Proč zrovna Vojta Dobeš? Pravost Turkových náckovských postů mohou dosvědčit desítky dalších lidí

„Navzdory nějakému osobnímu nepohodlí připadá jako občanská povinnost říct, kdo je autorem a jak to vzniklo, protože je to příliš důležité,“ řekl v rozhovoru pro Deník N Vojtěch Dobeš, člověk o jehož existenci dosud kromě rodiny a kamarádů vědělo pár fandů do aut, ke zveřejnění starých facebookových příspěvků Filipa Turka.

Existuje zvláštní skupina novinářů, kteří si říkají „motorističtí“. Z kdysi prestižního mediálního oboru, jehož srdcem byli technicky kovaní odborníci nebo bývalí (opravdoví) závodní jezdci, se spolu se všeobecným úpadkem automobilu coby společenské ikony stal spolek fandů do aut, kteří dohromady nic moc neumí, ale tak nějak si porůznu založili weby, dali jim název, který obsahuje slovo „auto“, a na základě toho se cítí povoláni si od automobilek půjčovat nové modely a psát o nich „odborné“ recenze. 

Je to docela pohodlný život s benzínem zdarma, občas vás vezmou do pěkného pětihvězdičkového hotelu někde po světě v rámci press tripu s představením nového vozu a vy o tom pak možná i napíšete. Lidí, kteří mají nějakou odbornou úroveň, je v tomto oboru asi tak pět a jestli mezi ně patří taky motoristický novinář Vojta Dobeš, to nechť zhodnotí jiní. Vojta je každopádně vášnivý diskutér a ten typ člověka, který se veřejně rád vyjadřuje k širokému okruhu témat. Ideální typ pro život na sociálních sítích.

Proč to celé tak sáhodlouze a nezajímavě vypravuji? Inu proto, abych připomněl ryze fandovské automobilové zázemí Filipa Turka z dob, kdy ještě nebyl veřejně známou figurou. V dobách před pěti a více lety se pohyboval mezi úplně normálními „petrolheady“, tedy fandy do aut, kteří si po večerech dávali dostaveníčka s levnou kávou u benzinek na předměstí a debatovali zaníceně o starých dobrých autech čpících benzinem a olejem.

Spousta z těchto lidí se na čas nebo napořád stala motoristickými novináři s uvozovkami i bez uvozovek, přičemž bylo samozřejmé, že na Facebooku, kde se jinak chlubili svými autařskými zážitky a cizím peřím v podobě půjčených aut, měli a mají mezi přáteli také Filipa Turka, toho času jednoho ze „svých“.

Mám ho tam ze stejných nezištných důvodů i já, protože jsem do této party také patřil a mám v ní spoustu známých. Ti všichni, pokud by k tomu měli nějakou motivaci a vlastní podklady jako Vojtěch D., mohou z fleku dosvědčit, že takové posty, které už pár dnů kolují internetem, se na Filipově facebooku objevovaly zcela běžně a bylo jich za ty roky nepřeberné množství. 

Že je Filip Turek sebestředný nácek, je v této subkultuře prostě obecně známá věc, kterou mohu potvrdit, nikdy to ale nikdo nějak extra nekomentoval. Prostě se to bralo jako fakt stojící vedle některých jiných docela rozumných Turkových politických názorů.

Dobře známá Turkova fascinace Mussolinim (svého času se do něj rád stylizoval) a Hitlerem se projevuje v různých detailech. Jeden z mnoha případů – když třeba jeli s hazardo-solar gerontobaronem Chladem někam za holkama s jeho Bugatti, používal Filip pro tento způsob života jako popisku k selfie obou gentlemanů zásadně autorské sloveso „diktujeme.“

Při osobním setkání bez oddaného obecenstva je to přitom docela milý, vtipný a rozumný kluk s velkými znalostmi o technice a Třetí říši, který se ale ve své cíleně budované public image opájí vůdcovskými narativy. Jak řekl Dobeš v uvedeném rozhovoru: „Čím víc měl kolem sebe nohsledů, tím víc se projevovala snaha dělat ze sebe vůdce, a stupňovaly se i všechny ty rasistické narážky. Když se mu v posledních letech počet obdivovatelů znásobil, mělo to podle mě i výrazný vliv na jeho ego.“

Někteří kamarádi na tohle chování slyší, jiní se tomu smějí a dalším je to úplně jedno. U Vojty Dobeše měl ale tu smůlu, že mu, dle Dobešových slov, prodal auto, jehož reálný stav neodpovídal Turkem avizovanému. Později došlo ještě k nějakým slovním přestřelkám ohledně dnes už známých Turkových schůzek na íránském velvyslanectví.

„Tenhle sr*č si kdysi říkal kamarád a teď šíří dezinformace o tom, že ‚mlžím o tajném setkání s íránským ambasadorem‘. Můžete dát tomuhle uplacenému konspirátorovi pěstí někdo za mou maličkost, než si na to najdu čas? Levej šmejd Vojtěch Dobeš je velké zklamání…,“ znělo Turkovo vyjádření na sociální síti.

„Levej šmejd Vojtěch Dobeš“ šel ale jednoho dne v čase konání minulých evropských voleb do baru s kamarádem, kde probírali pravděpodobný Turkův volební úspěch a když přišel po pár drincích domů, tak nějak ho napadlo připomenout si na Turkově facebookovém profilu, jak to Filip dlouhodobě „vidí politicky“. No a při té příležitosti si udělal pár náhodných screenshotů, jejichž pravost je s největší pravděpodobností možné ověřit, a šoupl je k sobě na disk, z něhož prostřednictvím jiných lidí v poslední době sem tam něco uniklo na veřejnost.

A pak už bylo lepší se k původcovství přiznat, protože dostat někde od Turkových nohsledů přes hubu anonymně ve tmě podchodu, nebo pod drobnohledem médií je trochu rozdíl, navíc by Vojta Dobeš nebyl ani zdaleka tak slavný a dost možná by na tom byla bita jeho rodina.

Před více než rokem jsem s politickým komentátorem Bohumilem Pečinkou v rámci podcastu Auto Moto Borski natáčel krátké motoristické povídání o Motoristech a Filipu Turkovi v rámci předvolební kampaně do Evropského parlamentu, kam se jeho hranatost nakonec opravdu dostala. Bohouš mimo jiné zmínil něco v tom smyslu, že evropské volby jsou jen taková legrace, prstové cvičení před tím, co může Turka čekat v případě, že by se chtěl ucházet o úspěch na tuzemské scéně – mluvil o možném vytahování různých minulých hříchů politika na světlo boží.

Světe, nediv se, došlo na Pečinkova slova. Hlava mi ale nebere, jak mohl Filip Turek dopustit, že jej celý jeho facebook donedávna usvědčoval z věcí, které jsou pro osoby veřejně činné v demokraciích západního typu nepřípustné. Vojta Dobeš si to naštěstí pro paměť národa schoval ještě před „spálením“ a mě napadá, že z postupně vyplývajících zajímavých epizod ze života svého čestného prezidenta musí čím dál tím více bolet břicho samotné Motoristy sobě.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.