Tank je mrtev, ať žije tank. Proč moderní drony neznamenají konec éry obrněnců

Na frontě dnes běžně vídáme scénu, která nutí k zamyšlení i ty nejzarytější zastánce těžké techniky. Ukrajinské velení raději ukrývá cenné západní tanky M1 Abrams hluboko v lesích, protože nebe zaplněné levnými ruskými FPV drony z nich dělá příliš zranitelné terče. Sociální sítě jsou plné záběrů, jak drobná kvadrokoptéra s výbušninou mění šedesátitunové ocelové monstrum za miliony dolarů v hořící vrak.

Z pohodlí týlových pracoven se proto stále častěji ozývá verdikt: tank je přežitek. Levná asymetrická zbraň ho prý definitivně vymazala z moderního bojiště. Pokud se ale zeptáte vojáků, kteří v zákopech reálně bojují o přežití, dostanete přesně opačnou odpověď. Chtějí tanků více, ne méně. Ukrajinský tankový velitel to nedávno pro specializovaný web The War Zone shrnul jasně: „Odepsat tanky je předčasné. Jen vyčkáváme. Jejich éra neskončila.“

Obrněná technika totiž neprochází smrtí, ale dalším cyklem bolestivé mutace. A při pohledu do historie zjistíme, že tento proces už tu byl mnohokrát.

Jak ukazují vojenské studie (například analytické materiály od Association of the United States Army), největší mýtus moderní války nezní, že tank umírá. Faktem totiž je, že nikdy neumírá samotný tank, ale vždy umírá jen určitý způsob, jakým se tank v předchozí válce používal.

První pohřby tanků se konaly už po první světové válce. Tehdy se pochybovalo, zda tento „pomalý a poruchový experiment“ bude mít v rychlých válkách budoucnost (ve Spojených státech byl Tank Corps v roce 1920 dokonce zrušen).

Zajímavá paralela s dneškem ale přišla o padesát let později. V roce 1972 vyšel v americkém odborném magazínu Armor článek příznačně nazvaný „The Death of the Tank“. Vzápětí vypukla Jomkipurská válka (1973). Egyptská pěchota vybavená levnými sovětskými protitankovými střelami (Sagger / Maljutka) v ní zdecimovala drahé izraelské tankové brigády. Dobová debata byla doslovnou kopií té dnešní: Proč stavět drahý tank, když ho pěšák s levnou raketou dokáže spolehlivě zničit?

Ani tehdy ale tanky nezmizely. Změnila se jen nutnost je úzce kombinovat s pěchotou a dělostřelectvem do takzvaných kombinovaných formací. Zabili jsme doktrínu nechráněného tankového klínu, ne tanky jako takové.

Po Válce v Zálivu (1991) se věřilo, že vrtulníky jako Apache a nová přesně naváděná munice udělaly z tanků pomalé a zbytečné terče na pouštní střelnici. Přesuňme se ale do roku 2001.

Tehdejší vysoký britský vojenský představitel, generálmajor Peter Gilchrist, suverénně předpovídal, že klasické 70tunové tanky budou kolem roku 2025 pouhým přežitkem. 

Je v tom dokonalá historická ironie – právě a doslova od roku 2025 se totiž na Ukrajině armády naopak urputně předhánějí v tom, jak těžký tank za každou cenu ochránit a vrátit do bitvy.

V čem se tedy analytici pletou? Dron nezabil tank. Dron ve spojení se všudypřítomnými radary a satelity zabil moment překvapení. Zničil koncept masových mechanizovaných koncentrací, které se valily stepí. Dnes je bojiště tak průhledné, že než se shromáždí deset tanků k útoku, nepřítel je vidí a zničí.

To ale neznamená konec tanků. Zbraň není zastaralá ve chvíli, kdy ji lze levně zničit. Zastaralá je až tehdy, když její vojenskou roli dokáže někdo jiný plnit lépe a levněji. A tady dron fatálně selhává. 

Malá kvadrokoptéra nedokáže bezpečně převézt družstvo zraněných vojáků pod dělostřeleckou palbou. Nedokáže poskytnout okamžitou, chráněnou a zničující přímou palbu ze 120mm děla do betonového bunkru. To zkrátka pořád umí jen ocelová krabice na pásech.

Na moderním bojišti tak tanky nezmizely, jen se (podobně jako v roce 1917) vrací k roli mobilní, vysoce chráněné palebné podpory pěchoty. Pracují z úkrytů, bleskově vyjedou, vypálí a opět se schovají.

S cílem udržet je ve hře vidíme extrémní technické improvizace. Od jednoduchých sítí přes takzvané „želví tanky“ obalené plechem, pletivem a gumou. Jeden takový extrémně zodolněný ruský tank dokázal nedávno na bojišti absorbovat více než 40 zásahů FPV drony, aniž by byl zničen. To mimochodem tvrdě narušuje na internetu hojně přijímanou rovnici, že „jeden dron rovná se jeden zničený tank“.

Vedle surového železa se na frontu pomalu dostávají i sofistikované systémy aktivní ochrany (APS), jako je ruská Arena-M. Ty dokážou přilétající hrozbu zachytit a zničit těsně před nárazem do pancíře. Zdaleka to není dokonalé – roj 20 dronů obranu přesytí a prolomí – ale jde o první kroky adaptace, jak ze slepé uličky ven.

Proč tedy Rusové a Ukrajinci riskují nasazení těchto mnohamilionových zbraní v prostředí, které je doslova prošpikované poletující smrtí? Odpovědí může být, že podle posledních analýz z ukrajinské fronty za srpen stálo Rusko dobytí pouhého jednoho čtverečního kilometru území neuvěřitelných 82 mrtvých nebo těžce raněných vojáků. Pokud by armády obrněná vozidla a tanky zcela odepsaly a poslaly do útoku pouze nekrytou pěchotu s drony, tato čísla by okamžitě vyletěla o mnoho pater výš. 

Žádná armáda na světě si nemůže dovolit odepsat tank, dokud neexistuje jiná alternativa, jak chránit životy vlastních mužů před nepřátelskou palbou. Tank v roce 2026 rozhodně nezemřel. Jen právě absolvuje další ze svých bolestivých evolučních cyklů.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a nenaskočíte na opakovaně vyvrácené teze. Díky!