KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Renomovaná organizace finské vlády GTK dospěla po rozsáhlých výpočtech k závěru, o kterém se často mluví mezi odborníky i laiky, ale nikdo z politiků ho neřekne nahlas. Plán přechodu k takzvané bezemisní ekonomice (tzv. Green Deal) nikdy nepovede a ani nemůže vést ke snížení emisí skleníkových plynů. Je to jen uměle udržovaná chiméra, narážející mimo jiné na nepřekročitelné fyzikální zákony. I když s tímto závěrem už dnes souhlasí i mnozí ekologové, Green Deal se světem valí dál a polyká miliardy ze státních rozpočtů.
Tisícistránková studie Finské geologické služby GTK, o které INFO.CZ informovalo obsáhle zde, by za normálních okolností měla vést k nové celosvětové klimatické konferenci a přehodnocení závěrů všech podobných konferencí v minulosti.
Na mnoha stránkách výpočtů a tabulek totiž finská GTK, jedna z nejrenomovanějších organizací svého druhu na světě, spočítala reálnost cílů „zelené dohody“ nejen v lokálním, ale celoplanetárním měřítku. A došla (prostřednictvím platných matematických a fyzikálních zákonů) k závěru, o kterém se v různých podobách diskutuje a diskutovalo jen v různých odborných platformách fyziků nebo matematiků. Prostřednictvím „Green Dealu“ není možné zastavit nárůst celosvětové produkce skleníkových plynů, přispívajících k fatálním klimatickým změnám.
Pokud existuje nějaká cesta k omezení nebo zastavení těchto změn, pak je to celosvětové snížení lidské spotřeby všeho druhu, tedy jinak řečeno zastavení celosvětového růstu blahobytu. Lidé (čistě teoreticky) musejí méně spotřebovávat (energií i surovin), jinak klimatické změny neodvrátí.
Finská GTK tuhle nutnost změny způsobu života na Zemi popisuje slovy o „nutnosti zcela jiné společenské dohody“. Jinými slovy: žádná výměna technologie, například ve smyslu přechodu k elektromobilitě, lidstvu k odvrácení klimatické katastrofy nepomůže. Pomůže jen změna myšlení a nějaký úplně nový model života, nezaložený na stále vyšší spotřebě a růstu blahobytu.
Nová dohoda
Jenže to se snadno řekne a hůře udělá. Otázkou totiž zůstává, zda je vůbec, byť jen teoreticky možné, aby se lidé zbavili své přirozené touhy po lepším životě a poznávání nových věcí, a navíc si přestali i navzájem konkurovat. Dokázal by někdo přesvědčit Číňany, aby nechtěli být stejně bohatí jako Evropané a zastavili svůj růst? Bude někdo z Evropanů ochoten dobrovolně zchudnout a počkat, až ho v míře blahobytu doženou obyvatelé rozvojových zemí? A jak by se k žádosti o větší skromnost postavily totalitní režimy jako Rusko? Není to vlastně celé ryzí utopie?
