KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠIMÍČKA | Veřejným prostorem se valí nespočet informací o digitalizaci veřejné správy, eGovermentu atd. Bohužel jsem nezaznamenal téměř žádné zmínky o skutečnosti, že drtivá většina „digitální transformace“ leží na ramenou komunálních politiků v 6258 obcích České republiky.
Šílené číslo co? Někteří experti na digitalizaci vyzývají: „vezměte si příklad z Estonska a Dánska“ – tam to prý dělají dobře. Tak tedy několik čísel, protože čísla nelžou: Estonsko 73 obcí na 1,2 mil. obyvatel, Dánsko 98 obcí na 5,8 mil. obyvatel. Dánská samosprávná obec zahrnuje cca 60 tisíc občanů, ale ta česká 1700 občanů, cca 35x méně. O čem se tedy bavíme?
Centrální digitalizace (registry, databáze, portál občana, sdílení dat, BankID) je jenom jeden díl skládačky, která ale nemůže fungovat bez druhé strany – tedy komplexní digitální transformace municipalit a jejich organizací. Kolik kandidátů do zastupitelstev obcí je schopno uvažovat o tom, že v roce 2026 budou mít všechny jejich příspěvkové organizace zákonnou povinnost umožnit každému komunikovat s nimi výhradně elektronicky?
Přitom žádná agenda není v příštích volbách aktuálnější. Efektivní veřejná správa, efektivní a funkční samospráva, to jsou elementární předpoklady pro fungující společnost a její rozvoj. Zatímco organizace na krajských úrovních (střední školství či sociální služby) na digitální transformaci usilovně pracují a mnohé kraje jsou opravdu daleko nejen technologicky, ale i procesně, řada velkých měst a obcí funguje uvnitř skoro stejně, jako za c. a k. Větu „Maruška má na to sešit“, kterou jsem slyšel loni na jednání se starostou středně velké obce s rozšířenou působností, nedostanu z hlavy ještě dlouho.
Také se v žádné jiné oblasti řízení municipalit nesetkávám tak často s odpovědí „nějak se to udělá“, případně „to nejde“. Po hříchu se nejedná jen o představitele obcí staršího věku, ale narážím také na relativně mladé starosty, kteří Vám bez uzardění řeknou, že co není kanál, veřejné osvětlení nebo dětské hřiště, to je nezajímá.
Digitální transformace obce (úřadu) a jejich organizací totiž nejde úplně snadno prodat běžnému voliči. Přitom nic neuvolní ruce ředitelům škol, školek, sociálních, kulturních či sportovních zařízení jako digitalizace ekonomických procesů. Jednoduché a opakující se věci máme řešit takto a úředníci či odborníci se pak mohou lépe věnovat věcem složitějším a především občanu-klientovi.
Toto funkční období rozhodne, zda se obec stane životaschopnou v nové době. Minimální potřeba každé municipality je mít systém elektronické spisové služby, systém pro elektronický oběh dokladů – finanční řízení instituce – a účetnictví. Jde nejenom o vlastní digitální transformaci, ale také o ochranu veřejných prostředků, což je možná vůbec nejzásadnější podmínka fungování veřejné korporace, tedy municipality a jejich organizací.
Dnešní doba je, také ve světle kauzy na pražském magistrátu, plná nedůvěry v komunální politiku, řízení městských firem a příspěvkových organizací. Známe případy, kdy si ředitel udělal z domu dětí a mládeže oslíčku otřes se, případně kdy starosta neuhlídal účetní a byl za to odsouzen. Nabytím účinnosti nového občanského zákoníku, tedy 1. 1. 2014 je výkon funkce orgánu obce jakožto právnické osoby (veřejnoprávní korporace) podstatně více spojován i s osobním rizikem vzniku povinnosti k náhradě škody či nemajetkové újmy způsobené obci. V souvislosti s tím případný soud pozorně posoudí i takové otázky, zda dotčený starosta vykonával svou funkci s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Tak to vyžaduje zákonná úprava a nejsem si zcela jistý, zda si to všichni kandidáti do obecních zastupitelstev, případně potenciální starostové, uvědomují.
Co může starosta udělat pro to, aby svou případnou odpovědnost za škodu, kterou může způsobit obci svým nesprávným rozhodnutím či postupem, vyloučil nebo zmírnil a snížil tak nová rizika spojená s výkonem funkce? Právě digitální transformace může takový benefit přinést a pomoci pak starostovi prokázat, že nejednal v rozporu s právním řádem.
Digitální transformace starostům a ředitelům organizací chrání klidné spaní.
V mnoha diskuzích s odborníky a lidmi z praxe se nakonec vždy shodneme na tom, že bez radikální reformy veřejné správy se z objektivních důvodů nepohneme dále. Ideální stav je mít max sedm krajů + Prahu a obce nad pět tisíc obyvatel. To je ovšem politicky absolutně neřešitelné, takže se musíme poprat s realitou.
Jedním z úkolů každého voliče v komunálních volbách je položit při kampani svým voleným zástupcům otázku – zvládnete digitální transformaci? Pokud ne, jedná se o vážný handicap, který sice není vidět na první dobrou, ale v příštích letech může být pro fungování takové municipality fatální.
Autor je právník a konzultant digitální transformace veřejné správy
