Čína už neútočí levnými tričky. Teď jde po tom nejcennějším

Evropa přichází v obchodě s Čínou zhruba o miliardu eur denně. Právě proto v Bruselu začaly horečné rozhovory o tom, jak zastavit rostoucí příliv masivně dotovaného čínského zboží. Na konci června se evropský komisař pro obchod Maroš Šefčovič sešel s čínským ministrem obchodu Wang Wen-tchaem a obě strany si daly tři měsíce na hledání řešení. Ve hře přitom není jen obchodní bilance, ale budoucnost evropského průmyslu.

„Podíl exportu zboží a služeb do světa na HDP EU dosahuje zhruba 21 procent a závisí na něm přibližně 30 milionů pracovních míst,“ připomíná ředitel Centra asijsko-pacifických studií na CEVRO Univerzitě Jan Železný. Jenže právě tuto průmyslovou základnu podle něj Čína systematicky oslabuje. Zatímco evropský vývoz do Číny loni klesl o 6,5 procenta, dovoz z Říše středu dál rychle roste.

„Deficit v roce 2025 vzrostl na téměř 360 miliard eur a jen za první čtvrtletí letošního roku přidal dalších 98 miliard. Oprávněně se proto mluví o takzvaném čínském šoku 2.0,“ říká Železný.

Proč se čínský export valí do světa právě teď? Pekingu nevyšel plán postavit hospodářský růst na silnější domácí spotřebě. Takzvaná strategie dvojí cirkulace, která měla snížit závislost země na vývozu, nenaplnila očekávání. O to více se Čína znovu soustředila na dobývání zahraničních trhů.

„Čínská ekonomická strategie je po těchto slabších výsledcích opět silně zaměřena na růst exportu a ovládnutí zahraničních trhů,“ vysvětluje Jan Železný. Od pandemie covidu podle něj vzrostl objem čínského exportu o 40 procent, zatímco dovoz prakticky stagnuje. Čína dnes vyrábí zhruba 30 procent světové produkce zboží, sama ale spotřebuje jen asi 13 procent.

Pro Evropu je rozhodující, kam tato nadprodukce směřuje. Poté, co Spojené státy omezily přístup čínského zboží na svůj trh vysokými cly, obrátil se Peking více na země ASEAN, Afriku, Jižní Ameriku i Evropskou unii. Právě evropský trh se tak stává jedním z hlavních odbytišť čínské průmyslové nadprodukce.

A nejde o levné textilní výrobky nebo hračky. Čínské firmy dnes míří především do odvětví, na kterých chce Evropská unie postavit svou budoucí konkurenceschopnost.

Největší hrozbou přitom není levné spotřební zboží. Čína se zaměřuje na obory, na kterých chce Evropa postavit svou budoucnost – výrobu solárních panelů, baterií, elektromobilů, polovodičů nebo technologií pro energetiku.

„Dochází k oslabování evropské konkurence a postupnému obsazování klíčových podílů na evropském trhu,“ varuje Jan Železný.

Podle něj navíc nejde o férový konkurenční boj, ale o masivně podporovanou státní strategii. Čínská výroba je dotována nejen centrální vládou, ale také jednotlivými provinciemi a městy.

„Podle odhadů Mezinárodního měnového fondu dosahují tyto dotace 4,4 procenta čínského HDP, tedy zhruba 800 miliard dolarů ročně. OECD navíc odhaduje, že čínské firmy získávají přibližně osmkrát vyšší podporu než jejich konkurenti ze zemí OECD,“ říká Železný.

Právě tato kombinace obrovských státních subvencí a nadprodukce podle něj vytváří podmínky, kterým evropské firmy jen obtížně konkurují.

Podle Evropské komise už nejde jen o obchodní spor. Pokud současný trend vydrží, může Evropa ještě do konce desetiletí přijít o významnou část své průmyslové základny. Jan Železný ale varuje, že skutečné důsledky budou mnohem širší než zavřené továrny.

„Takový vývoj vede k vyšší nezaměstnanosti, poklesu životní úrovně, prohlubování rozdílů mezi regiony a v konečném důsledku i k růstu podpory extremistických a antisystémových stran. Přesně takové dopady jsme mohli sledovat například ve Spojených státech,“ upozorňuje.

Evropská unie proto začíná přitvrzovat. Už zavedla dodatečná cla na čínské elektromobily, připravuje opatření vůči plug-in hybridům a omezuje přístup čínských firem ke kritické infrastruktuře. Podle Železného navíc sílí skupina států v čele s Francií, Itálií a Nizozemskem, která požaduje razantnější obchodní politiku vůči Pekingu.

Největší překážkou ale zůstává Německo.

„Berlín postupuje opatrně, protože jeho exportní model je na čínském trhu stále výrazně závislý. A právě přes německou ekonomiku je s Čínou úzce propojený i český export. Proto je v národním zájmu České republiky, aby se do evropské debaty aktivně zapojila a pomohla hledat společnou strategii,“ uzavírá Železný.

Co tedy může Evropa udělat? Podle Jana Železného má v rukou silnější karty, než si sama připouští. Evropská unie je totiž jedním z nejdůležitějších odbytišť pro čínské zboží. Problémem dosud nebyl nedostatek ekonomické síly, ale politické vůle.

Evropa by se podle něj zároveň neměla snažit Čínu úplně odstřihnout. Smyslem není přerušit obchodní vztahy, ale omezit nebezpečnou závislost na čínských dodávkách a přimět Peking, aby přestal využívat netržní výhody.

„Nápravná opatření by měla vést k narovnání podmínek a ke změně chování Číny. Cílem není úplné ekonomické oddělení, ale snížení strategických závislostí a ochrana Evropy před hrozící deindustrializací i jejími bezpečnostními a politickými důsledky,“ říká Železný.

Peking už ukázal, že se nebude bránit jen slovy. Zavedl odvetná cla na evropské vepřové maso, mléčné výrobky i brandy. Podle Jana Železného by ale ustupovat ze strachu byla mnohem větší chyba.

„Obranná opatření samozřejmě přinesou krátkodobé náklady a mohou zhoršit obchodní i politické vztahy s Čínou. Pokud ale Evropa neudělá nic, bude se její závislost dál prohlubovat a během jedné až dvou dekád může přijít o podstatnou část své průmyslové základny,“ varuje.

Řešením je podle něj strategie označovaná jako escalate-to-negotiate – nejprve zvýšit tlak, aby vůbec vznikl prostor pro seriózní vyjednávání.

„Smyslem je přijmout taková opatření, která mohou krátkodobě vyostřit situaci, ale přimějí obě strany usednout k jednacímu stolu a nastavit férovější podmínky vzájemného obchodu,“ uzavírá Železný.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc!