Babišův hon na „nadměrné kapacity“ připomíná návrat státní plánovací komise

25. 11. 2020 • 14:41
KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Když premiér Babiš před týdnem zpochybnil kompenzace firmám ze segmentu cestovního ruchu s tím, že vláda nemůže uměle, státními dotacemi, udržovat „nadměrné kapacity“ v tomto oboru podnikání, opět tím otevřel Pandořinu skříňku otázek týkajících se koronavirových dotací. Kompenzovat či nekompenzovat ekonomické škody vzniklé protipandemickými opatřeními? A pokud kompenzovat, tak komu a v jakém rozsahu? Paradoxní je, že Damoklův meč nad „turistickými“ firmami, jež patří k nejvíce poškozeným, třímá v rukou premiér, jehož svěřenský holding je největším tuzemským příjemcem dotací.

Podle Babiše jsou v cestovním ruchu, který je založený na přílivu cizinců, „nadměrné kapacity“. Proto prý není možné firmy z tohoto segmentu dále udržovat při životě státními dotacemi. Premiér se přitom odvolává na síly tržní ekonomiky, které prý vláda nemůže „přetlačit“. Z čehož dovodil, že finanční podpora ze strany státu musí být jak časově, tak i svým rozsahem omezena.

Především, tvrzení o nadměrných kapacitách v turistickém ruchu zavání hrou na neblaze proslulou státní plánovací komisi, která v minulém režimu určovala, které podniky mají existovat a kolik státních dotací jim na to „strana a vláda“ přidělí. Na základě čeho premiér dovozuje, že bude turistický ruch (například v rámci Evropy) utlumen? Existuje snad nějaký záměr, že má být zrušena jedna ze základních svobod EU, tedy volný pohyb osob?

Nelze popřít, že volné cestování – nejenom v rámci Evropy – se stalo katalyzátorem dnešní globální koronavirové pandemie. V uzavřeném světě s totálně neprůchodnými hranicemi by se koronavirus takto globálně nešířil. Je však nepravděpodobné, že by si lidé – přinejmenším z té svobodnější a bohatší části světa – do budoucna přáli uzavřít hranice a omezit cestování. 

Naopak, klidně se může stát, že po eliminaci koronaviru poptávka po turistice strmě stoupne. Mnozí si budou chtít vynahradit ten rok, co strávili uzavřeni mezi čtyřmi zdmi domova. Nebo taky ne, kdo to může spolehlivě vědět? Chování spotřebitelů je v dlouhodobém horizontu nepředvídatelné, politici by ale neměli nikoho zastrašovat, měli by naopak konat tak, aby lidé i firmy mohli bez újmy na zdraví využívat maximum občanských i podnikatelských svobod.

Každopádně, tvrzení o nadměrných kapacitách v tom či onom podnikatelském oboru je nepatřičné. Politici nemohou a neumí správně rozhodovat o tom, o čem dokáže spravedlivě rozhodnout pouze trh.  A pokud by už nějaké segmenty či firmy měly být centrálně eliminovány, tak by to měly být ty, které jsou „živy z dotací“, tedy takové, které existují a podnikají jen proto, že je stát či EU dotují. Například v oboru pěstování energetických plodin jako je řepka olejka, respektive výroby „biopaliv“. O nadměrných či nedostatečných kapacitách trhu nemohou rozhodovat centrální plánovači, nýbrž zákazníci. A ti dnes tuto volbu činit nesmějí, protože turismus byl prakticky „zakázán“ z obavy před šířením koronaviru. 

Jiná zásadní otázka zní, do jaké míry stát má či může kompenzovat koronavirové škody soukromým firmám, myšleno samozřejmě v situaci všeobecně destruktivní pandemie. Všichni vědí, že podnikatele z cestovního ruchu nedostal do problémů samotný trh, nýbrž vláda, která reagovala na koronavirové nebezpečí. To platí bez ohledu na to, zda v době před koronavirem v oboru působilo málo či „nadměrně“ mnoho subjektů.

Z hlediska spravedlnosti a morální zodpovědnosti je na místě, aby všem firmám a všem podnikatelům v zemi byly finančně kompenzovány škody a ztráty způsobené vládními zásahy. V případě firem poškozených vládními restrikcemi přitom nejde o klasické „zvýhodňovací“ dotace, jaké pobíraly (a stále pobírají) firmy ze standardně dotovaných oborů, eurounijních výzev, operačních programů atd. Jde výhradně o adekvátní náhradu za státem (a pandemií) zmařené podnikání.

