KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Trump se pustil do jednání o míru na Ukrajině. Babiš to zjevně vnímá jako vlastní vítězství a potvrzení pravdivosti svých slov. V důsledku však úspěch amerického prezidenta, a to ještě před sněmovními volbami, jak si předseda ANO přeje, může jeho postavení spíše oslabit. Nyní totiž válčí jen Ukrajinci, ale dodržení případné dohody budou muset hlídat evropští vojáci. Chcimíři pak asi zapláčou…
Trumpovi emisaři ponížili evropské lídry na bezpečnostní konferenci v Mnichově. Následně francouzský prezident Macron nepozval premiéra Fialu na první jednání do Paříže o unijní reakci na kroky nové americké administrativy ve vztahu k ruské agresi.
Expremiér Babiš vše nadšeně komentoval, jako by rány svému nástupci v úřadu zasazoval on sám. Jak dlouho mu jásání vydrží? Jen do doby, než případně prezident USA opravdu donutí Putina k míru.
Fiala sám Babišovi nahrál, když absenci na francouzském setkání komentoval hodně ublíženě. Zbytečně. Za prvé se tam vlastně nic nedohodlo, za druhé naše zájmy zastupoval polský premiér Tusk, s nímž se klidně mohl domluvit a ukázat, že Česko není „ze hry“, za třetí na druhé kolo rozhovorů v Paříži už pozvánku dostal.
Nicméně tohle celé je pouze epizoda, která dokazuje Trumpovu nevyzpytatelnost a nepřipravenost Evropanů k účinné akci.
Podstatné je, že pokud šéf Bílého domu uspěje, může zcela otočit dosavadní paradigma, kdy přátelé Ruska tvrdí, že oni jsou pro mír, a své oponenty obviňují, že válku schválně protahují.
Ve skutečnosti ale Putin – v rozporu s tím, co jeho přátelé říkají – o trvalé ukončení bojů nestojí. Nesplnil by žádný ze svých strategických cílů a neovládl celou Ukrajinu. Musel by Rusům vysvětlit, proč se i v době míru mají pořád zle a měl by na hranicích vojáky zemí NATO.
Zkusme si hypoteticky představit, že se Trumpovi povede uzavřít mírovou dohodu ještě před našimi podzimními sněmovními volbami. Už projevil přání, aby na její dodržování dohlíželi evropští, ne američtí vojáci. Čímž staví všechny „chcimíry“ – kteří mu teď nadšeně tleskají a jízlivě vyčítají politickým soupeřům, že se neuměli či nechtěli s Ruskem dohodnout – před pro ně tvrdý fakt, že splnění jejich snů de facto znamená poslat armádu na Ukrajinu.
Nechme na chvíli stranou, co „hrozba“ vojenské účasti Evropanů na Ukrajině udělá s Putinovými obdivovateli Konečnou či Okamurou, kteří si kdo ví proč myslí, že nový americký prezident je jejich kámoš.
Babiš je jiná liga. Ten pro Echo24 kromě výsměchu nad neúčastí v Paříži řekl: „Vláda vsadila všechno na zahraniční politiku… Pořád mluví o zahraničí, o válce na Ukrajině a tak dále a vůbec nevnímají, co se děje ve světě po nástupu Donalda Trumpa.“
Předseda ANO má pravdu, že nejen kabinet, ale celá Evropa podcenila dopad změny v Bílém domě a dosud není schopna adekvátně reagovat. Ale otázka zní, zda si Babiš správně analyzoval, co nová situace znamená pro něj. A zda případné nastolení míru nepřeváží momentum na stranu těch, kteří důsledně oponují Rusku.
Protože přinese vojenskou přítomnost Evropanů na Ukrajině. Možná se „chcimíři“ změní ve „chciválky“, až jim to plně dojde?
Jak řečeno, ANO nelze házet do jednoho pytle s KSČM, SPD či Motoristy. Jde o státotvorné hnutí, které podpořilo všechny návrhy vlády na pomoc Ukrajině. Přesto Trumpův plán, který obsahuje vyslání evropských mírových sborů na hranici s Ruskem, pro něj znamená riziko. Fakticky totiž vylučuje z podílu na moci strany, které se postaví proti němu. A sotva si lze představit, jak Konečná, Okamura či Macinka hlasují pro tuto misi české armády.
Babiš přitom dosud s proruskými stranami počítal. Když ne rovnou do vlády, tak jako s těmi, kteří podpoří jeho jednobarevný kabinet, nebo přinejmenším jako s povolební pákou na strany současné vlády.
