ROZHOVOR | Úspěch ukrajinské operace Vivaldi v oblasti Lymanu neznamená strategický zlom v celé válce, ale definitivně zmařil ruský plán sevřít klíčový donbaský pevnostní pás do obřích kleští. Bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza v rozhovoru vysvětluje, jak Třetí armádní sbor dokázal oklamat nepřátelský průzkum na bojišti sledovaném drony 24 hodin denně a proč zkombinoval špičkovou robotiku se starými sovětskými transportéry přeměněnými v bezposádkové nálože. Zároveň však varuje, že navzdory tomuto taktickému triumfu čeká zkoušenou Ukrajinu vůbec nejtěžší zima od začátku plnohodnotné invaze.
Jsme právě svědky návratu manévrovacího způsobu boje na dlouhodobě ustrnulé rusko-ukrajinské frontě?
Zatím plošně ne, ale operace Vivaldi nám jasně ukazuje cestu. Ukazuje nám, že po měsících ustrnulých bojů, kterým dominovaly drony, najednou vzniká prostor a cesta, kdy by se za určitých okolností manévrový boj mohl vrátit na bojiště.
Vivaldi nádherně demonstruje, v čem ten recept spočívá: oslepit, pokud možno přerušit logistiku a oklamat. To všechno potom vytvoří prostor pro to, aby na určitém úseku fronty byla manévrová operace vůbec možná.
Proč právě Lyman: Záchrana donbaského pevnostního pásu
Operace Vivaldi měla narušit severní část kleští, kterými se Rusové snaží obklíčit ukrajinský pevnostní pás na Donbase. Proč je tento prostor strategicky tak důležitý?
Občas se v médiích zkratkovitě objevuje popis situace v tom smyslu, že cílem je Lyman. Tak to není. Lyman je podružný, což vůbec nesnižuje jeho hodnotu, ale o to město samotné nejde. Rusové si vytkli za cíl dobýt Donbas. Je to sice až zástupný cíl - není to celá Ukrajina, není to levobřežní Ukrajina, neznamená to odříznutí země od moře, což byly původní hlavní cíle invaze. Je to až plán D, E či F, nicméně takový je.
K tomu, aby ruská vojska mohla postoupit a Donbas dobýt jako celek, jim stojí v cestě jedna zásadní věc: takzvaný pevnostní pás. To je opevněné území včetně měst a dalších styčných bodů, které se táhne zhruba padesát kilometrů. Pozor, není budován poslední čtyři roky, ale již od roku 2014, tedy dvanáct let.
A protože Rusové za těch dvanáct let neuspěli, aby ho dobyli ztečí, rozhodli se provést klasický plán. Uzavřít jakési kleště: udělat obchvat z jižní i ze severní strany a následně v kotli zlikvidovat poslední ohniska odporu, respektive pevnostní pás jako takový.
Cílem Ukrajinců v oblasti Lymanu bylo tu severní čelist kleští zničit a eliminovat. To znamená definitivně neumožnit Rusům dokončení obchvatu. Ukrajinci velmi dobře přečetli bojiště, dokázali v té oblasti relativně nepozorovaně soustředit síly a v několika etapách provádějí eliminaci ruského vpádu.
Název operace Vivaldi odkazuje na Čtvero ročních období. Jde jen o pověstný ukrajinský marketing, nebo to má reálný vojenský obsah?
Ten název je samozřejmě chytlavý, poetický a odkazuje na skladatele Antonia Vivaldiho. Ukrajinci to pojali marketingově i fakticky. Operace by měla skutečně sestávat ze čtyř částí. V tuto chvíli to vypadá, že jsme někde ve třetí části a blížíme se k jejímu konci.
Zároveň to ale ukazuje jejich schopnost pracovat s informacemi. Třetí armádní sbor disponuje vlastním PR a marketingovým oddělením, které čítá desítky lidí. Vědí velmi dobře, jak je pro vedení války klíčová morálka - ukrajinských obyvatel, vojáků, ale i západních spojenců, díky jejichž pomoci dokáže Ukrajina vzdorovat početně silnějšímu ruskému vojsku.
Lekce z roku 1940 a ruská armádní nemoc
Frontu permanentně monitorují průzkumné drony. Jak se Ukrajincům podařilo utajit soustředění sil a dosáhnout momentu překvapení?
V moderní válce udržet přípravu v tajnosti vůbec není jednoduché. Nestačí jen rádiový klid. Celou linii dotyku monitorují drony dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu, takže moment překvapení je nesmírně obtížný. Byla to kombinace rádiového klidu a toho, co Rusové nazývají termínem maskirovka. Tedy podat a zamaskovat situaci tak, aby byl nepřítel zmaten, zda vůbec k nějakému útoku dojde a na jaké části fronty.
Klamná taktika spočívala v tom, že Rusové byli do velké míry přesvědčeni, že těžká technika nemůže prostoupit určitým typem terénu. Mně to evokuje situaci, kdy Francie v roce 1940 kalkulovala proti nacistickému Německu tak, že považovala Ardeny za nepropustné pro moderní těžkou techniku. Proto tam nebyla Maginotova linie a byly tam jen slabé hlídky. Nikdo netušil, že Německo bude schopno přes bažinatý terén těžkou technikou projít, díky čemuž plán Sichelschnitt proběhl tak úspěšně.
Vidíte, že se to v historii opakuje v cyklech, byť tentokrát v menším měřítku. K tomu patřilo i maskování, uskupení útočných jednotek na úplně jiném místě fronty, kde Rusové úder čekali. Když máte frontu dlouhou přes tisíc kilometrů, nepřítel ji musí mít rozvrstvenou plošně a spoléhat na své informační zdroje.
Velitel Třetího armádního sboru Andrij Bileckyj prohlásil, že nepřítel hlavní úder doslova zaspal. Co to vypovídá o ruském velení na tomto úseku?
Já bych ruské velení nepodceňoval. Není to tak, že by velení na tomto úseku bylo nepoměrně slabší než jinde. I Rusové se učí, za ty čtyři a půl roku prošli vývojem a získali zkušenosti.
Svědčí to ale o dvou chronických systémových problémech. Rusové prosluli vlastností, kterou Ukrajinci nemají: zvykli si reportovat svému velení podstatně pozitivnější stav na frontě, než jaký ve skutečnosti je. Důvod je relativně jednoduchý - nechtějí být potrestáni, nechtějí být ti špatní, kteří neplní úkoly. Raději situaci zkreslují ve svůj prospěch. Když to ale dělá většina z nich, na štábu zodpovědném za daný úsek vyhodnotíte situaci úplně falešně a vydáte pokyny, které neodpovídají realitě.
Druhým důvodem je rigidita velení. Pořád je obrovský rozdíl mezi ukrajinskou a ruskou armádou ve schopnosti a rychlosti přijímat rozhodnutí. Třetí armádní sbor je výkladní skříní v delegování pravomocí na nižší důstojníky. Rozhodování především u dronového vojska a dělostřelectva probíhá téměř v reálném čase, metodou just in time. Rusové sice zrychlili, ale ne tolik. Kombinace zkresleného obrazu bojiště a těžkopádného rozhodování pak způsobuje přesně taková selhání.
Třetí sbor jako stát ve státě a létající nosiče robotů
Třetí armádní sbor sehrál v operaci hlavní roli. Co je to vlastně za jednotku?
Není to běžný druh vojska v rámci ukrajinské armády, je to vlastně stát ve státě.Má na starosti zhruba 150 kilometrů fronty, což je při její celkové délce kolem patnácti procent, které náleží do jeho správy. V Kyjevě je suverénně nejaktivnější v náborových kampaních a dokáže jít vlastní cestou, odlišnou od ostatních armádních uskupení.
Jeho velitel má obrovské bojové zkušenosti trvající minimálně čtrnáct let. Stál u bojů o Mariupol, který byl noční můrou ruského prezidenta už v roce 2014. Zatímco města kladoucí hrdinný odpor v ruské tradici dostávají titul „město hrdina“, Mariupol byl z ruského pohledu vnímán téměř jako zrádce, protože čekali, že se k nim přidá, k čemuž i díky Azovu nedošlo.
Bileckyj dokázal aplikovat moderní způsob myšlení do celého sboru. Hrají na vysokou míru robotizace, implementují umělou inteligenci a kladou velký důraz na šetření živé síly.
Jeho velitel má samozřejmě i politické ambice, což je potřeba vnímat. Už po minských dohodách se snažil prorazit na pravém okraji politického spektra. V tuto chvíli jsou tyto ambice potlačené, nicméně jsem přesvědčen, že až konflikt skončí, na politickou scénu se vrátí.
V operaci se objevily zprávy o bezprecedentním nasazení pozemních robotů i upravené staré techniky. O co přesně šlo?
Ukrajinská strana uvádí, že šlo o první velkou operaci svého druhu na světě, kdy těžké vzdušné drony vynesly a vysadily do týlu nepřítele pozemní robotické prostředky - drony s kulomety na podvozcích. Tyto pozemní bezpilotní stroje pak v týlu vytvořily prostor, který odřízl logistiku a zásobování předsunutých ruských jednotek.
Když vojáci jdoucí do útoku vidí, že v nepřátelském týlu už operuje spřátelený prvek, který narušuje morálku protivníka, postupují s daleko větším sebevědomím a odhodláním. Ukrajinci už dříve předvedli husarský kousek na moři, kdy bezosádkové námořní čluny nesly v útrobách vzdušné drony stovky kilometrů, aby je vypustily u nepřátelského pobřeží.
Zároveň ale dokážou geniálně využít prastarou techniku. Vzali staré sovětské osmikolové obojživelné transportéry BTR-60 z přelomu padesátých a šedesátých let. Těmto strojům sovětští vojáci za studené války přezdívali „rakev“, protože měly tak slabé pancéřování, že vojáci raději seděli nahoře na korbě.