Problém je v tom, že je prakticky nemožné kvantifikovat všechny reálně utrpěné škody. A ještě složitější je otázka, kde na případné masivní kompenzace vzít peníze, když v běžném rozpočtu nejsou. Neexistuje žádná rozpočtová rezerva pro případ krizí, jelikož vláda v časech luxusní ekonomické hostiny (2017 až 2019) nevytvářela finanční zásoby na horší časy. Výsledkem je nutnost provádět kompenzace na dluh. Vzniká neřešitelné dilema, zda dnešní kompenzační pomoc za cenu budoucího „bolestivého“ dluhu (který nebude laciný) je objektivně správný postup.

Ano, premiér Babiš má v konečném důsledku absolutní pravdu v tom, že finanční podpora ze strany státu firmám musí být omezena. Opak takového tvrzení by totiž nedával smysl, neboť neomezená finanční podpora by vedla ke kolapsu veřejných financí. Nelze se ovšem zbavit dojmu, že dnešní přístup vlády s jejími ad hoc podpůrnými akcemi není optimální. Polehčující okolností budiž výjimečnost doby, kdy ze dne na den zemi zachvátil virus, jenž nakonec (s lehkou nadsázkou) zastavil dosud běžný chod světa. S něčím takovým se v době míru a moderní demokracie (s její sociálně-polotržní ekonomikou), v níž dominuje expandovaný stát a bezmála všemocná vláda, setkáváme poprvé. 

Zvolit pro všechny přijatelné, bezbolestné a časem prověřené řešení v situaci, kdy na „neomezené“ kompenzace nejsou a nebudou zdroje, nelze. Přesto logika věci nabízí férový dílčí postup: zredukovat rozsah „klasických“, tj. nekoronavirových dotací a použít takto ušetřené zdroje pro „virově“ poškozené podnikatelské subjekty. Vláda by měla dostupné dotační prostředky používat přednostně na kompenzace pro firmy v oborech, jež byly negativně zasaženy vládními protikoronavirovými opatřeními, typicky v oblasti cestovního ruchu, pohostinství a maloobchodu (zavřeného z moci úřední). To znamená, vynakládat finanční zdroje primárně v oborech, jež byly objektivně zasaženy koronavirem, tedy na úkor klasických nárokových či účelových dotací vyplácených firmám jen na základě toho, že podnikají v Bruselem preferovaném oboru a umějí si takové dotace zařídit.

 

SDÍLET

Naše newslettery rozesíláme každý týden

Šarlatáni brzdí seriózní výzkum účinků antabusu, říká biochemik Cvek

Marek Kerles
Dnes • 08:00

Český biochemik Boris Cvek byl členem mezinárodního týmu, který před třemi lety uveřejnil v prestižním vědeckém časopise Nature důležitou studii o účincích antabusu na rakovinné bujení. Vědci tehdy prokázali, že lék, využívaný pro léčbu alkoholismu, ničí v laboratorních podmínkách nádorové buňky a podobně funguje i při pokusech na myších. Dnes se na celém světě začalo o látce antabus i v odborných kruzích mluvit také jako o možném léku pro pacienty s covidem-19. Podle Borise Cveka je však tenhle předpoklad založen na zcela mylných a neseriozních základech a v konečném důsledku má na solidní výzkum antabusu kontraproduktivní účinek.

Cíl v nedohlednu, česká CNN marně čeká na své diváky

Vojtěch Kristen
Dnes • 06:00

KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Cíl je stále v nedohlednu. Taková je ve zkratce situace stanice CNN Prima News po osmi měsících na trhu. Stanici v průměru sleduje půl procenta lidí u obrazovek, většina pořadů dosáhne na sledovanost pouze v řádu nižších desetitisíců.

Lednové počasí a chyby Francouzů. Co s odstupem víme o blackoutu, který ohrozil Evropu?

Jan Kalous
Včera • 18:39

Možná jste si toho nevšimli, což je dobře. Nevšimla si toho v nějaké větší míře ani mnohá naše média, což už tak dobře není. Evropa se minulý pátek ocitla na hraně blackoutu. Je to ve své podstatě příběh o tom, jak nebezpečnou situaci v přenosové soustavě nastartovala Francie, ale zažehnaly ji české jaderné a uhelné elektrárny.