Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Temná mexická záhada. Ani po 20 letech není jasné, kdo má na svědomí brutální vraždy stovek žen

720p480p360p240p

Počtem obyvatel je mexické město Ciudad Juarez, které pouze řeka Rio Grande odděluje od amerického El Pasa, srovnatelné s Prahou. Pověst má ale temnou jako málokteré místo světa. Série vražd tamějších žen, která si od devadesátých let vyžádala stovky obětí, nedává místním spát. S každým novým nárůstem násilí, s každým novým zločinem, jehož obětí se stane žena či dívka, se do podvědomí vkrádá dobře známý strach.

Mexické město Ciudad Juarez na hranicích se Spojenými státy je díky levné pracovní síle rájem továren zvaných maquilladoras. Za čárou, jen kousek od vysněných USA, ve fabrikách vlastněných zahraničními firmami každý den vzniká nesmírné množství levného zboží, které putuje do celého světa. Za prací přicházejí do města především mladé ženy se základním vzděláním. Řada z nich nechá rodinu daleko za sebou a stanou se obyvatelkami Ciudad Juarez, kde kvůli pracovnímu vytížení znají jen cestu do práce a domů.

Pro své okolí jsou postradatelné, pokud zmizí, často se na to přijde až po čase. Nezáleží na denní době, více než milionové město bývalo ještě nedávno nejnebezpečnějším místem světa. Drogové kartely, zkorumpovaná policie, tisíce postradatelných žen… Únosy probíhaly z autobusů městské hromadné dopravy, z centra města, cestou z práce na ubytování.

V poušti se vždy časem objevila těla pohřešovaných. S jejich ukrýváním si nikdo hlavu nelámal, prostě je pohodil kus za městem, jako by se zbavoval smetí. Na tělech žen a dívek, kterých bylo na jednom místě často hned několik, bylo na první pohled patrné, že se staly oběťmi sexuálně motivovaného násilí. Identifikace nalezených byla často možná pouze díky DNA jejich příbuzných, kteří po nějaké době od posledního kontaktu nahlásili zmizení.

Dokumentovat počty obětí začala v roce 1993 mexická rodačka Ester Chavezová. Zarazilo ji především to, že policie často případy ani nevyšetřovala, a pokud už se jimi zabývala, rychle je zase odložila. Studiem spisů a novinových článků dospěla k číslu pěti set mrtvých, řada dalších se ve stejné době pohřešovala. Počty v následujících letech začaly jít rychle do stovek.

Nebyl to jen počet zmizelých, který vyvolal vlnu šokovaných reakcí po celém světě, jakmile začala Chavezová na problém upozorňovat. Děsivá byla poranění na tělech dívek, která prozrazovala, že si před smrtí musely projít doslova peklem na zemi. Mrtvoly byly často ohořelé, poseté bodnými ranami, pachatelé některým dívkám uřezali části těla.

Zarážející byla také vzájemná podoba zmizelých, které mívaly vesměs polodlouhé vlasy, velké oči, základní vzdělání a žádné vlivné příbuzné po ruce. Po vlně pobouření, které dal svět Mexiku jasně najevo, se ocitl před soudem egyptský chemik Abdul Latif Sharif, který žil od 70. let v USA. Poté co si tam odseděl pět let za znásilnění, mu hrozila deportace. Realizoval tak ještě jedno znásilnění a uprchl přes hranici do Ciudad Juarez.

Když se v poušti zkraje devadesátých let začala objevovat mrtvá těla brutálně znásilněných dívek, přišla si nakonec pro Egypťana policie. V soudním procesu byl označen za hlavního viníka násilných trestných činů a odsouzen k trestu v trvání 60 let. Vraždy mladých žen ale pokračovaly i po jeho zadržení a pokračují i po jeho smrti v roce 2006. Argument úřadů, že ke znásilněním dával pokyny gangu Los Rebeldes z vězení Sharif, se tak ukázal jako lichý.

Na krutou sérii vražd spjatou s městem na hranicích začaly upozorňovat matky obětí, které se sdružily v organizaci Nuestras Hijas de Regreso a Casa (Vraťte naše dcery domů). Jedna ze zakladatelek hnutí, Marisela Ortizová, poukazovala na to, že provedení činů naznačuje, že by do úmrtí mohly být zapleteny drogové kartely. I její dcera se stala jednou z obětí. Tělo šestnáctileté Rubi našli v roce 2008 rozčtvrcené a ohořelé v odpadkovém koši. Matka ji přežila o dva roky, v prosinci 2010 ji při pokojné demonstraci žen z Juarezu za zavražděné dcery zastřelil neznámý útočník.

Varianta s řáděním drogového kartelu se postupně stala jedním z nejpravděpodobnějších vysvětlení děsivých zločinů. Řada lidí je přesvědčena, že k únosům mladých žen dochází pro pobavení špiček světa obchodu s narkotiky. Když s nimi členové kartelu skončí, zavraždí je a pohodí v poušti nebo na některé z ulic města.

S přitvrzením mexické politiky ve vztahu k drogovým kartelům postupně začal klesat i počet vražd v Ciudad Juarez. Město, které dlouho vévodilo žebříčku násilných úmrtí ve světě, postupně vypadlo i z první padesátky. Jen záhadným zmizením mladých žen stále není u konce, jen za první měsíc a půl roku 2017 jich zmizelo dalších dvanáct. Poušť stále vydává lidské pozůstatky, ačkoliv justice už řadu údajných pachatelů poslala za mříže. Místní se s každým dalším objeveným tělem ptají: Copak to nikdy neskončí?

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744