voleb je určitě správné, že premiér Fiala v (opravdu dobrém) projevu vyzval k sebeobraně Evropy, neboť zájem Spojených států se od ní odvrací – a to dlouhodobě, Trump tento vývoj pouze urychlil. Prostě jsme se příliš dlouho spoléhali na to, že o bezpečí se nám postará náš nejmocnější spojenec.

Co když to opravdu celé dopadne tak, že nynější americký prezident si zajistí stamiliardové zisky z těžby nerostů na Ukrajině, spatlá jen jakési příměří, a udržování míru a bezpečí už nechá na nás? Tohle zatím nevíme. 

Leč kdo je připraven, není překvapen. Kromě toho Trump má s Putinem společný jeden charakterový rys: reaguje pouze na sílu a slabých si neváží. Když zjistí, že Evropa je cenný a mocný partner (i proti Číně), může svůj přístup přehodnotit.

Zkrátka – ať už nás Spojené státy chtějí zradit, či ne, můžeme, máme a musíme se postarat sami o sebe. Možná jsme tuhle drsnou lekci potřebovali, abychom konečně dospěli. Dobře, že to Petr Fiala řekl nehystericky, ale tvrdě a bez příkras. 

Stejně tak se lídr SPOLU správně ve své řeči zmínil o nutnosti zrušit zelené regulace, které překážejí prosperitě Evropy. Říkám totéž už dlouho: musíme zastavit ruskou rozpínavost a Green Deal.

Ona spolu obě zla – tedy „rudé“ a „zelené“ – úzce souvisejí. Tak moc se Evropa soustředila na válku s uhlíkem, až se stala Putinovým spoluviníkem při rozpoutání skutečné války. Sami sebe jsme oslabili, učinili závislými na ruském plynu, vystavili se Putinovu vydírání a de facto mu velkou část jeho agrese financovali. Když přestaneme utrácet stovky miliard euro za zelené nesmysly, můžeme snadno proti Rusku vyzbrojit Ukrajinu i sami sebe.

Putinovi fanoušci jsou v rauši, protože mají pocit, že vyhrávají. Stále však platí, že „chcimíři“ mohou splakat nad výdělkem. Evropa se bude muset (konečně) sjednotit proti Rusku, a pokud v důsledku Trumpova nezájmu bude na nás vyslat mírové sbory na Ukrajinu, nebo přinejmenším zmnohonásobit vojenskou pomoc, ocitnou se ve větší defenzivě než dosud. Proti tomuto přece oni celou dobu bojují – a náhle nebudou mít argumenty.

Ti, kteří tleskají, že Trump obešel Evropu a jedná přímo s Putinem a prsí se stylem „vidíte, my jsme to říkali“, mohou teď znenadání čelit otázce – co říkáte tomu, že americký prezident vyjednal příměří, ale vojáky a zbraně máme dodat my? To staví (i české) proruské stránky mimo hru, oslabuje Babiše a posiluje Fialu. Objektivně. Samozřejmě nyní záleží na nich, jak se k tomu oba postaví – nejen svými slovy, ale především činy.

Petr Fiala měl dobrý první výstřel. Andrej Babiš svým výkřikem „nechme to na Donaldovi“ promáchl do prázdna. To je však pouze zahájení. Jak to bude dál? 

První možností je, že vše pojede ve starých kolejích. Vláda obviní celou opozici včetně ANO, že stojí na straně Ruska. Opoziční hnutí naopak vyčte koalici, že je pro válku a zabíjení a kvůli Ukrajincům obětuje „naše lidi“. V tomto konfrontačním duchu se pak ponese i předvolební kampaň.

To by znamenalo, že se Česko ještě více rozdělí. Babiš bude argumentovat právem silnějšího požrat slabší. Ostatně v tomto duchu vystupovala na Radě bezpečnosti OSN americká zástupkyně Dorothy Sheaová, když ve shodě s ruským velvyslancem Vasilijem Něbenzjou a proti evropským spojencům prosadila rezoluci, jež neoznačuje Rusko za agresora a je předstupněm k rozporcování Ukrajiny. Proč by lídr ANO měl být lepší než ona?

Je tu i druhá možnost. Fiala nevezme svůj projev jako konfrontační vůči ANO a zahrne ho do „koalice národních zájmů“. Nabídne mu dohodu a společné vystupování proti ruské rozpínavosti a Green Dealu. Pak bude na Babišovi, jak s tím naloží.

Nicméně současný premiér byl to aspoň zkusil a ukázal se jako státník, který nadřazuje zájmy státu nad své vlastní. Neboť současný vývoj mu dává brizantní munici do kampaně, ale on by místo války nabídl mír.

Takže: soumrak, nebo obrození? Jde o hodně. Čekají nás těžké bitvy. Globální, evropské i domácí. Sázky jsou vysoké –ovšem kýžená výhra o to sladší. Porážkou ruského a Zeleného údělu si zajistíme svobodu bezpečí a prosperitu.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.