Dostál: Zeman dosáhl svého skoro ve všem. Zbývá ještě zlikvidovat Českou televizi | info.cz

Články odjinud

Dostál: Zeman dosáhl svého skoro ve všem. Zbývá ještě zlikvidovat Českou televizi

KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Na říjnové schůzi dolní komory budou poslanci rozhodovat o dvou zdánlivě nesouvisejících věcech. Obě jsou zásadní, obě ovlivní naši budoucnost. A obě hodně napoví o současném rozložení sil na ose Zeman–Babiš. První je státní rozpočet na příští rok, druhou čtyři výroční zprávy o České televizi z let 2016 a 2017. A pokud je to právě prezident, kdo tady tahá ve většině záležitostí za nitky, má optimálně rozehranou partii k tomu, aby své dílo dokončil, i pokud jde o veřejnoprávní a ještě pořád nezávislou televizi.

Miloš Zeman dosáhl už prakticky všeho, co si předsevzal, když ho voliči poprvé dostali na Hrad. Sice z ČSSD neudělal stranu plně podřízenou svým vrtochům, podařilo se mu ji ale systematickými útoky téměř zlikvidovat. Asi nikdo nezapomene, co všechno musel skousnout Bohuslav Sobotka, ať už jako předseda strany v čase před volbami a těsně po nich (Lánský puč), anebo později jako premiér a předseda nejsilnější partaje v zemi. Pomstychtivost prezidenta zašla tak daleko, že v květnu roku 2017 přijal ‚demisi', kterou předseda vlády na Hrad nepřinesl. Nutno podotknout, že Sobotka na rozdíl od Babiše útokům Zemana čelil a právě pokus znemožnit ho v přímém přenosu přijetím zmíněné ne/demise ustál snad až obdivuhodným způsobem.

Zemanovi se daří setrvale vychylovat těžiště vlády ze Strakovy akademie směrem k Hradu. Dnes jde odpovědnost především za slabým premiérem Babišem, který je ve vztahu k Zemanovi dlouhodobě v podřízeném postavení. Tou hlavní skutečností tak je, že vláda prakticky není složena ze dvou, ale ze tří koaličních prvků: hnutí ANO, ČSSD a Hradu. Sílu Zemana lze doložit také tím, že už dvakrát odmítl jmenovat ministrem kandidáta, kterého mu premiér navrhl, a jiné zase držel v úřadu. Ačkoli jsme od revoluce parlamentní republikou, za Zemanova působení ve funkci přímo voleného prezidenta lze tuto praxi označit za defektní. Důsledkem jsou stále znatelnější výboje poloprezidentského vládnutí.

Zemanovi se podařilo ovlivnit naši zahraniční politiku, přestože to je výsostně vládní záležitost. Boj vede s mediálním světem a vydavatelskými domy a systematicky likviduje pověstný étos listopadu 1989. Jeho přehlížení nadcházejícího 30. výročí revolučních událostí a neúčast na veřejných akcích k tomuto datu není náhoda, ale promyšlený tah v partii, kterou rozehrál už při svém prvním prezidentském období. Zeman je zkrátka, jak sám s oblibou říká, reprezentantem „druhého“ Česka a v této logice setrvale přiživuje konflikt. Je jedno, zda s „pražskou kavárnou“ a médii, nebo někým jiným, kdo zrovna upadl v nemilost. Výčet by byl dlouhý, teď se ale zaměřme na to, kdo ještě pokořen nebyl.

Zeman má totiž ještě jeden nesplněný úkol: zlikvidovat Českou televizi, respektive zbavit se jejího současného vedení. Ochočit si ji. Je v tomto ohledu transparentní a opakovaně to dal najevo, když poslancům doporučil, aby ze stolu shodili dvě výroční zprávy České televize, což může znamenat odvolání Rady ČT a následně také konec generálního ředitele Petra Dvořáka.

Dominantní silou poslanecké sněmovny je hnutí ANO, které má 78 z dvou set poslanců. Je to tedy opět Andrej Babiš, kdo o tomto plánu prezidenta rozhodne, respektive ho (ne)provede. Podvolí se, anebo dodrží, co na jaře slíbil, tedy že jeho poslanci budou hlasovat pro výroční zprávy?

Dozvíme se to možná už na sklonku příštího týdne, poslanci by totiž měli o výročních zprávách jednat ve čtvrtek. Že se ale něco chystá, víme už teď. Uzavřený seminář za účasti managementu i radních České televize se tento týden na půdě sněmovny nekonal náhodou. Poslanců tam přišlo asi padesát, hlavně z hnutí ANO a SPD. Právě tato aliance, jejíž součástí jsou také komunisté, Babišovi opakovaně posloužila jako záložní většina, přičemž je prakticky jisté, že ji může ve vztahu k České televizi kdykoli opět použít. A teď si třeba představme, že mu předseda KSČM Vojtěch Filip příští týden řekne, že komunisté nepodpoří rozpočet na příští rok, pokud na oplátku hnutí ANO nehodí pod stůl zmíněné výroční zprávy.

Možná je to přitažené za vlasy. Babiš by tímto tahem nepochybně riskoval svou pověst, opět by čelil demonstracím a své by si k tomu jistě řekli také koaliční sociální demokraté. Na druhou stranu: jaký lepší dárek ke třicátému výročí listopadu 1989 by mohl prezidentovi věnovat? Nic podobně zásadního a symbolicky významného neexistuje. Zeman by měl definitivně splněno, jeho dílo zkázy by tak bylo dokonáno.

Autor je člen Rady ČT.

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud