Čtyři měsíce pekla: Jak Putin plánuje zlomit Ukrajinu – a co (ne)udělá Trump

Když se ukrajinští vyjednavači minulý týden setkali se svými ruskými protějšky v Istanbulu (v pokračování jednání, které Rusové zmařili v prvním roce války), Rusko pokračovalo ve svých maximalistických požadavcích.

Vladimir Medinskij, Putinův poradce vedoucí ruskou delegaci jako šéfvyjednavač, Ukrajincům řekl, že „Rusko je připraveno vést válku navždy“, přičemž odkazoval na Severní válku (1700–1721), ve které carské Rusko porazilo Švédsko po 21 letech bojů, přetavilo se v ruské impérium a etablovalo se vůbec poprvé jako významný hráč na evropské scéně. 

Rusko sice nemůže vést válku stávajícím tempem donekonečna, ale Kreml si zatím evidentně myslí, že její dopad na Ukrajinu se bude časem zvyšovat ještě vyšším tempem, protože Trump opakovaně silně naznačil, že se z jednání a celé války může stáhnout úplně. Ruská armáda se tak chystá zintenzivnit své operace.

Nuzné výsledky mocně propagovaného 90minutového telefonátu mezi Trumpem a Putinem také mluví za mnohé. Oznámení třicetidenního příměří v oblasti energetické infrastruktury, které Trump označil za úspěch, je pouze oprášením staré iniciativy, která byla mezi Moskvou a Kyjevem projednávána před vpádem Ukrajiny do ruského Kurského regionu.

Tiskové prohlášení Kremlu pak prozradilo klíčový detail: Putin měl Trumpovi zdůrazňovat nutnost zastavení vojenské pomoci a sdílení zpravodajských informací s Ukrajinou jako podmínku pro zahájení jednání.

Odůvodněním bylo, že jde o prostředek k zabránění „eskalaci konfliktu a snaze o jeho řešení politicko-diplomatickými prostředky“, což je nerealizovatelné i pro Trumpa, který čím dál více působí jako ruská loutka a který by v důsledku souhlasu s takovou podmínkou vypadal velmi slabě.

Upřímně řečeno, patrně právě to je jediná věc, která mu brání s touto podmínkou souhlasit. I kdyby tak učinil, jednání by stejně nikam nevedla, což mu jistě lidé jako ministr zahraničí Marco Rubio důkladně vysvětlili, nebo se o to alespoň pokusili.

Tím, že Putin ustoupil jen o píď, dává najevo, že je připraven tančit kolem Trumpa dlouhé, pomalé tanečky, zatímco ruská armáda bude pokračovat ve svém hlemýždím, ale setrvalém postupu na bojišti.

Putinova vyjednávací strategie je předvídatelná: postupovat pomalu, udržovat Trumpův zájem a opakovaně resetovat jeho očekávání. Putin využívá jednání o příměří jako nástroj k urychlení či umožnění svého vojenského vítězství a stanovuje si podmínky, které se později mají stát součástí konečné dohody odrážející výhradně ruské požadavky.

Putin plánuje využít bezcenná gesta, jako je příměří kvůli přehlídce na Rudém náměstí, spolu s drobnými ústupky – například omezení útoků na energetickou infrastrukturu –, aby udržel Trumpovu víru v ruský závazek k jednání. Mezitím může usilovat o větší zisky na bojišti a pomalu formovat Trumpova očekávání ohledně možné dohody.

Nakonec proč by Putin uvažoval o něčem jiném než o dosažení svých maximálních cílů, když se vztahy s USA změnily z hluboce nepřátelských za prezidenta Joea Bidena na až nepředstavitelně přátelské za Trumpa? Podmínky na této frontě by nemohly být příznivější.

Evropa se mezitím připravuje na pokračování konfliktu bez americké účasti. Symbolickou v tomto byla středeční návštěva Volodymyra Zelenského v Berlíně. Německo a Ukrajina podepsaly nový rozsáhlý balíček vojenské pomoci v hodnotě 5 miliard eur. 

Dohoda má financovat nákup munice, společnou výrobu zbraňových systémů mezi oběma zeměmi, zajistit financování ukrajinského obranného průmyslu a obsahuje také rozsáhlý balíček protivzdušné obrany. Německo a Ukrajina budou také spolupracovat na vývoji a zavedení nových zbraní pro údery na dlouhé vzdálenosti, rozumějme pravděpodobně dronů a střel s plochou dráhou letu, z nichž první by měly být uvedeny do služby na Ukrajině ještě v tomto roce. 

Zelenskyj tvrdí, že Ukrajina současně vyrábí 40 % svých zbraní pro potřeby frontové linie a že s dalšími investicemi z Evropy může tuto produkci ještě zvýšit. Strašidelné pak je, že pro mnohé zbrojovky je jednodušší otevřít nový závod přímo na Ukrajině, kde jim hrozí vybombardování, než bojovat s byrokracií a pokusit se ho otevřít v Evropě; to je ale téma na jiný článek.

Trumpovi obhájci tvrdí, že je připraven zaujmout vůči Rusku tvrdý postoj. Už dokonce obnovil některé sankce svého předchůdce a vyjádřil vůči Kremlu netrpělivost; 30. března prohlásil, že je na Putina „nasraný“ kvůli zdržování jednání a následně pohrozil uvalením sekundárních sankcí na ruský vývoz ropy.

Od té doby však uplynuly dva měsíce a stále není známo, že by se chystaly nějaké další sankce, zatímco Trumpův vyjednavač s diktátory Witkoff prohlásil, že nejlepším způsobem, jak ukončit válku, by bylo nechat Rusko dostat vše, co chce.

Na začátku dubna Trump prohlásil, že se „Rusko musí pohnout“. Evropští lídři volají po dalších sankcích proti Rusku, aby těmto slovům dodali váhu, zatím však bezvýsledně.

Vzhledem k tomu, jak velký důraz Trump klade na ukončení války mezi Ruskem a Ukrajinou a jak moc se zdá, že nesnáší lidi, kteří se vzpírají jeho vůli, by se dalo předpokládat, že ho taková ruská neústupnost skutečně rozlítí – jak ostatně sám tvrdil.

Jenže skutek zatím utek, a podle informací deníku Wall Street Journal se Trump za zavřenými dveřmi podivuje, že ukončení válek je těžší, než se zdá. Není divu, když není ochoten s Putinem zacházet stejně jako s ostatními, kteří se mu vzpírají.