Januš: Nabarvené ptáče nakročilo k nominaci na Oscara, komeční trhák z něj ale nejspíše nebude | info.cz

Články odjinud

Januš: Nabarvené ptáče nakročilo k nominaci na Oscara, komeční trhák z něj ale nejspíše nebude

GLOSA JANA JANUŠE | Českou republiku bude v příštím oscarovém klání reprezentovat film Václava Marhoula Nabarvené ptáče. Česká filmová a televizní akademie jej vybrala jako kandidáta na oscarovou nominaci, zda ji ale film skutečně získá, rozhodne až americká akademie. Film díky své celkové výjimečnosti i těžkým tématům má ovšem slušné šance.

V pátek proběhl v pražském kině Aero takzvaný černobílý double feature. Šlo o společnou projekci filmů Nabarvené ptáče a Marketa Lazarová. Před tím prvním není v současnosti úniku, na druhý, středověkou baladu Františka Vláčila z konce šedesátých let, se pomalu zapomíná. Oba snímky přitom spojuje nejen téměř tříhodinová délka, ale zejména umělecká ambicióznost, kvůli níž je také značná část potenciálních diváků nikdy neuvidí. Pravděpodobně jej nekorunuje finanční úspěch, nejslavnější filmová trofej ovšem možná ano.

Nabarvené ptáče může bý v mnoha ohledech dokonce nejúspěšnější porevoluční český film. Tvůrci Nabarveného ptáčete v čele s režisérem, scénáristou a producentem Václavem Marhoulem totiž zvládli marketingovou stránku filmu zcela ukázkově. Samozřejmě jim nahrálo do karet zařazení snímku do hlavní benátské soutěže, před apokalyptickým výjevem do země zakopaného chlapce, kterému hlavu oklovávají havrani, ale není v posledních týdnech úniku.

Nejde jen o billboardy, ale také o stohy novin a časopisů, které přinášejí s Marhoulem rozhovory a o filmu z celkem logických důvodů píšou. Například Hospodářské noviny věnovaly Marhoulovi velký prostor ve své středeční lifestylové příloze, aby jej následně daly s dalším textem také na obálku svého nejsledovanějšího víkendového vydání. Nebylo by se čemu divit, kdyby na Nabarvené ptáče byli už někteří alergičtí. I proto už jen pár poznámek.

Premiéra Nabarveného ptáčete je filmová událost nemající po roce 1989 obdoby. Jak je z předchozího patrné, o snímku musel alespoň zprostředkovaně slyšet snad každý, minimálně ten, kdo občas zamíří do kina. Komerční úspěch filmu, který stál podle dostupných informací 175 milionů korun, to ale nezaručí. Například na Twitteru jsem se v anketě dozvěděl, že na něj nepůjde 81 procent respondentů. Samozřejmě, nešlo o relevantní vzorek populace, určitou informaci nám ale přesto toto číslo dává.

Marhoul, podobně jako před lety Vláčil, dokazuje, že i český film může být uměním v pravém slova smyslu. Nemusí být líbivou zábavou, u které budeme večer nebo o víkendu relaxovat. Ale může nás svými obrazy a výjevy znepokojovat, nutit k přemýšlení i zpytování svědomí. Přesně jako filmová předloha, kniha Jerzyho Kosińského. Ani ta není příjemným čtením, válečné hrůzy a lidskou krutost ale zprostředkovává účinněji než lecjaká učebnice.

STRUNC! Rozhovor s Václavem Marhoulem autor: INFO.CZ

A stejně jako ne všichni chodí do galerií nebo na koncerty vážné hudby, nepůjdou teď ani na Nabarvené ptáče. Tentokrát snad často se zdůvodněním, že nechtějí na plátně sledovat násilí. Zavírají tím ale oči zejména před vlastní minulostí i před sebou samými.

Násilí mimochodem prostupuje i Marketou Lazarovou, která byla svého času tak velkolepá a drahá, že v jejích kulisách musel Vláčil natočit ještě další film, Údolí včel, aby dávaly investované peníze alespoň trochu smysl. Tehdy však šlo o státní kinematografii, nikdo nenesl za komerční stránku věci takovou odpovědnost jako nyní Marhoul.

Pokud už ho za tuto odvahu neodmění plné kinosály, nejslavnější filmová soška možná ano. Třeba za Slovensko o ni bude soupeřit sociální drama Marka Škopa Budiž světlo, které uspělo i na karlovarském festivalu. A právě srovnání Nabarveného ptáčete s tímto veskrze nepříliš vybočujícím snímkem znovu ukazuje, jak je Marhoulův počin výjimečný. A to mu v případném oscarovém klání dává nezanedbatelnou naději.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud