KOMENTÁŘ PAVLA HLAVÁČKA | Zatímco úřadující prezident Donald Trump opakovaně naznačuje, že by mohl usilovat o třetí mandát v Bílém domě, u Demokratické strany zatím chybí jednoznačný vyzyvatel. V posledních dnech se však do popředí dostali dva politici z Kalifornie – guvernér Gavin Newsom a bývalá viceprezidentka Kamala Harrisová.
Podle srpnového průzkumu serveru Politico a agentury The Citrin Center považují voliči za hlavní favority pro demokratické primárky v roce 2028 Newsoma (25 %) a Harrisovou (19 %). S menším odstupem následují bývalý ministr dopravy Pete Buttigieg (13 %) a kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortezová (10 %). Nikdo z dalších možných uchazečů nezískal dvouciferný výsledek.
Kalifornie jako laboratoř Demokratů
Jejich vzestup do čela pozornosti není náhodný. Newsom i Harrisová dlouhodobě patří k nejviditelnějším představitelům Demokratické strany, a to nejen díky svým funkcím, ale i díky symbolice Kalifornie. Tento stát je vnímán jako laboratoř „progresivní politiky“ – od klimatických opatření přes práva menšin až po sociální reformy. Oba politici tak zosobňují směr, který část demokratického elektorátu považuje za budoucnost, zatímco jiní v něm vidí riziko přílišné ideologické jednostrannosti.
Newsom a Harrisová se v současném mediálním obrazu jeví jako nejviditelnější tváře demokratického tábora směrem k prezidentským volbám v roce 2028. Neznamená to ovšem, že by už byli oficiálními kandidáty. Na přímé otázky svou účast výslovně neodmítli, ale ani ji nepotvrdili.
Přejímáme americkou politickou kulturu, varují evropští progresivní levičáci. Sami s tím ale začali!
Opatrné vyčkávání favoritů
Když byl Gavin Newsom 19. října v pořadu State of the Union na stanici CNN dotázán, zda kandidaturu skutečně zvažuje, odpověděl: „Lidé o tom mluví a lhal bych, kdybych řekl, že jsem o tom nepřemýšlel...“ Opatrná slova představují výrazný posun oproti jeho dřívějším vyjádřením, kdy opakovaně tvrdil, že nemá „ani nejmenší“ zájem kandidovat na prezidenta.
Jeho postoj změnila především politika Bílého domu, konkrétně Trumpovo rozhodnutí nasadit v ulicích Los Angeles a dalších měst Národní gardu. Kalifornský guvernér tento krok označil za nezákonný a oznámil, že podá na federální vládu žalobu.
Podobně vyhýbavě reagovala i Kamala Harrisová. V říjnovém rozhovoru pro BBC na otázku, zda se hodlá ucházet o nominaci, odpověděla stručně: „Možná.“ A když moderátorka Laura Kuenssberg naléhala: „Už jste se rozhodla?“, Harrisová jasně naznačila, že definitivní stanovisko zatím neposkytne: „Ještě ne.“
Zda od té doby došlo u Harrisové k posunu, není jasné. Její reakce na nepokoje v Kalifornii však byly podobné jako u Newsoma. Kritizovala postup federální vlády a zdůraznila, že nasazení Národní gardy je krajní opatření, které situaci spíše eskaluje: „V Los Angeles potřebujeme dialog a zklidnění situace, ne federální vojáky v ulicích.“
Nejednoznačnost obou favoritů má společné kořeny. Newsom i Harrisová pocházejí z Kalifornie – státu, který dal USA prezidenty Reagana, Nixona či Hoovera.
Coby nejlidnatější stát poskytuje kandidátům silné zázemí a mediální viditelnost, ale v celonárodním měřítku může být paradoxně přítěží. Témata jako klimatická změna, obnovitelné zdroje, práva menšin či tzv. „woke“ agenda jsou zde vnímána jako samozřejmost, zatímco v jiných částech USA mohou činit kalifornské kandidáty obtížně volitelnými mimo pobřežní oblasti.
Newsom i Harrisová se proto vyhýbají přímým prohlášením – oba chápou, že je zatím příliš brzy pro definitivní rozhodnutí. Jsou ve fázi, kdy je hlavním cílem ověřit reakce veřejnosti i médií.
Dva politici, dvě odlišné strategie
Důvody jejich opatrnosti se však u obou liší. Newsom si je vědom, že příliš brzké oznámení kandidatury by ho vystavilo dlouhodobému tlaku a útokům, zatímco jeho současná role guvernéra mu umožňuje profilovat se jako obránce Kalifornie proti federálním zásahům.
Jeho zdrženlivost působí spíše strategicky: nechává si otevřená „zadní vrátka“, ale zároveň si chrání manévrovací prostor. Pokud se rozhodne vstoupit do demokratických primárek, bude muset překročit roli „regionálního politika“, zbavit se progresivistické nálepky a vystoupit jako celonárodní lídr.
Newsom si svou „značku“ na federální úrovni teprve buduje, Harrisová ji musí po prohře v boji o Bílý dům znovu u voličů otestovat.
Opatrnost Kamaly Harrisové má jinou povahu – je více osobní a reputační. Na rozdíl od Newsoma má svou image již jasně vybudovanou. Její hlavní slabina spočívá v tom, že je coby bývalá viceprezidentka spojována s předchozí administrativou Joea Bidena. Oznámení kandidatury by tak okamžitě otevřelo debatu o její minulosti a mohlo voliče snadno polarizovat.
„Stín“, který bude ovlivňovat možné ambice Harrisové, je také nevyhnutelně spjat s její neúspěšnou prezidentskou kampaní z roku 2020. To sice nemusí její šance v primárkách nutně zmařit, ale Harrisová dobře ví, že si musí otestovat, zda dokáže své jméno znovu etablovat v očích voličů.
Stručně řečeno: Newsomova zdrženlivost plyne z toho, že si svou „značku“ na federální úrovni teprve buduje. Harrisová naopak potřebuje čas, aby zjistila, zda její „značka“ dokáže znovu získat důvěru širšího elektorátu.
Kdo přesvědčí Ameriku?
Z tohoto úhlu pohledu lze očekávat, že se vystoupení obou politiků budou lišit. Newsom se bude profilovat jako sebevědomý guvernér a důsledný kritik federálních zásahů. Harrisová naopak zvolí spíše defenzivní přístup, který jí poskytne čas potřebný k tomu, aby zvážila své další kroky.
Ať už se jejich rozhodnutí vyvine jakkoli, jedno je zřejmé: absence jasného lídra u Demokratů otevírá prostor pro soupeření strategií i osobních příběhů. Newsom může těžit z obrazu guvernéra, který se staví proti federálním zásahům, Harrisová zase z pozice političky, jež se snaží znovu získat důvěru voličů.
V nadcházejících měsících tak nepůjde jen o to, kdo první oznámí svoji kandidaturu, ale především o to, kdo dokáže přesvědčivěji nabídnout vizi, která překročí hranice Kalifornie a osloví celé Spojené státy.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
