KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Dotace pro Agrofert? Přiznám se, že bych nechtěl být v kůži byrokrata, který má na starost jejich zpracování. Zamítne je, může jej čekat vyhazov. Přiklepne je, musí se bát vězení. Dilema, které by úředník v právním státě nikdy neměl řešit. Přesto mu hrozí, a to nikoli jeho vinou, ale kvůli střetu zájmů premiéra.
Evropská komise pozastavila vyplácení peněz holdingu předsedy vlády. Důvod je jediný: na základě informací zaslaných novým kabinetem není přesvědčena, že Andrej Babiš vyřešil svůj střet zájmů. Co z toho plyne pro odpovědné referenty a ředitele odborů? Jednoduše to, že by do konečného rozhodnutí měli automaticky zamítat výplatu jakýchkoli peněz pro firmy z tohoto konglomerátu. Když na ně přesto dají razítko, riskují trestní stíhání.
Neoprávněné dotace: byrokratům hrozí 12 let
Pokud nyní kdokoli na jakémkoli úřadě odsouhlasí přiklepnutí jakékoli částky z evropských fondů pro Agrofert, musí se modlit, aby nakonec Komise vydala stanovisko, že premiér vyhověl pravidlům střetu zájmů. Pak by jim nejspíše nic nehrozilo, ale jisté to není.
V opačném případě, když by verdikt vyzněl pro holding špatně, by mohli být uvězněni až na dvanáct let. A to primárně za zneužití pravomoci úřední osoby a způsobení škody velkého rozsahu.
Vidíme potvrzení pravdivosti trpkého epigramu Karla Havlíčka Borovského: „Nechoď, Vašku, s pány na led, neboť mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme“. Pokud by totiž Agrofert dál získával stamiliony z veřejných peněz neoprávněně, jeho majiteli nehrozí vůbec nic. A to proto, že premiér se pod úřednická rozhodnutí nepodepisuje. Dokonce ani ministr. Jedině snad, že by se byrokraté vzbouřili a on se rozhodl vzít vše na sebe…
Už za minulé vlády byl Babiš ve střetu zájmů
De facto stejný problém pro zaměstnance státních úřadů, už nastal za předchozí Babišovy vlády. Soudy nakonec pravomocně rozhodly, že sedm miliard dotací musí holding vrátit, protože na ně neměl nárok. De iure však byla situace jiná v tom, že tehdy jim nešlo prokázat úmysl, protože v čase, kdy rozhodovali, nebylo jasno v tom, jak se věci mají. Nyní už by jim asi taková výmluva neprošla. A já na to upozorňuji už od jmenovaní vlády.
Nyní je totiž daleko zřejmější, že hrozba porušení zákona při vyplácení dotací je zcela reálná. Správně by měli být stíháni i všichni ti, kdo rozhodli, že stát přestane vymáhat oněch sedm miliard. Staví se tím totiž proti platným rozsudkům. V právním státě je něco takového nemyslitelné. V Maďarsku mohl takový nezákonný stav existovat jen vinou Orbánova režimu. A po jeho pádu hrozí všem, kteří se podíleli na ohýbání práva, vysoké tresty.
Za chyby premiéra zaplatí ti dole?
Samozřejmě nikdo nepřeje úředníkům, aby šli na dlouhá léta do basy jen kvůli tomu, že poslouchali příkazy. Kdyby na to došlo, jistě by se hájili tím, že jednali pod tlakem a proti své vůli. Smyslem tohoto textu však není právnická analýza, ale upozornění na do nebe volající nemravnost, kvůli které by za politické chyby, aroganci a zvůli mocných mohli pykat lidé nacházející se „na nižších příčkách potravního řetězce“.
Není možné, aby člen vlády dostával veřejné peníze, na něž nemá nárok. Ostatně si to dobře uvědomují i samotní členové kabinetu. Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc a první vicepremiér Karel Havlíček jasně řekli, že pokud by dotace Agrofertu byly vyplaceny nezákonně, musejí být vymáhány. Z čehož plyne i ono riziko stíhání pro odpovědné úředníky, kteří by rozhodli o jejich udělení.
Úředníkovo dilema: vyletět, nebo sedět…
V této souvislosti nabývá dalšího rozměru chystané zrušení služebního zákona a jeho nahrazení normou, která již nezaručuje úředníkům žádnou nezávislost. Novela už prochází třetím čtením ve Sněmovně a po jejím případném přijetí bude daleko snazší zbavit se „neposlušného“ státního zaměstnance. Třeba právě proto, že odmítl „namazat“ dotaci Agrofertu. Takže ouřada bude čelit nevábnému výběru: zda riskovat, že vyletí na dlažbu, nebo ho zavřou…
Nevíme, jak by se k věci následně postavily soudy. Ale už samotná existence takového rizika podkopává samotné základy fungující veřejné správy. Pořád existuje možnost, že Andrej Babiš se svou argumentací u Evropské komise uspěje.
Ale to, co se nyní děje, není normální. Samo nevymáhání neoprávněně přidělených sedmi miliard je spektakulárním porušením práva. A odmítnutí pozastavit výplaty do doby, než Brusel rozhodne, také není košer.
Je premiér něco víc, než jiný podnikatel?
Každý jiný podnikatel, jemuž by kvůli pochybnostem byly pozastaveny platby, by musel vyčkat, zda pro něj nakonec vše dopadne dobře. Copak premiér nemusí? Jsme tu svědky porušování rovnosti před zákonem, jež je základním principem právního státu.
Kromě toho na mocné se obvykle kladou spíše přísnější, nikoli měkčí měřítka. Vždyť jaký se tímto dává vzor chování běžným občanům? Že pravidla platí jen pro ty dole?
Pánovi miliardy, kmánovi kriminál? Sotva najít horší příklad nespravedlnosti. Opravdu se toto může stát v členské zemi Evropské unie? V demokratickém právním státě? To se Andrej Babiš nebojí politických důsledků pro sebe a své hnutí? Pokud by hrozilo, že Komise vydá negativní stanovisko, má pořád ve svých rukách pro všechny (včetně sebe) dobrá řešení: 1. prodat Agrofert, 2. nechat si ho a opustit post premiéra, 3. vzdát se za holding veřejných peněz.
Tohle jsou objektivně jediné tři možnosti řešení střetu zájmů. A nemotejme do toho sympatie či antipatie k Andreji Babišovi. Nejde o jednotlivce, ale o respekt k univerzálním principům práva. Nic více. Ale také nic méně.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
