Nové Putinovy zbraně. Gerany zahnaly Kyjev do úzkých, musí překopat celou vzdušnou obranu

Dronová válka na Ukrajině překročila technologický Rubikon. Až dosud ukrajinská protivzdušná obrana sváděla s ruskými bezpilotními letouny v podstatě rutinní souboje. Během jarních masivních náletů dosahoval Kyjev podle vlastních statistik ohromující více než 94procentní úspěšnosti zachycení cílů.

Tento ukrajinský štít je ale pod drtivým tlakem. A jde o tlak vyčíslitelný: s nástupem proudových strojů spadla úspěšnost záchytu ze zmíněných 94 procent na 79. Rusko totiž pochopilo, že pokud chce obranu zahltit, musí jí ukrást její nejcennější zdroj: čas na reakci.

Jak vypadala ruská taktika dosud? Základem dronové kampaně byl proslulý stroj íránského původu Shahed-136, v Rusku vyráběný a modifikovaný pod názvem Geran-2.

Tento stroj poháněl jednoduchý pístový motor, na jehož konci se točila obyčejná tlačná vrtule. Pro laika si jej lze představit jako létající sekačku na trávu. Byl mimořádně hlučný – proto si na Ukrajině vysloužil přezdívku „moped“ – a velmi pomalý. Jeho cestovní rychlost se pohybovala kolem 185 kilometrů v hodině. Létal proklatě nízko, čímž se sice dokázal schovat pod úroveň radarů, ale jakmile ho zachytily lidské uši či akustické senzory, obránci měli luxus času.

Mohli předat souřadnice mobilním palebným skupinám, které v klidu najely na pozici a cíl sestřelily relativně levnou municí z těžkého kulometu na střeše pick-upu, případně ze staršího protiletadlového kanónu (např. typu Šilka).

Tato rovnice už ale neplatí. Technologické rozbory sestřelených vzorků odhalily zrod zcela nové třídy zbraní. Vrtuli nahradil proudový motor čínského původu (u Geranu-5 jde o typ Telefly TF-TJ2000A), který vytváří tah prudkým urychlováním vzduchu. Z pomalého dronu se tak de facto stala levná a rychlá střela s plochou dráhou letu.

Rozdíl v parametrech oproti původním modelům je pro obránce na zemi skutečně značnou výzvou:

• Geran-4 létá cestovní rychlostí 320 km/h s maximem 350, má dolet 770 kilometrů a nese 50kilogramovou hlavici (často s děsivou termobarickou náloží). Dostup činí až 4 kilometry.
• Geran-5 je pak skutečné ocelové monstrum. S délkou 6,5 metru a vzletovou hmotností 850 kilogramů se dokáže pohybovat rychlostí 450 až 600 km/h. Dolétne 950 kilometrů, operuje až v šestikilometrové výšce a na cíl dopadá s drtivou 90kilogramovou hlavicí.

Zkuste si tu fyziku představit. Jestliže starý Shahed dokázal ukrajinský voják chvíli sledovat očima a zamířit před něj hlaveň kulometu, Geran-5 při rychlosti kolem 160 metrů za sekundu pouze problýskne nad hlavou. Rychlost stroje sečtená s jeho výškou ukrojila Ukrajincům čas na zacílení natolik, že klasická palba z lehkých zbraní zkrátka ztrácí jakýkoliv smysl.

Ruské inovace se týkají nejen motorů – změnil se i „mozek“ dronů. Původní stroje se daly poměrně snadno zarušit. Jakmile jim ukrajinské rušičky (systémy elektronického boje, anglicky zkráceně EW) klasicky zmátly nebo odstřihly signál GPS, dron často zabloudil a zřítil se.

Nové Gerany ale používají sofistikované navigační moduly řady Kometa, které disponují vícepólovými CRPA anténami. CRPA je adaptivní anténní pole: více prvků umožňuje odhadnout směr rušení a „vyříznout“ ho (spatial nulling), zatímco se systém soustředí na slabší signály ze satelitů.

Laicky řečeno: obyčejná GPS anténa naslouchá všemu kolem sebe a snadno ji zahltí nebo jaksi ohluší pozemní rušička. CRPA anténa funguje jako chytrý směrový mikrofon na hlučném koncertě – dokáže ignorovat křik (rušení) ze země a soustředí se jen na tichý signál ze satelitů přímo nad sebou.

Ruské proudové drony navíc využívají mobilní 3G/LTE sítě a pokročilé modemy, díky kterým si mohou předávat data a přesně korigovat svůj let. Tyto plus pokročilejší mesh modemy (typicky čínské XK-F358 a podobné, často s ukrajinskými SIM), slouží k telemetrii, hlášení polohy, občas videu a k předávání dat mezi drony.