Ukrajinci z nich udělali bezosádková vozidla napěchovaná tunami výbušnin a poslali je k ruským pozicím jako kamikadze stroje. Mělo to dvojí efekt: nejenže masivní výbuch prorazil opevněná stanoviště, ale eliminoval i živou sílu protivníka z překvapivého důvodu. Protože šlo o identické staré sovětské stroje, Rusové se neschovávali ani neutíkali. Domnívali se, že jim vlastní armáda posílá posily. Nikoho nenapadlo, že k nim přijíždí dálkově řízená nálož protivníka.
Obrácená taktika: Proč Vivaldi uspěl a ofenziva 2023 ne
Ukrajinské zdroje po třech fázích hlásí 176 kilometrů čtverečních osvobozeného území, přes pět tisíc ruských ztrát a více než 250 zajatců včetně důstojníků, operátorů dronů a dělostřelců. Co z toho je vojensky nejvýznamnější?
Paradoxně ani jedno z těch čísel. Nejvýznamnější je to, že ruské kleště se nepotkají. Ukrajina dokázala eliminovat severní křídlo obchvatu, zastavila ho a ukázala světu i sobě, že i v době nadvlády dronů nad bojištěm je manévrová operace možná.
Není to strategický průlom, je to taktický úspěch s operačními důsledky. Ambicí velké protiofenzivy v roce 2023 bylo rozetnout ruská vojska ve dví. Tady taková ambice nebyla, tady šlo o zastavení hrozícího obklíčení.
V roce 2023 se útočilo lidově řečeno do plných – do předem připravených pozic a hlubokých minových polí za plné podpory ruského letectva a dělostřelectva, což neuspělo. U operace Vivaldi se poučili a situaci otočili. Vůbec neútočili naslepo proti opevnění. Nepřítele nejprve oslepili, logisticky odřízli a izolovali - včetně úspěšného zásahu produktovodu, který zajišťoval až padesát procent dodávek nafty pro ruské jednotky v oblasti. K tomu přidali maskirovku, a teprve když byla ruská obrana zmatená a paralyzovaná, vyrazila kombinace robotických prostředků a pěchoty.
Pokud má mít operace Vivaldi podle svého názvu čtyři fáze a tři jsou ukončeny, co lze čekat od té čtvrté?
Když první tři fáze neodhalila ruská rozvědka ani jejich drony, těžko můžeme detailně předjímat, co přesně bude čtvrtou fází myšleno. Můžeme předpokládat další rozvíjení útoků a definitivní likvidaci severního nástupního prostoru.
Zajímavější je ale jiná věc. Zástupce velitele Třetího armádního sboru napůl poeticky konstatoval, že Vivaldi má sice čtyři roční období, ale v tuto chvíli by bylo záhodno, aby Rusové na bojišti stále častěji slyšeli spíše Mozartovo Requiem.
Signál spojencům versus nejtvrdší zima války
Jaký signál operace vysílá spojencům a jaký Kremlu? Mění to vnímání, že ruský postup na Donbasu je sice pomalý, ale nevyhnutelný?
Tato operace válku nerozhodne, ale vysílá tři zásadní signály. Prvním je faktické odříznutí a likvidace severní čelisti kleští kolem Donbasu. Druhým je obrovská vzpruha pro morálku ukrajinské armády a společnosti v zázemí – důkaz, že armáda se jen pasivně nebrání a neustupuje, ale dokáže převzít iniciativu a vymyslet úspěšnou ofenzivní operaci. A třetím je zpráva západním partnerům: vaše pomoc nevychází vniveč, jsme schopni efektivně plánovat, měnit taktiku a útočit.
Zároveň je ale nutné říct druhou část reality: Ukrajinu bezesporu čeká vůbec nejtěžší zima celého konfliktu. Ruský vojensko-průmyslový komplex přešel do poloválečného režimu – neříkejme válečného, protože v Rusku není plná mobilizace – a produkuje velmi sofistikované balistické rakety ve větších objemech než na začátku invaze.
Kde je v tuto chvíli největší zranitelnost ukrajinské obrany?
Ukrajincům se zoufale nedostává prostředků protivzdušné obrany právě proti balistickým střelám typu Iskander. Střely s plochou dráhou letu a pomalé drony jsou schopni eliminovat z více než devadesáti procent. Proti balistice je ale obrana slabá. Rakety do systémů Patriot byly ve velkém vystříleny při incidentech v Perském zálivu a americká armáda má nedostatečné zásoby i pro sebe samu, natož pro Ukrajinu.
K tomu Rusové začínají ve velkých počtech nasazovat nové útočné drony s proudovým pohonem. Proti nim dosavadní vrtulové stíhací drony nestačí, protože proudové stroje jsou výrazně rychlejší, a úspěšnost jejich sestřelování se zatím pohybuje jen v nižších desítkách procent.
Nové zbraňové systémy jako Freya nebo evropský protiraketový systém SAMP/T jsou sice vyvinuté, ale SAMP/T začne chrlit rakety z linek až v následujících měsících a nadcházející ukrajinskou zimu už nestihne. Pokud bude válka pokračovat v letech 2027 či 2028, může být situace díky náběhu výroby lepší. Letošní zima však bude pro ukrajinskou energetiku i města extrémně náročná.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a uvidíte ukrajinskou frontu z bezpečí domova. Díky moc.
