KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) ve svém komentáři k makroekonomické predikci tuzemské ekonomiky přiznala, třebaže ne takto přímočarými výrazy, že se vládní finance řítí k limitu únosnosti mnohem rychlejším tempem, než se až dosud jevilo či přiznávalo. A dovodila, že vláda musí začít šetřit, jinak by se dluhy nebezpečně přiblížily k „povolené rychlosti“, čili parametrům, jež připouští zákon, potažmo bruselská kritéria. Nastínila také, jak si záchranu státních financí představuje. Háček je v tom, že záchranné kroky přesunula na příští vládu, o jejímž složení či odvaze k úsporám lze jen spekulovat.
Resort Aleny Schillerové ve své nejnovější predikci prezentoval tvrdou realitu. Odhadl, že podíl vládního dluhu k HDP dosáhne 54,6 % již v roce 2024. To by znamenalo, že Česko za pouhé tři roky narazí na zákonem daný strop, z něhož plyne povinnost zatáhnout za dluhovou brzdu, a tedy omezit výdaje na provoz státu i na investice – tak, aby se ukazatel dále nezhoršoval. Již v loňském roce podíl dluhu dosáhl 38 procent a letos se podle ministerské predikce má vyšplhat na téměř 45 %. Jedno z Maastrichtských kritérií přitom členským státům povoluje vládní dluh ve výši maximálně 60 procent HDP. (Přičemž řada států EU počínaje „zkrachovalým“ Řeckem, přes Francii až po Německo tento závazek neplní). Tuzemská dluhová brzda je stanovena na 55% podíl.
Česká republika ještě před koronavirovým předělem patřila v EU – z hlediska zadluženosti – k těm zodpovědnějším. Nebýt pandemie a s tím souvisejících ekonomických důsledků, drželo by si dnes Česko od povolené dluhové hranice spolehlivější odstup. Kdyby vláda v dobách solidního ekonomického růstu (v letech 2015 a 2017 přesáhl 4 %) aspoň trochu šetřila a odkládala si peníze na horší časy, nemusel by dnes nikoho děsit blížící se „trest“ v podobě zákonem předepsané dluhové brzdy, potažmo nucených škrtů ve výdajích. Jenže myšlenka tvorby úspor v dobách hojnosti je idealistickým snem. Realita tuzemské vládní kasy (kterou ovšem plní daňoví poplatníci, nikoliv ministři) je neradostná, jelikož státní exekutiva během pouhých tří let „vyrobí“ rozpočtový deficit v součtu přesahujícím 1 bilion korun (367 miliard v roce 2020, minimálně 500 miliard letos a nejméně 300 miliard v roce příštím).
