KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | V reakci na koronavirovou krizi a hroutící se veřejné finance začalo svět obcházet strašidlo globální daňové unifikace. Přesněji řečeno stanovení celosvětové sazby firem tak, aby nemohly ze svých domovských zemí utíkat za nižší daní do jiných států. Je evidentní, že případné prosazení takového konceptu by možná dočasně pomohlo rozpočtům některých vlád, ale konečným důsledkem by byly rostoucí daně a prohloubení stagnace západních ekonomik.
Americká ministryně financí Janet Yellenová navrhla státům světa zavedení jednotné minimální firemní daně ve výši 21 procent. A světe nediv se, myšlenku unifikované korporátní daně pro celou planetu podpořili i ministři financí Francie a Německa. Jak známo, tyto zakladatelské země EU mají v současném evropském svazku i nadále poněkud dominantnější roli, než jiné, menší státy Unie. Ideu sjednocené globální daně ze zisku firem je proto nutno brát vážně i v tuzemsku. Ostatně, k myšlence se nepostavilo zády ani Česko, jež skrze ministerstvo financí oznámilo, že se „nebrání diskusi“ o konkrétních parametrech mezinárodního zdaňování.
Záměr na celosvětové sjednocení firemní daně pramení, jak jinak, ze současné situace, kdy je svět zasažen pandemickou krizí. Vlády mohutně zadlužily státní kasy, respektive prohloubily jejich zadlužení, čehož je Česká republika „zářným“ příkladem. A i když je konec pandemie v nedohlednu, přemýšlejí politici o tom, kde vzít další peníze. Ty potřebují buď na částečné umoření dluhů (což je spíše okrajový důvod, neboť nemá okamžité politické přínosy), ale především na masivní kompenzační, záchranné, oživovací, rozvojové a podobně spásné programy, jejichž podstatou jsou mohutné transfery peněz k různým cílovým skupinám. V USA jde řádově o biliony dolarů. V Česku o stovky miliard korun, i když nezahrnujeme dotace z eurounijního fondu obnovy, jenž hodlá přerozdělit celkem téměř 20 bilionů korun, získaných výhradně na dluh.
Sjednocení korporátní daně má prý pomoci globální ekonomice, dovozují strůjci konceptu, který má vést k ukončení soutěže o to, která země firmám více sníží daně. Výsledkem by měla být eliminace přesunu výroby a ztráty pracovních míst. Jinými slovy, plán na celosvětovou unifikaci korporátní daně má bránit firmám, aby odcházely do daňově vstřícnějších států, nemluvě o útěku do daňových rájů. Jednotná minimální daň by měla z povrchu zemského vymazat onu tak proklínanou daňovou konkurenci. Firmy by fakticky neměly (skoro) kam utéct za nižší sazbou a byly by vystaveny daňové milosti či nemilosti svých domovských zemí a národních vlád.
