KOMENTÁŘ PAVLA HLAVÁČKA | Průběh schůzky Donalda Trumpa s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským nám znovu zopakoval nepříjemný scénář, který se od inaugurace amerického prezidenta stále vrací jako bumerang: Donald Trump, ať už osobně nebo prostřednictvím členů svého kabinetu, pronese slova, která boří vše, na co si demokratická část Evropy od konce druhé světové války zvykla.
Jenže krom šoku, s nímž se po pátečním debaklu dosud evropští členové NATO vyrovnávají, se zde odehrává ještě jeden „příběh“, který nabírá stále jasnější obrysy.
Zoufalé verbální útoky na ukrajinského prezidenta odhalují, že Trumpův „plán“ na rychlé ukončení konfliktu na Ukrajině selhává. Ba co víc, Donald Trump svými neuváženými kroky vtahuje Ameriku do mnohem hlubších problémů, které budou tím bolestnější, čím více bude trvat na své zahraniční politice založené na principu „Amerika First“.
Vyložme „karty na stůl“ a označme je pravými jmény: Donald Trump je lhář. A podle všeho patologický lhář. Jeho svět lží mu pomohl vyhrát americké prezidentské volby a převzít kontrolu nad republikánskou stranou, která nyní ovládá obě komory Kongresu. To mu přirozeně usnadňuje vládnutí, protože v americkém politickém systému chybí reálná protiváha, schopná jej korigovat a vracet zpátky na „pevnou“ zem.
Jakkoli jsou Trumpovy dosavadní politické úspěchy reálné, stále platí, že lhaní není dobrá strategie. Slova mají své významy, a ty nelze zaměňovat dle libovůle. V jednu chvíli se vylhaný svět nutně obrátí proti jeho původci a šiřiteli. Trumpovy lži o ohledně války na Ukrajině jsou toho možná prvním dobrý příkladem – protože v tuto chvíli více než ostatní kauzy odhalují, že americký prezident nebude schopen splnit to, co sliboval.
Když tvrdil, že má plán na ukončení války na Ukrajině, lhal. Takový plán by v sobě musel obsahovat sérii klíčových prvků – od zahájení jednání se všemi aktéry, poskytnutí bezpečnostních garancí pro případ porušení míru, vytvoření plánu na post-konfliktní rekonstrukci, vypořádání se s válečnými zločiny a mnoho dalších. Nic takového nikdy neexistovalo. Namísto toho měl Trump v hlavě jen pár obecných představ, co „by chtěl udělat“.
Prohlášení Donalda Trumpa, že válku na Ukrajině rychle vyřeší, vzbuzovala naději. Jenže žádný takový plán nikdy neexistoval!
Pro mnoho z nás bylo těžko představitelné, že by prezident největší demokratické mocnosti a garanta evropské bezpečnosti dokázal tak okatě lhát. Začali jsme si namlouvat, že třeba něco vymyslí. Toto „sebe-namlouvání“ bylo do značné míry dáno frustrací ze způsobu, jímž k válce přistupovala administrativa Joe Bidena (a s ní i představitelé evropských mocností).
Západní lídři se neformálně shodovali, že Ukrajinu sice podpoří, ale pouze do té míry, aby přežila – ne nutně, aby Rusko porazila. A tak válka pokračovala, a s ní i lidské a materiální strádání.
Do toho přišla bombastická tvrzení Donalda Trumpa, že on problém vyřeší. Jak prosté, chtělo by se říci! Až na to, že žádný plán nikdy neexistoval. Boje nebyly ukončeny do 24 hodin po zvolení Donalda Trumpa, ani 24 hodin po jeho inauguraci. A ani teď nejsme mírovému řešení o nic blíže, než jsme byli na začátku tohoto roku.
Donald Trump lhal, když tvrdil, že bude nutit k přijetí kompromisů obě bojující strany. Od chvíle, kdy začal svůj „plán“ realizovat, byl jeho postup zcela jednostranný: k ústupkům byla nucena pouze ukrajinská delegace, zatímco ta ruská si průběh vyjednávání pochvalovala jako „konstruktivní“.
Čím více Trump o válce na Ukrajině hovoří, tím více odhaluje, že se jeho pohled v klíčových aspektech překrývá s kremelskou propagandou: o příčinách konfliktu; o tom, kdo válku začal; kdo útočí a kdo se brání; kdo je diktátorem a kdo demokraticky zvoleným státníkem; o množství peněz, které USA (vs. EU) do Ukrajiny investovaly; o počtu mrtvých civilistů a vojáků; o podpoře, které se těší ukrajinský prezident...
Trump se svou ulhaností dostává do slepé uličky, protože jeho „plán“ nepovede k uzavření míru. Zelensky dal najevo, že nehodlá americkému diktátu ustupovat. A Evropa jej v tom podpořila, zatímco Trump – ve svém světě bájivé lhavosti – vsadil na Rusko.
Jím vyřčená slova vypuštěná do globálního mediálního prostoru mají konsekvence, které nelze vzít zpět – třebaže se je Trump snaží zlehčovat a popírat („To že jsem řekl [že Zelenskyj je diktátor]? Nemůžu uvěřit, že jsem to řekl.“).
V tuto chvíli nezbývá Trumpovi nic jiného, než aby ve svém sbližování s Putinem pokračoval. Nicméně bude tak činit ve značně oslabené pozici, protože diplomatické „páky“, které mohl vůči Rusku nasadit (když se tvářil, že je přítel Putina i Zelenského), už ztratil. Vlastní vinou.
Od Trumpa nemůžeme očekávat, že by přiznal chybu. Co však můžeme očekávat a čeho zcela jistě budeme svědky: začne obviňovat „neposlušné“ Ukrajince a nemoudré Evropany z toho, že brání uzavření mírové dohody.
Paradoxně tak zatím jediným hmatatelným výsledkem Trumpova „mírového plánu“ je, že Amerika ztratila důvěru svých spojenců a získala sympatie agresora a válečného zločince.
Ztráta důvěry je neviditelný, zcela zásadní politický statek. Způsob, jakým dokázal Trump „zazdít“ své evropské alianční partnery (o Ukrajině nemluvě), bude – dříve či později – rezonovat doslova po celém světě.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