Paradoxně by ho k nim Trumpův úspěch přiblížil. Mír a jeho udržení i za cenu hrozby silou by se staly národní prioritou, kde by na jednom břehu stály hnutí ANO, SPOLU, STAN a případně Piráti, na druhém všichni ostatní…
Ten, kdo se postaví proti „Trumpovu míru“, by si to rozházel nejen s Evropskou unií (což Babiše netrápí), ale i s americkým prezidentem – což by ho naopak mrzelo velmi. Chtě nechtě by se proto ocitl na jedné lodi s Fialou a spol.
Ztratili jsme příliš času: převraty, hádkami, nenávistí, obstrukcemi, ale i vinou špatných politik EU.
Zatím je to jen hypotéza, ale mohlo by jít o „game changer“, který uvede v život politické uspořádání, po němž volám dva roky, byť na první pohled může působit absurdně – a také jsem v jeho propagaci osamocen.
Jde o vytvoření široké pravolevé „Koalice národních zájmů“, složené z ANO a SPOLU. Bez ohledu na to, kdo by nakonec seděl a neseděl přímo ve vládě, by se na úrovni Sněmovny a Evropského parlamentu dohodly na programu „Česko na prvním místě“ a zavázaly se ho prosazovat na státní i evropské úrovni. Zásadními body by byly odpor k Rusku, Green Dealu, migračnímu paktu a cenzuře projevu, pozitivně by šlo o podporu investic a podnikání.
Proč si myslím, že nastala doba na takovou dohodu? Protože jsme ztratili příliš času. Převraty, hádkami, nenávistí, obstrukcemi, ale i vinou špatných politik EU. Zrušit genocidní Zelený úděl, ochránit občany před migranty z afrických a muslimských zemí a obnovit „devadesátkový“ étos svobody spolu se zastavením dalšího postupu ruského diktátora na západ jsou problémy, které máme řešit a musíme vyřešit. Závisí na tom naše budoucnost.
Shodu na tomto „minimálním“ programu, jímž by se pak řídily všechny další vlády, považuji za zásadní. O méně podstatné věci se můžeme přít. Ale ne o nativní české zájmy.
K tomu by bylo dobré posílit investice a zrušit překážky v podnikání, ale i ve vnitřním obchodě EU. Jak upozornil bývalý prezident Evropské centrální banky Mario Draghi, netarifní bariéry mezi členskými státy odpovídají clům 45 % na zboží a 110 % na služby. I proto neprosperujeme.
Čili velká koalice, která nahradí vzájemné obviňování, kdo co víc pokazil, spoluprací na prosazování národních zájmů. Může mít šanci na úspěch? S radostí jsem zaznamenal, že i Štěpán Křeček, ekonomický poradce Petra Fialy, již začal doporučovat svému šéfovi dohodu na boji proti Green Dealu s Andrejem Babišem. Stejně tak mě potěšil fakt, že předseda ANO tento jeho názor kvitoval. Takže pravděpodobnost je stále velmi nízká, ale nenulová.
Co se týká Babiše, mírová dohoda vyžadující zapojení českých vojáků mu možná zavírá jedny dveře, ale otevírá mu jiné. Místo aby se stal králem, jehož trůn podpírají prokremelské strany, může se stát demokratickým lídrem, jehož role bude sice menší, leč nabízející se úspěch o to větší.
Do historie by mohl vejít jako člověk, který oproti předpokladům nejen vyhnal ruské špiony z Česka, ale překvapivě se stal sjednotitelem národa, jenž původně rozděloval.
A když se tohle expremiérovi nebude líbit? Pak by měl mít na paměti, že jeho větu pro Echo 24 „pokud se Evropa rozhodne pokračovat ve válce proti Rusku bez Spojených států, tak to nedopadne dobře“ lze i obrátit: „Kdo odmítne udržovat mír na Ukrajině proti vůli Spojených států, nedopadne dobře“.
Nakonec si všichni přejeme, aby se přestalo bojovat. Otázka pouze zní, jakou jsme ochotni za to zaplatit cenu. Nic ovšem není zadarmo. Nevíme, jestli se Trumpovi podaří dojít k trvalému míru. Odmítnout ho nakonec mohou obě země – jak ta napadená, tak ta útočící. A válka tak bude pokračovat a bude se hrát dle jiných not.
Ale rčení „koho chce Bůh potrestat, splní mu vše, co si přeje“, platí zcela jistě. I (a nejen) na Babiše.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
