Česko jako potravinová montovna: Proč je šunka u nás dražší než v Německu, i když máme nižší platy?

Vláda ústy ministra zemědělství Martina Šebestyána představuje ambiciózní plán: chce zajistit kvalitnější, levnější a více české potraviny. Jde to vůbec dohromady, tyto tři věci najednou?

Jako heslo na Facebook je to úplně dokonalé. V realitě je to ale mnohem složitější a vláda si bude muset vybrat. Pokud bude chtít levné potraviny, musí tlačit na něco jiného, než když bude chtít více českých potravin. Měli bychom si říct – a možná nám to musí říct vláda – co si z toho chce vybrat. Já bych rozuměl tomu, kdyby říkala: „Chceme více českých potravin, protože my jsme potravinová montovna.“

Stejně jako v průmyslu vyrobíme super brzdové destičky, vyvezeme je do Německa a německá automobilka vydělá na celém automobilu, úplně stejně v potravinářství vyvážíme mléko a dovážíme mléčné výrobky.

Máme nízké marže na vývoz a vysoké marže na dovoz…

Přesně tak. A ještě zároveň platí to, že samozřejmě tyhle komodity se velmi masivně dotují. A nejsou to jenom evropské dotace, které jsou všude, ale my tady máme spoustu i národních dotací, které jdou právě na to, aby ty komodity byly levné. Jenomže na tom pak vydělá ten rakouský nebo německý potravinář, který tu levnou komoditu zpracuje a nám to draze prodá zpátky do Česka.

V jakých relacích se vůbec pohybujeme, když se podíváme na české potravinářství a zemědělství? Máme tady drahé potraviny ve srovnání s okolím? Máme nekvalitní potraviny?

Plošně na tom nejsme vůbec špatně. Když začnu cenou, tak naopak obecně ten nákupní košík, zejména pro chudší část populace, je velmi dobrý. Tady roky platila nepsaná dohoda, že základní potraviny mají být co nejlevnější a potom si vlastně všichni, řekněme, „dovydělají“ na těch prémiových značkách. Logicky si myslím, že je správné, že máme levné maso, levné mléko, levné máslo a máme drahé šampaňské a kaviár. Je to lepší, než aby to bylo naopak.

Co se týče kvality, dneska je to daleko lepší, než to bývalo. Když si pamětníci vzpomenou, čemu se kdysi říkalo šunka – 30 % strojově odděleného masa, 10 gramů soli – tak dneska, pokud tam není 80 % masa, je to vlastně neprodejné. Udělali jsme obrovský skok. Ale nikdo to lidem nevysvětluje.

Skok je dobrý, ale jak jsme na tom v porovnání se sousedy v čase a prostoru?

Ta kvalita je dobrá, ale debata je strašně těžká v tom, že lidi často říkají, že je něco kvalitnější, ale ono jim to jenom víc chutná. Když si vezmu příklad uzeniny, nakonec čím víc tam budete mít tuku, který je nositelem chuti, tím vám to bude víc chutnat, ale není to zdravé.

Ministr zemědělství Martin Šebestyán mluví o opatřeních, jako je potravinový ombudsman, omezení dovozů nebo posílení pravomocí antimonopolního úřadu. Nejde to omezení importu proti snaze o levnější potraviny? Menší konkurence přece vede k růstu cen.

Přesně tak. A já myslím, že Martin Šebestyán to ví. Na druhou stranu to je přesně ten tlak, který na něho vyvíjejí velcí čeští potravináři. Protože oni nechtějí konkurenci. Je jim nepříjemná. Velmi často vidíme, že když máme dvě potraviny stejné kvality, tak třeba i německý potravinář, kde máte vyšší mzdy a vyšší náklady na provoz, dokáže být levnější než jeho český konkurent. A to je samozřejmě nepříjemné srovnání. A zase – pokud bude základním politickým požadavkem co nejnižší cena, bohužel to znamená více dovážet. Pokud je politickým zadáním méně dovážet, bude to znamenat vyšší ceny.

Proč je německý výrobce levnější než český? Kde je ten rozdíl?

Výrazně větší efektivita. Máte modernější výrobní linky, děláte větší objemy, můžete spoustu věcí automatizovat. Tady se roky zanedbávala investice do modernizace českého potravinářství. Nakonec to přiznal i ministr zemědělství, když se jednalo v parlamentu o důvěře vládě. Sám říkal: výnosnost českého zemědělství je nějakých 64 % evropského průměru a přidaná hodnota českého zemědělství je 40 % evropského průměru.

To je ta potravinová montovna. Pokud se tohle nezmění… Ale to znamená poměrně významnou pomoc s masivními investicemi do zpracovatelských závodů. Ty peníze tady jsou. Jenom si pojďme říct, že z těch provozních dotací, kdy to jenom projídáte a udržujete tu vaši neefektivitu, uděláme investiční dotace.

Pojďme si říct: ano, pojďme tady mít super skvělá nová jatka, klidně ať na to stát přispěje, protože je jednodušší nakonec ty prasata zpracovat tady, než je živé vyvážet do Německa a vozit zpátky balíčkované maso.

Ale musíme si říct, že tohle je to zadání. Že zadání je „víc toho zpracováváme, buďme efektivnější“. Já to tady ale nevidím. Slyším jenom politické fráze.

Můžeme ty peníze vzít z provozních dotací? Není to vázané podmínkami například evropských grantů?

V řadě případů u těch národních dotací – ty evropské ne, ty jsou jasně nalajnované – ale u těch národních je to prostě rozhodnutí státu, kam ty peníze dává. Ministr zemědělství může říct: namísto toho, abychom vám dotovali výrobu neefektivity, naučíme vás rybařit.

Mělo by Česko usilovat o potravinovou soběstačnost? Je to reálné?

Ne. Potravinová soběstačnost zní strašně hezky. Když to řeknete lidem na náměstí, budou vám tleskat, budou mít pocit národní hrdosti. Ale znamená to jedno jediné: bude dráž. Protože my nikdy nebudeme potravinově soběstační.

Když se podíváte třeba na produkci vepřového – Češi, vepřo-knedlo-zelo – my jsme soběstační v produkci vepřového jenom ze 40 %. Na téhle úrovni ale už nikdo nikdy nepovolí nový vepřín. Narážíme na tvrdou realitu. Nenajdete v téhle zemi jediné obecní zastupitelstvo, které zvedne ruce pro nový vepřín na kraji obce. Takže zapomeňme na nějaký sen o soběstačnosti. Bavme se naopak o tom, jak mít šanci ho dovézt co nejlevněji a zpracovávat ho tady. Pojďme tu přidanou hodnotu dělat v Česku. To má být ten náš příběh.

V čem je tedy ten étos českých potravin? Reagují na to lidé v obchodech? Mně osobně je jedno, jestli je maso z Česka, Polska nebo Německa, máme jednotný trh.

Plošně ne. Je tady několik výjimek, kde se podařilo vytvořit velmi silné povědomí, že Česko znamená kvalitu. Typicky Vraňanské jahody. Ty mohou být o třetinu dražší než italské a stejně je lidi vykoupí nejdřív. Mají k tomu emoci. Podobně se za posledních 15 let povedlo lidi zpátky naučit jíst české hrušky, dneska jsme jedna z hruškových velmocí. Ale potřebujete k tomu vytvořit tu emoci. U komodit – mléko, jablka, kuřecí maso – se lidi vždycky budou dívat jenom na cenu.

Jsou tu nějaké bariéry při dovozu zboží, které byrokraticky zdražují potraviny?

Jsou a samozřejmě českým potravinářům to vyhovuje, dělají všechno pro to, aby přežily. Už dlouhé roky máme vyhlášku, která říká, že když dovážíte maso a některé kategorie ovoce a zeleniny, musíte ten dovoz nahlásit 24 hodin předem.

To platí pro supermarkety?

Ano, pro supermarkety. Dokonce i pro dovozy z jiných zemí Evropské unie, čímž jsme v absolutním rozporu s evropským právem. Evropská komise s námi vede spor, říká, že je to protiprávní. Minulá vláda tam škrtla ananas a takové nesmysly, ale 90 % té byrokracie tam nechala. Strašně to otravuje trh. Dovozy často mají smysl v tom, že vidíte, že třeba německému výrobci vypadl odběratel a nabízí kuřecí prsní řízky za 50 %. Chce se jich zbavit. Ale ve chvíli, kdy ten kamion musí 24 hodin sedět na hranicích, než může přejet, nedává vám to smysl.

Jaký je důvod toho opatření?

Ochrana proti větší konkurenci. Takhle natvrdo.

V médiích se často systémově „hejtují“ polské potraviny. Přitom Češi tam jezdí nakupovat ve velkém.

Extrémně. A já myslím, že místo hejtování by to pro nás měla být inspirace. Levné potraviny v Polsku jsou zčásti kvůli výrazně nižší DPH, my ji máme nejvyšší v regionu. Ale taky proto, že polská vláda pomohla zainvestovat do obrovských zpracovatelských kapacit. Proto dneska můžou být efektivní a levnější. To se tady nikdy neudělalo. Pro mě je Polsko ukázka toho, jak se to dá byznysově dělat velmi dobře. Polák je dnes výrazně hrdější na polské potraviny než Čech na české.

Co byste doporučil ministru Šebestyánovi?

Přestaň bránit konkurenci a naopak ji podporovat. Pomoct českým potravinářům, aby se zmodernizovali. Nemá cenu je zadupávat do země, ale má smysl mít tady produkci s vysokou přidanou hodnotou. A pojďme si taky říct, že když vláda zlevnila energie v celé ekonomice, bude taky tlačit na to, že část úspor půjde do snižování energetické náročnosti výroby. Abychom nezůstali jen u toho, že firmy budou stát s nataženou rukou a samy nebudou nic dělat.

Co říkáte na argumenty, že řetězce mají příliš vysoké marže a mohou za drahé potraviny? Ministr mluví o zastropování marží.

Ať se každý podívá na web justice.cz na účetní závěrky. To jsou relevantní data. Průměrná ziskovost českého retailu je nějakých 2,1 %. Většina Evropy je mezi dvěma až třemi procenty. Takový byl obchod vždycky – velká obrátka nízkomaržového byznysu.

Když zaplatíte v obchodě stovku, 72 korun jde rovnou našim dodavatelům. Ze zbytku platím mzdy, daně, provoz, energie. A někde na konci zůstanou ty dvě koruny zisku. Pokud mi politik říká „snižte si marže“, chci slyšet, co mám dělat. Mám méně platit dodavatelům? Vyhazovat lidi? Přestat investovat v Česku?

Slyší na to politici?

Myslím, že ministr chápe, že to není řešení. Ale máme tady jeho politické náčelníky a lidi jako Tomio Okamura, které nezajímají fakta. On chce lajky na Facebooku a negativní emoce voličů. Útok na retail mu dává smysl. Nechce slyšet odpověď, chce mít hejtovací status.

Podle mě musí nejprve vymřít ta stará agrobaronská generace. Vidím tady spoustu mladých farmářů a potravinářů, kteří dělají skvělé moderní věci. Jsou to lidi pod padesát. Ta stará generace, která byla zvyklá produkovat levné komodity, špatně platit zaměstnance a spoléhat na to, že se o zisk postarají dotace, ta musí odejít.

Je to socialistický styl. Dokud tito lidé neodejdou do důchodu, nic se nezmění. Když se podíváte na velké agrobaronské rodiny, říkají: „My máme právo vydělat vždycky na všem.“

Tím obvykle debata končí.

Je to tak. Téměř každé jaro brečí producenti jablek, že jim zmrzla půlka úrody. Dobře, je tady klimatická změna, posledních 15 let to skoro vždycky zmrzne. Tak proč nechtějí dělat něco jiného? Proč nevykácí jabloně a nedají tam borůvky nebo maliny, po kterých je obrovská poptávka a které začínají růst později? Odpověď je často taková: „To by bylo moc práce. My dostaneme stejné dotace na jablka jako na maliny. A když nám to zmrzne, stát nám to stejně zaplatí.“

To je jádro problému. Stát se postará vždycky.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.