Ryba nesmrdí od hlavy. Pražské blokády se zúčastnila spousta nezúčastněných zemědělců

Házení do jednoho pytle, zobecňování a neoddělování zrna od plev jsou jedněmi z nejoblíbenějších disciplín českého mediálního prostoru. Antisystémová a protivládní hesla generují bombastické titulky, a to už je víceméně to jediné, o co redakčním šéfům drceným obchodními požadavky na „splnění plánu“ běží. 

Škoda, protože fyzická výprava mezi porobený zemědělný (a jakýkoliv jiný) lid dokáže povědomí o problému očistit od vulgárního balastu. O čem to tedy dnes v Praze celé bylo? 

Veselá hudba, troubení a záplava oranžových majáčků na kabinách John Deerů, Claasů, Fendtů, ba i těch našich Zetorů. Za pražského únorového kuropění vskutku surreálná podívaná, kterou by nejeden z ranních hostů non-stopu na Florenci mohl zaměnit za přistání Marťanů. 

Do prostoru před někdejším sídlem ÚV KSČ, kde dnes úřaduje ministerstvo zemědělství, se zkušeně našikovali ostřílení protivládní demonstranti, kteří si pro sebe uzurpovali vyvýšený plácek u památníku obětí kolektivizace. Reálné problémy se ale řešily spíš v „podpalubí“.

„Vyráželo nás ze Slaného 160 traktorů a byli jsme dlouzí asi čtyři kilometry,“ informuje mě s jistou pýchou v hlase Karel Dryák, zemědělec z Vítova u Slaného. „Od pana ministra samozřejmě čekáme zázraky na počkání. Ne, vážně, budeme rádi, když budeme moci prohodit pár slov a předat naši petici,“ dodal smířlivě. Vzápětí ale odhalil karty: „Nejpalčivější je pro nás dovoz ukrajinské pšenice osvobozené od cla, která se pěstuje podle středověkých standardů.“

Přítomní zástupci ministerstva zemědělství se však v následné vzrušené debatě snažili téma demytizovat s odkazem na loni zveřejněné antihoaxové desatero. Jenomže pan Dryák nemá podle svých slov vůbec nic proti Ukrajincům – jde mu o přístup EU, která své vlastní zemědělce údajně znevýhodňuje a pšenice z východu, určená k vývozu do třetích zemí, místo toho „zahálí“ v evropských silech, což tzv. kazí ceny.

Na neschopnost konkurovat cenou bezcelnímu dovozu z Ukrajiny poukazuje i František Kos, který měl na starost logistiku traktoristů přijíždějících z Litoměřicka. 

„Jednoznačně to začalo s válkou. Ve snaze pomoci Ukrajincům se uvolnila cla pro vývoz do třetích zemí, což se ale minulo účinkem a všechna levná pšenice končí v Evropě. Jestliže tuna ukrajinské pšenice se dnes prodává za 1000 až 2000 korun, jenom náklady na výrobu jedné tuny české pšenice jsou kolem 3500 korun,“ vysvětluje a jedním dechem dodává: „Chceme se distancovat od všech dalších skupin, kteří se snaží na naší akci parazitovat.“

Příjezd na demonstraci se neobešel bez lehkých komplikací: „Na Letné si nám jeden pán lehl přes silnici. Odnesli jsme ho ale bez použití mechanizace,“ glosuje s úsměvem postarší zemědělec postávající na magistrále mezi kolegy. Někteří z nich ještě dospávají dlouhou noc strávenou za volantem, ti čerstvější diskutují o dalších aspektech svého protestu. 

„Němci dostávají 8,5krát vyšší dotace než my, a také protestují,“ vymezuje se Jiří Kejř z Chomutova proti kritikům, kteří zemědělce obviňují, že káží vodu a pijí víno v podobě velkorysých dotací. „Příspěvky, které dostáváme, s bídou pokryjí rozdíly mezi vstupy a tržní cenou obilí.“

Dalším častým tématem hovorů je bující byrokracie: „Trápí nás třeba novela zákoníku práce. S evidencí docházky ve firmách je nyní třikrát tolik práce než dřív. Je to ale mnohem víc věcí,“ komentuje další ze stávkujících s tím, že problémy českých zemědělců vesměs kopírují problémy zemědělců v jiných evropských zemích.

„Mrzí nás naše nejednotnost. Každá organizace si hraje na vlastním písečku, ale přijde doba, kdy se všichni spojí,“ poukazuje František Pavlíček z Benešovska na neúčast členů Agrární komory, Zemědělského svazu a Asociace soukromého zemědělství. Velké části přítomných také vadí šikanózní taktika velkoobchodních řetězců, zvyšování daně z nemovitosti či ukončení podpory bio pěstění rakytníku.

„Mám z toho rozporuplné pocity. My jsme ten protest nechtěli nechávat na delší dobu, proto jsme ho uspořádali dneska. Agrární komora jde za stejnou věc protestovat 22. února. Nepochopili jsme, proč nejdou s námi už dnes. Ale teď už jsem to trochu pochopil. Protože tenhle protest nám byl ukraden,“ prohlásil po poledni koordinátor protestu pro Ústí nad Labem a Litoměřice Miloš Malý, což bylo odvysíláno také v České televizi.

„Když se podíváme na skupinu lidí, kteří tady provolávají protivládní hesla a nadávají všem. To není, co jsme chtěli. My chtěli poklidný protest, chtěli jsme ukázat, že náš problém jsou tady ty traktory na magistrále, ale my jsme tady dneska v menšině. Nebyli jsme schopni uhlídat, aby na tomto protestu byli opravdu jen zemědělci a lidi, kteří k tomu mají co říct,“ rozvedl svoji frustraci z průběhu akce.

I někteří farmáři z Ústecka, kteří se dnešní akce účastní, se od organizátorů protestu distancovali. ČTK řekli, že jsou na protestu jen za sebe. Část jejich známých údajně účast odřekla, když viděla, jak se o demonstraci mluví v médiích.

Zemědělský svaz už dříve uvedl, že podle jeho interního průzkumu klesl loni zisk zemědělských firem na 8,7 miliardy korun z 22 miliard v roce 2022. Dotace zemědělcům, ale i potravinářům a lesníkům rozděluje Státní zemědělský intervenční fond (SZIF), který bude letos hospodařit s 38,9 miliardami korun, meziročně jde o snížení o zhruba 800 milionů korun. Většina peněz pochází z evropských fondů, letos to bude téměř 29 miliard korun.

Co říct závěrem? Především tolik, že premiér Fiala a členové vlády by ve svých vystoupeních neměli směšovat střední zemědělce stíhané krizí s notoricky hoaxujícími trolly, kterým je každé veřejné vystoupení dobré. Zemědělci by si zase měli udělat pořádek ve svých řadách a nenechat se využívat nátlakovými skupinami sledujícími vlastní politické cíle. Kdo se v tom bordelu ale má vyznat?