KOMENTÁŘ JIŘÍHO POSPÍŠILA | Možná jste o tom neslyšeli, ale Česká republika bude už v druhém pololetí roku 2022 předsedat Evropské unii. Podle průzkumu o něm ví jen přibližně třetina Čechů, což je určitě nepěkná vizitka dosavadního kabinetu. A není to vlastně ani žádné překvapení, protože Babišova vláda se v přípravách tohoto důležitého diplomatického okamžiku řídila téměř výhradně principem „Na Evropě ušetříme“, takže nic kloudného nenachystala a už vůbec se nevěnovala propagaci našeho předsednictví směrem k vlastním občanům. Skoro by se mohlo zdát, že dosluhující kabinet tušil, že tu už po volbách nebude a na budoucnost moc nemyslel.
Předsednictví je přitom pro každou členskou zemi příležitostí hned v několik ohledech. Předsedávající země se má možnost předvést nejenom v oblasti diplomacie a jejích schopností, ale má šanci do celounijní agendy vnést své vlastní regionální a národní akcenty. Často se proto skloňují priority předsednické země a není to jen prázdné heslo. Předsednická země totiž během „svého“ půlroku řídí jednání o projednávané unijní agendě. Ve velmi složitém soukolí sedmadvaceti členských států a hlavních unijních orgánů se často střetávají různé pohledy na každou klíčovou věc, což vede k tomu, že předsedající země má velkou možnost svým přístupem převážit konkrétní rozhodování na tu či onu stranu, a tím ovlivnit postup celé Unie daným směrem.
A co by měly být priority našeho nadcházejícího předsednictví? Určitě bych vyzdvihl jednu ekonomickou, která by měla vyplynout z toho, že jsme jednoznačně vývozní ekonomika a je proto v našem zájmu, aby v Unii padaly všechny zbývající překážky volnému trhu v rámci sedmadvacítky a zároveň se maximálně podporoval volný obchod navenek. Z naší historie i geopolitického postavení pak nutně vyplývá druhá velká priorita, která by měla spočívat v podpoře rozšiřování Unie v nám blízkém regionu Západního Balkánu i v orientaci Unie na podporu lidských práv a rozvoje demokracie nejen ve východním sousedství Unie, ale i třeba ve vztahu k Číně a dalším autoritativním hráčům na poli světové politiky.
Jako europoslanec musím logicky zmínit i parlamentní rozměr budoucího českého předsednictví. Z tohoto pohledu může být prospěšné, že v naší budoucí vládě budou převažovat strany, jejichž europoslanci v Evropském parlamentu zasedají v největším tamním poslaneckém klubu, kterým je klub Evropské lidové strany (EPP). To může pomoci českým ministrům při prosazování našich priorit a nasměrovat „zapomenuté“ předsednictví na cestu úspěchu. K jeho dosažení teď musíme všichni zasprintovat, abychom se později nemuseli za naše předsednictví stydět a považovat ho za promarněnou příležitost.
