Za nápis na soše sv. Václava ho StB poslala do Bohnic. Další Příběhy 20. století | info.cz

Články odjinud

Za nápis na soše sv. Václava ho StB poslala do Bohnic. Další Příběhy 20. století

Do konce dokumentární televizní série Příběhy 20. století zbývají poslední tři díly. V neděli odvysílá ČT2 ten, který se věnuje dvěma méně známým disidentům. Vyvrací častou představu, že disidenti byli během normalizace vlastně jen ti, kteří podepsali Chartu 77. „K disidentství vedly různé cesty. Člověk se ale musel rozhodnout, že bude vnitřně svobodný a že za to možná ponese důsledky,“ říká v dokumentu autor scénáře Adam Drda.

Ve filmu vystupují dva muži, kteří normalizační dobu prožili po svém. Stavěli se proti režimu, zároveň ale nepatřili mezi signatáře Charty 77 a ani dnes nejsou zdaleka tak známí, jako řada tehdy v disentu aktivních lidí.

Jedním z těch, kteří vyprávěli pro Paměť národa, je Miroslav Vodrážka. Undergroundový hudebník, nezávislý publicista a aktivista. „Okupace v roce 1968 pro mne byla iniciační moment,“ vypráví ve filmu o svém „politickém probuzení“ v okamžiku, kdy mu bylo 14 let. „Ty věci jsou v životě jednoduché, buď děláte kompromis, nebo ne. A my jsme se rozhodli ho nedělat. Rozhodli jsme se, že nebudeme tvrdit, že okupace byla přátelská pomoc,“ vysvětluje chování svoje a kamarádů, s nimiž se dělal hudbu a umění.

V lednu 1977 vyšlo prohlášení Charty 77, signatáři se dovolávali dodržování lidských práv v Československu. K čemuž se představitelé Československa zavázali v Helsinkách podpisem Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v roce 1975.

V březnu 1977 vzal Miroslav Vodrážka bílou barvu a na sochu sv. Václava napsal do čela dvoumetrový nápis „Bůh je zde“. Následoval příjezd několika aut veřejné i tajné bezpečnosti, zatčení, výslech. K překvapení policie, která byla od začátku toho roku na texty zvláště přecitlivělá, u něj nenašli žádný politický text. Po výslechu bylo nakonec rozhodnuto, že jednal v atace schizofrenie, je nebezpečný pro společnost a začali ho „léčit“ na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny v Bohnicích. „Nejlepší vědeckou metodou byly inzulinové šoky,“ komentuje svoje zážitky Vodrážka.

Ve stejnou dobu, tedy v březnu 1977, zemřel po výsleších Státní bezpečnosti filozof a jeden z prvních mluvčích Charty 77, Jan Patočka. Na toho ve filmu vzpomíná i politolog, disident a vydavatel samizdatu Rudolf Kučera. „Patočka pro mne znamenal hlavě ideové zázemí. …Jeho teorie toho, že člověk se má totalitnímu režimu vzepřít a usilovat o svobodný život. Pro mne to byl člověk, který zformuloval filozofii disentu.“

Absolvent filozofické fakulty Kučera začal, i na radu známých - disidentů, pracovat v Akademii věd, v Ústavu pro filozofii a sociologii. Věřili, že by někdo normální mohl zlepšit fungování ústavu, že se ještě může stát něco pozitivního. „Ale je to nesmysl. Systém se nedá změnit, když do něj pošlete slušné lidi. Naopak je to semele,“ říká dnes. Žil pak sám ve schizofrenním prostředí – pracoval v Akademii, dokonce se stal členem KSČ. Po práci se pak ale intenzivně věnoval samizdatu. Když zemřel filozof Jan Patočka, musel se rozhodnout, zda bude svoje aktivity i dál skrývat nebo ne. Rozhodl se a na Patočkův pohřeb šel. To, co následovalo, se dalo čekat: předvolání k výslechu a nabídka spolupráce s StB, ruku v ruce s výhružkou, že bude vyhozen z Akademie. Vyhodili ho.

On i Vodrážka pak pracovali v dělnických profesích. Vodrážka organizoval bytové semináře Egona Bondyho nebo Milana Machovce nebo konspirační schůzky mluvčích Charty 77. Kučera se věnoval především samizdatu, pořádal filozofická setkání a od poloviny osmdesátých let řídil časopis Střední Evropa. „Idea kolem té revue byla, že nejsme okraj Sovětského impéria, že k němu nepatříme kulturně a civilizačně, ale jen kvůli vojenské síle Sovětského svazu.“

Chartu 77 ani jeden z nich nepodepsal. Proč, to se dozvíte v dokumentu. A jak se jejich život odvíjel po revoluční době v roce 1989? „Byl jsem samozřejmě rád, snažil jsem se o ten převrat, ale ten průběh mne zneklidňoval. Nechtěl jsem se zapojit do politiky, protože jsem chtěl zůstat svobodný – nechtěl jsem se vyrovnávat s těmi lidmi, o kterých jsem věděl, co byli zač,“ říká Rudolf Kučera. Dál vedl Revue Střední Evropa, a také Institut politologických studií na FSV UK. Dosud přednáší politologii.

Miroslav Vodrážka působil jako redaktor časopisu Vokno, věnuje se feminismu, hudbě a publicistice. Oba dělají prakticky totéž jako za svobodného režimu, jen – zatím – ve svobodných podmínkách.

TV Příběhy 20. století, díl 14. – Dvě cesty do disentu. Režie: Petr Hátle, scénář: Adam Drda.

Dokumenty, které vycházejí z nahrávek pro sbírku Paměť národa, vysílá ČT v neděli v 18.15 hod. večer. Reprízy jsou v pondělí 19.15 a ve středu v 18.00 na stejném kanále. Všechny už odvysílané díly najdete v iVysílání České televize.

 

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna ve 3 hodiny ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Game of Thrones s08e01 - shrnutí 1. dílu

Game of Thrones s08e02 - shrnutí 2. dílu

Články odjinud