KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Čtyřapůlhodinová schůzka ministrů zahraničí Spojených států a Ruska v úterý v saúdském Rijádu znamená prolomení západní izolace Ruska, zavedené po jeho agresi proti Ukrajině v únoru 2022. Hlavním tématem byla právě válka vedená Ruskem na ukrajinském území, ale ani představitelé Ukrajiny, ani zástupci jejího souseda a spojence, Evropské unie, nebyli přizváni.
Momentální snímek překotně se vyvíjející situace je dosti zmatený. Ukazuje se, že Trumpova administrativa se vrhá do jednání bez sladěných not a její představitelé činí rozporuplná prohlášení. Základní linií nicméně zůstává snaha obnovit velmocenské vztahy s Ruskem a ukončit konflikt i za cenu relativizace dosavadní jednoznačné americké podpory Ukrajině.
O stavu mysli samotného Donalda Trumpa svědčí jeho poslední výroky, že Ukrajina si za válku spuštěnou před třemi lety může vlastně sama. „Neměli jste tam být. Neměli jste to začínat. Měli jste se dohodnout,“ vzkázal Trump Volodymyru Zelenskému, který se nechal slyšet, že nepřijme žádnou dohodu vyjednanou bez zástupců Ukrajiny.
Trump šel až tak daleko, že zpochybnil Zelenského legitimitu, poukázal na jeho údajně nízkou podporu ve veřejnosti a podotkl, že součástí dohody by mělo být i uspořádání prezidentských voleb na Ukrajině, což svědčí o pohrdání vnitřními demokratickými procesy v napadené zemi.
Ve veřejném prostoru je nyní řada faktů, výroků a stanovisek, které by se měly postupně stávat součástí konečné skládačky. Hraje se ovšem ve více směrech, takže není jisté, zda i „puzzle“, o jehož sestavení jde, bude jenom jedno.
Nejzajímavější prvky:
První setkání ruské a americké delegace v Rijádu nebylo nijak srdečné. Žádné úsměvy a stisky rukou. Žádné společné prohlášení. Obě strany se nicméně dohodly, že vytvoří týmy, které budou „pracovat na co nejrychlejším vyřešení ukrajinského konfliktu, které bude trvalé a přijatelné pro všechny strany,“ uvedl mluvčí amerického ministerstva zahraničí Tammy Bruce. Diplomatický poradce ruského prezidenta Jurij Ušakov řekl jinými slovy totéž. Dodal, že ke schůzce Vladimira Putina s Donaldem Trumpem dojde „ve vhodnou chvíli“.
Americký ministr zahraničí Marco Rubio o obsahu schůzky telefonicky informoval některé evropské protějšky, včetně šéfky diplomacie EU Kaji Kallasové. Tato ochota je interpretována jako vstřícné gesto.
Po skončení prvních rozhovorů nastane čas pro další kolo, kdy ke stolu zasednou všechny strany včetně Ukrajiny a EU, uvedl Rubio. Evropská unie musí být podle něj ovšem přítomna jen proto, že vůči Rusku uplatňuje ekonomické a politické sankce. Je jasné, že dohoda bude zahrnovat také odstranění nebo zmírnění těchto sankčních režimů.
Zelenskyj vyzval k formulaci společných ukrajinsko-západních stanovisek před jakýmkoli podstatnějším jednáním s Kremlem. Přeje si „rovnocenné“ rozhovory, které zahrnou EU, Velkou Británii a také Turecko.
Zatímco Rubio mluví o budoucím zapojení Ukrajiny do jednání, všem znějí ještě v uších deklarace ministra obrany Peta Hegsetha minulý týden, jimiž v podstatě vyložil americké karty na stůl, aniž za to od protistrany cokoli dostal. Řekl zejména, že se Ukrajina bude muset vzdát části svého území, a vyloučil její členství v NATO.
Podle mluvčího Kremlu Dmitrije Peskova bude Ukrajina zapojena do jednání, až nastane „vhodný okamžik“. Ujistil, že pokud to bude nutné, je Vladimir Putin ochoten jednat napřímo i se Zelenským.