To umožňuje korekci trasy, obcházení obrany a v některých případech i dálkové řízení, když primární navigace selže nebo je potřeba aktualizovat cíl. Mobilní síť zde zkrátka funguje jako záložní komunikační kanál, který klasické vojenské rušení GPS nezasáhne tak snadno. Ale to už se dostáváme do složité problematiky, která sem nepatří – pro zájemce doporučuji článek zde, nebo zde.

Teď k samotné taktice. Z Rusů si můžeme dělat legraci z mnoha důvodů, ale je jasné, že nejsou úplně hloupí. Co je na nové ruské taktice tedy možná nejvíce zákeřné? Není to totiž tak, že nahradili pomalé drony těmi rychlými. Začali je míchat do opravdu smrtících mixů.

Jak daleko to zašlo, ukázala například noc z 2. na 3. září. Ze 163 vzdušných cílů, které Rusko toho večera vyslalo, byla zhruba polovina proudových variant geranů. A v jednom čtyřdenním úseku koncem srpna bylo z 1 500 vypuštěných dronů přes 800 proudových. 

Pro srovnání: do té doby největší jednodenní nálet z 24. března, při kterém nad Ukrajinu zamířilo 999 dronů, byl ještě takřka výhradně vrtulový – a právě u něj se ukrajinská obrana chlubila těmi 94 procenty sestřelů.

Ruské velení dnes záměrně kombinuje pomalé Shahedy plížící se při zemi, klamné a levné překližkové drony Gerbery za pár tisíc dolarů a vysoko a rychle letící proudové Gerany s raketami. Cílem je takzvaná saturace obrany. Ukrajinský systém řízení palby se musí v reálném čase rozhodovat: Pošlu na tento cíl kulometnou palbu, drahou raketu z francouzského systému Mistral, nebo odstartuji se stíhačkou Mirage 2000?

Jak z této asymetrické pasti ven? Ukrajina reaguje od základu novou architekturou. Opouští model osamocených raketových baterií a přechází na doktrínu „vidět všude a reagovat lokálně“.

Protože rychlý a nízko letící cíl se často schová za horizont a radar ho nevidí, vybudoval Kyjev po celé zemi akustickou síť Sky Fortress a Zvook. Jde o více než 14 tisíc inteligentních mikrofonů rozmístěných na stožárech a střechách – systém, který v roce 2022 vznikl v garáži dvou inženýrů z mikrofonu a mobilního telefonu na tyči.

Dnes je podle akustických dat sledována zhruba pětina všech cílů vstupujících do ukrajinského vzdušného prostoru. Jakmile mikrofon uslyší hluk motoru (byť proudového), předá data okamžitě do centrální digitální mapy. Ta v řádu vteřin vypočítá trasu a upozorní nejbližší palebnou jednotku přímo na jejím tabletu. Co dříve trvalo minuty, trvá dnes vteřiny.

Zásadní změnou ale prochází i samotná výzbroj obránců. Levné ukrajinské FPV interceptory, které ještě loni kosily Shahedy po tisících, byly konstruovány proti cíli letícímu 185 kilometrů v hodině. Na pětisetkilometrový stroj prostě nestačí. A protože západní protiletadlové střely jsou kriticky nedostatkové a drahé, Ukrajina vyvinula zcela novou kategorii zbraně: vlastní proudový stíhací dron s názvem Alexa Spatium, kodifikovaný 21. srpna letošního roku.

Je to malý stroj o rozměrech zhruba 1,5 × 1,7 metru z lehkých kompozitů, naváděný televizní i infračervenou soustavou, který startuje z mobilního katapultu během několika minut.

Ministerstvo obrany jako jeho cíle výslovně jmenuje Gerany třetí, čtvrté i páté generace a Shahed-131. Pokud misi nedokončí, dokáže se vrátit na odpaliště a vzlétnout znovu – a právě tahle návratnost je na celém konceptu ekonomicky nejcennější.

Zbytek ale zůstává otazníkem. Ministerstvo nezveřejnilo ani rychlost, ani dostup, ani dolet, ani cenu, ani výrobce.

Každopádně, budoucnost protivzdušné obrany dnes nestojí na obřích raketových systémech a letkách nadzvukových stíhaček. Závod kočky s myší mezi Ruskem a Ukrajinou právě definuje novou éru válčení, ve které tradiční letecké velmoci ztrácejí svou absolutní dominanci, viz USA na Blízkém východě.

Oblohu nad bojištěm si poprvé v historii neuzurpují piloti v drahých strojích, ale různé modely umělé inteligence a tisíce bezpilotních letounů, které se ve vysokých rychlostech loví navzájem.

Zkušenosti s proudovými Gerany a systémem Alexa Spatium tak celému světu vysílají jasný vzkaz: minimálně několik let v budoucích válkách nevyhraje ten, kdo postaví nejdokonalejší stíhačku. Vyhraje ten, kdo dokáže nejrychleji a nejmasověji vyrábět létající roboty. Ať už obranné, nebo útočné.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a já slibuji, že se naučím psát kratší texty. Díky.