Články odjinud

Babišův socialismus pro děti. Obědy zdarma jsou rozumným předvolebním nápadem. Komentář M. Maňáka

Babišův socialismus pro děti. Obědy zdarma jsou rozumným předvolebním nápadem. Komentář M. Maňáka

Školní obědy zdarma plošně pro žáky prvního stupně, jejichž zavedení v rámci své permanentní předvolební kampaně navrhl Andrej Babiš, jsou poměrně racionální nápad, i když dále prohlubují státní „přerozdělování“. Jestliže ale stát organizuje školní docházku dětí jako povinnou činnost, pak dává logiku, aby jim tuto činnost „hradil“ pokud možno v co nejširším rozsahu.   

Šéf hnutí ANO Andrej Babiš navrhl, aby děti v posledním ročníku mateřské školy a na prvním stupni základní školy dostávaly obědy zdarma. Tedy, aby úhrada jejich obědů ve školních jídelnách probíhala výhradně z veřejných zdrojů, nikoliv přímo z kapes rodičů, jako je tomu dnes.

Vzhledem k tomu, že náklady na takové opatření by dosáhly zhruba šesti miliard korun, nelze pochopitelně mluvit o tom, že by obědy (či cokoliv podobného) mohly být reálně zdarma. Plátcem všech „bezplatných“ služeb státu vždy byli, jsou a budou daňoví poplatníci. Pokud by tedy nápad prošel, rodiče by plátci fakticky zůstali – tentokrát ovšem v roli daňových poplatníků (spolu se všemi dalšími lidmi, kteří chod Česka platí).

Pokud respektujeme, že základní školní docházka je povinná a dle Ústavy i bezplatná, pak by z logiky věci mělo být pro žáky ve škole bezplatné vše, tedy včetně školního oběda. Když už jsou rodiče povinni (pod hrozbou trestu) posílat své děti do státní školní budovy, měl by v ní stát (z peněz poplatníků) uhradit úplně vše – včetně pomůcek, svačin, nápojů i obědů.

Pokud stát za cokoliv, co se týká povinné školní docházky (a strava je její logickou a nedílnou součástí), chce po rodičích vymáhat platbu, pak to je ve zjevném rozporu s konceptem bezplatného školství.

Navíc již nějakou dobu panuje shoda na tom, že části dětí ze sociálně slabších rodin mají být obědy hrazeny z erárních zdrojů. Ostatně, projekt, který zajišťuje obědy zdarma pro děti ze sociálně slabých rodin, již existuje. Peníze posílá školám ministerstvo práce a sociálních věcí v rámci jednoho z unijních programů.

Přitom, hranice mezi rodinou sociálně slabší/potřebnou a sociálně „neslabou“ je ryze arbitrární. Nelze spravedlivě a objektivně rozhodnout, která rodina ještě ze sociálních důvodů obědy zdarma potřebuje a která už nikoliv. Proto se jeví jako konzistentní a efektivnější hradit obědy z centrálních veřejných zdrojů všem dětem školou povinným. Zkrátka nedělat mezi nimi rozdíly či nějakou umělou dělící linii.

Ani ekonomické aspekty celoplošného dotování školních obědů všem dětem (prvního stupně základních škol) nejsou přesvědčivým argumentem proti. Opatření by sice zvýšilo náklady státu o již zmíněných šest miliard korun ročně. Uvážíme-li však, že zhruba tutéž částku stát už dnes (v rámci plnění předvolebního slibu ANO) přerozděluje seniorům na silně dotované projížďky vlakem a žákům na dojíždění do škol, jeví se podobně vysoká částka proponovaná na „bezplatné“ školní obědy jako přijatelná.

A to zejména v kontextu toho, že příjmy státu v posledních letech rostou raketovým tempem. V roce 2013 (rok, v němž ANO uspělo poprvé ve volbách do Sněmovny) činily příjmy státu 1091 miliard korun. V minulém roce to bylo již 1273 miliard korun, tedy o 182 miliard korun více, a letos mají příjmy přesáhnout 1314 miliard korun. Je to o 223 miliard korun více, než před pěti lety!

Proč by se na tomto téměř pohádkovém růstu prosperity státu (což ale není totéž, jako prosperita obyvatel) nemohly podílet všechny děti školou povinné (nebo alespoň ty z prvního stupně)? Notabene, když jsou do základní školy nuceny chodit povinně, tedy pod hrozbou potrestání rodičů za špatnou docházku?  

Pokud by byly zavedeny „bezplatné“ obědy (tedy, pokud by stát přelil do školství více peněz na paušální úhrady obědů), přelilo by se touto cestou plošně více prostředků nazpět daňovým poplatníkům, což nelze považovat za neférové opatření.

Jistě, Andreje Babiše úvahy o poplatnících a příjmech státu netrápí. Jeho motivace k „bezplatným“ školním obědům je ryze marketingová. Touží přitáhnout další voliče a ještě k tomu zkusit přehlušit nepříjemné kauzy týkající se střetu zájmů, vlastního syna a Čapího hnízda.

Tak či onak, na věci to nic nemění, i když takzvaně pravicová opozice Babišův nový nápad kritizuje s tím, že jde o polokomunistické opatření. V jistém smyslu s tím lze souhlasit. Masivní státní přerozdělování (čehož jsme i u nás svědkem) je projevem socialismu. Přesto je z určitého pohledu nutno tuto účelovou „protikomunistickou“ kritiku opozice odmítnout. Vyznívá totiž jako snaha o zaměňování příčiny a důsledku.

Za totalitní je totiž nutno považovat už samotný princip povinné školní docházky. Jistě, každý by si nadevše přál, aby všechny děti a všichni občané státu byli gramotní a pokud možno co nejvíce vzdělaní. Na totalitní podstatě státem vynucované povinnosti uvalené na děti, které musí po devět let chodit každý pracovní den do školy, to však vůbec nic nemění. Opozice by měla ve své situaci zůstat názorově konzistentní a buď usilovat o zrušení povinné školní docházky, anebo tuto docházku učinit pro všechny ekonomicky co možná nejvíc férovou.

Zřejmě i s přihlédnutím k ne zcela oslňující chuti školních obědů se objevují oponentní obavy, že po případném zavedení kompletních dotací na školní obědy by se kvalita stravy ve školních jídelnách zhoršila. Případně, že by si děti přestaly bezplatných obědů vážit a začaly těmito pokrmy plýtvat. Takové úvahy jsou nepodložené. Z pohledu výroby školních pokrmů či zájmu dětí o ně je přece irelevantní, z jakých zdrojů do školy přitekly peníze.   

Ať už však akce „školní obědy pro všechny zdarma“ dopadne jakkoliv, nezbývá než doufat, že premiér ve věci blahobytu školní mládeže nezůstane na půli cesty, tedy pouze u mediálně vděčné snahy o změnu financování školních obědů. Věřme, že ze své pozice začne intenzivně bojovat i za zvýšení kvality školních obědů a to pokud možno alespoň na úroveň stravy, kterou za peníze daňových poplatníků konzumují ministerští a jiní státní úředníci.

 

Články odjinud