Zatímco vstup Ukrajiny do NATO je pro Rusko nepřekročitelná červená čára, nebude Moskva bránit přijetí této země do Evropské unie, řekl Peskov. „Je to svrchované právo každé země; nikdo nemá právo diktovat jiným zemím, jak se mají chovat.“ Z jeho úst to ovšem zní jako ironie.
Slaďování not na evropské straně se ujal francouzský prezident Emmanuel Macron. V pondělí svolal do Paříže představitele sedmi vesměs velkých zemí EU, ve středu pak většinu ostatních včetně Česka, ale také Kanady či Norska. Vynechal Maďarsko a Slovensko, jejichž lídři se stále ostřejšími proruskými výroky posunují na samotný okraj EU, ba mimo ni.
Na těchto schůzích jde o to, aby se země EU dohodly, jaké bezpečnostní záruky jsou schopny a ochotny poskytnout Ukrajině, a to jak pro případ, že válka potrvá, případně se zmenšeným zapojením USA, nebo že skončí a bude třeba garantovat nastalé příměří. Jakmile bude panovat shoda aspoň kolem některých kroků, svolá António Costa mimořádnou schůzi Evropské rady. Půjde-li to pomalu, bude se tím zabývat řádný summit 20. března.
Druhým velkým tématem těchto schůzí skupin lídrů v Paříži je evropská obrana. Tedy jak docílit co nejrychlejšího a nejúčinnějšího navýšení vojenských kapacit členských států a kde na to vzít peníze. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová navrhuje několik cest, včetně vyjmutí nákladů na obranu z výpočtů rozpočtových schodků a národních dluhů. Ačkoli jí to nepřísluší, mluvila v neděli na mnichovské bezpečnostní konferenci o potřebě vydávat na obranu tři procenta HDP, tedy „drasticky navýšit tyto prostředky“.
Americký zmocněnec pro Ukrajinu Keith Kellogg se tvářil spokojeně po boku von der Leyenové, když v úterý vyjadřovala přání „usilovat o spravedlivý a trvalý mír na Ukrajině společně se Spojenými státy“. Kellogg bude pokračovat na Ukrajinu, kde ho chce Zelenskyj vzít na frontu, aby viděl na vlastní oči. Pozoruhodně však chyběl kolem stolu v Rijádu, kde přitom šlo hlavně o Ukrajinu.
Prvním evropským státníkem, který osobně navštíví Donalda Trumpa, bude britský premiér Keir Starmer. Však také nechyběl na první „poradě“ v Elysejském paláci v pondělí; slíbil, že Trumpovi „předá poselství“ od svých evropských sousedů. Postavil se také do čela těch evropských zemí, které jsou ochotny poslat vojáky dohlížet na dodržování případného příměří, ovšem pouze za podmínky, že bude zaručena „americká bezpečnostní síť“. Pokud by Starmer sehrál epizodní roli spojky mezi EU a Trumpem, byl by to zřejmě první pozitivní plod „brexitu“.
Z uvedených střepin je zřejmé, že Donald Trump a jeho tým vysílají rozporné signály. Na jedné straně pohrdání Ukrajinou a náznaky podstatného omezení americké podpory a pomoci; to jsou Hegseth, viceprezident J. D. Vance a sám Trump. Na druhé tradičnější přístup Marka Rubia a Keitha Kellogga, kteří nadále mluví o potřebě Rusko zadržovat, i kdyby to mělo znamenat další finanční podporu Ukrajině.
Nikdo neví, zda tato kakofonie odráží realitu, nebo zda je promyšlenou strategií, jež umožňuje Trumpovi nechávat otevřené různé cesty a rozhodovat se ad hoc. O to těžší je pak na takovou politiku reagovat.
Prolomení mezinárodní izolace a vstřícná gesta ze strany USA jsou radostnou zprávou pro Rusko, stejně jako prvky frustrace a neporozumění mezi Evropou a Spojenými státy. Putin se vždy snažil rozdělit „západní tábor“, a tím ho oslabit; nyní se přiblížil ke svému cíli.
Pro Evropskou unii jde o klíčový okamžik její existence. Pokud zůstane rozdrobená, umožní Rusku postupovat. Pokud se dohodne na významném navýšení své obranné kapacity, své odstrašovací síly, a učiní to koordinovaně, může z tohoto měření sil na několika šachovnicích, které teprve začíná, nakonec vyjít posílena.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
